Zítra jsem se zamilovala

Zítra tomu bude přesně rok, kdy jsem se zase jednou pořádně zamilovala. Již pár týdnů jsem lozila po nabídkách kocouřích miminek, jedno krásnější, než druhé, ale vždycky bylo nějaké to "ale...". Někdy měli jenom holčičky, někdy byla komunikace s chovateli ne zcela v pořádku, někdy se jednalo o množky, někdy byly dodací podmínky kotěte téměř neslučitelné s jeho živůtkem, někdy už bylo "vyprodáno".

No a tak si tak toho loňského zářijového večera bloumám fejsbůkem a tam na mě vyskočí nabídka na rezervaci dvou kocouřisek. No jeden úžasnější, než druhý, ale ten jeden... to byl prostě ON! Zasněně jsem zírala na fotografii zřejmě docela dlouho, protože do mne Drahý dloubnul se slovy: "No tak jim už konečně napiš!"

 

To mě probralo a napsala jsem. Odpověď přišla záhy a vše se zdálo na dobré cestě. Když jsem se pídila po informacích o chovné stanici, nacházela jsem jen samá pozitiva. Na naší první návštěvu u Mimínka jsme se oba s Drahým moc těšili. Návštěva dopadla dobře, nevím jak my chovatelce, ale ona nám byla moc sympatická a hlavně kočičí máma, obklopená několika krásnými a spokojenými kočkami. Seznámili jsme se s tatínkem Mimínka (nádherné zvíře), jeho maminkou, bráškou a dalšími kočičími parťáky.

Slovo dalo slovo a my už se mohli začít těšit na chvíli, až už Mimínek nebude potřebovat maminku a rozšíří naší smečku.

Pro porovnání - trošku nám za tu dobu chlapec povyrostl...