Akvarelová krabička - zase květiny

Ty zpropadené květiny!!! Opakování prý dělá mistra, ale nevím, jestli to platí i v mém případě...

Alergická Maruška

Naše malá Maruška je nemocná. Loni koncem prázdnin se jí objevilo nějaké bebíčko na čele a tak jsem vyrazila na veterinu, kde mi bylo řečeno, že se porvala s klukama. Bylo mi to divné, protože i když na sebe náš zvěřinec občas syčí, jsou to hodné kočky a takový masakr bych nečekala. Za pár dní se to jakžtakž zahojilo, aby se to na začátku roku objevilo znovu. Že by zase rvačka??? Pár dní jsem počkala a když se to nelepšilo, spíš naopak, vyrazila jsem znovu na veterinu. Tentokrát jsem se objednala přímo k šéfovi veteriny, který je odborník přes kočky. Dobře jsem udělala. Bylo mi sděleno, že je to alergická reakce a Maruška dostala dvě pigára do zadele. Jedno jí nevadilo, u druhého si trošku pískla.

Rána na čele mizela před očima a tak jsem doufala, že už to máme za sebou. Marušce jsou dva roky a celý její život se doma nic nemění. Já s Drahým polovičkou jsme stejní, hygienické potřeby neměníme, prací prášky taky ne, kočky mají stále stejné stelivo i jídlo.

V březnu se jí ten humus na čele objevil znovu. Takže zase cesta na veterinu, další dvě pigára a dopourčení hlídat to a za měsíc přijít znovu. Je možnost udělal alergické testy, které stojí asi 5000,-Kč a rozeznají 35 alergenů. Zatím jsme na testy nedělali, protože Maruška určitě bude mít problém až s tím 36. alergenem. Takže nás teď čeká jednou za 4-6 týdnů na kontrolu a na pigáro. 

No, snad jí to po pubertě přejde...

Akvarelová krabička - plecháčky

Minule jsem se přesvědčila, že ty kytky mi tak strašně nejdou.... Tož jsem to zkusila bez nich. Ale je to takové smutné, možná dám kytkám ještě šanci.

Kytky

Kytky a rozličné předměty vhodné pro zátiší mi nejdou jakoukoliv technikou.

Akvarelová krabička - kopretinky

 Mně je těch krásných papírů tak líto... začnu něčím hodně jednoduchým...

Akvarelová krabička

Loni jsem dostala od mého mladšího miminka plechovou krabičku plnou krásných akvarelových papírů velikosti pohlednice, které mají z druhé strany předtištěné řádky na adresu a obdélníček pro nalepení známky. Celou dobu jsem to měla poblíž svých malovacích předloh a konečně jsem dostala odvahu papíry pomalovat. Asi je tak drahých papírů pro mne škoda, ale ten relax u toho je fakt k nezaplacení, ať už je výsledek jakýkoliv.

Nehezký ošklivá moribundus

Uplynulý měsíc jsem prožila tak trošku nestandardně, protože jsem se dostala do péče lékařů. Nebylo to ani trošku nic příjemného, chvílemi to i docela bolelo a hlavně psychika na onkocentru byla velmi, opravdu velmi stísněná. Oproti ostatním spolupacientům jsem měla zatím velké štěstí a vypadá to, že ten nejhorší verdikt mě minul. Už jsem se dokonce mohla zařadit do pracovního procesu (radši bych už tedy byla v důchodu, ale přestože je mládí dávno pryč, na důchod ještě zdaleka nedosáhnu). Při mé neschopence jsem nesměla nic moc dělat, tak jsem si slibovala, že budu alespoň hodně malovat. Nešlo to. Většinu času uplynulých týdnů jsem prospala a obdenní cesty na převaz mě velmi vyčerpávaly. Za celou dobu vznikl jeden jediný obrázek. Ale moribundí únava byla taková, že to jinak prostě nešlo.

Jeden míní...

Jeden míní, ale čas mění. Alespoň u mne se to tentorkát zase projevilo na celé čáře 

Před několika týdny jsem si načrtla tužkou obrázek a ještě za dobré paměti jsem ho hodila do modré podmalby. 

A jak pak nebyl čas, zapomněla jsem, jak jsem to původně plánovala. Jediné, co si pamatuji je, že to měla být cesta lesem v krásném slunném dni. 

 No a nakonec to vyšlo jako cesta deštivým podzimním odpolednem...

Možná to zkusím příště hodit do léta. Nebo někam jinam... Nebo ne. 

Uvidíme.

Rok Draka

Narodila jsem se v roce Draka a letos, tuším, že právě dnes, opět vstupujeme do dalšího dračího roku.

Zkusila jsem si i dráčka namalovat - takového toho čínského, na mého keltského oblíbence jsem si netroufla. Práce to byla pro mne docela náročná a protože s výsledkem naprosto nejsem spokojená, víckrát už ho kreslit nebudu. Zlaté krajinky...

A které znamení čínského zvěrokruhu jste vy?

Jak to dopadne?

 Poslední týdny jsem měla víc praovního volna (ale toma to moc není znát, protože volno jsem většinou prospala), ale tyto milé dny na nějakou dobu skončily. Kolega, který mne byl schopný alespoň v sobotu zaskočit, skončil v péči chirurgů a jeho návrat se počítá na za týdny... Takže pro mne to znamená méně volna, méně spánku a méně malování. Ale protože trénovat se musí, tak jsem si alespoň načrtla svůj budoucí obrázek. Sama jsem zvědavá, jak to s ním dopadne a jaký ve výsledku bude...

Náušnice

Podědila jsem náušnice po babičce, která je nosila opravdu hodně, hodně let. A já vlastně také, protože babička tady s námi už dlouho není. Starala jsem se o ně co nejlíp jsem uměla a pravidelně, po vzoru babičky, jsem utahovala šroubky zapínání. Ale přesto jsem je neuhlídala. Včera ráno mi babiččin zlatý uzlíček spadl na zem a zapínání jsem nenašla. A hledala jsem opravdu všude, v autě, v práci, v posteli, na gauči a projela jsem celou podlahu i kočičí pelíšky. Kdoví, kde zapínání skončilo, možná jsem málo utáhla a odšroubovalo se samo nebo sešlostí věkem prasklo... Netuším. 

Náušnice po babičce jsem uložila do krabičky s mými ostatními skvosty a koupila jsem si nové, maličké prďolky do uší. Taky na šroubky a taky utahuju. Snad budu utahovat dlouho.

Náhradní šroubky k náušnicím se prodávají, ale ty babiččiny jsou tak staré a atypické a nové se na ně nehodí. Místní zlatník je zkusí sehnat, případně něco vyrobí. Tak uvidíme.

Nakonec to vlastně dobře dopadlo, i když je to smůlička. Mohla jsem ztratit ten uzlíček, zapínání vzadu je snadněji nahraditelné...

Zase zkouším vodu

 

Kouzelný les

Našla jsem prkýnko, které se mi na nic nehodilo a tak jsem ho napatlala akrylem. Prkýnko nebylo z nejvhodnějšího materiálu, protože i když akryl drží skoro na všem, tomuhle podkladu se bránil zuby nehty. I přesto jsem mu metalickou barvou natřela rámeček a dnes, po čtrnácti večerech matlání a třech týdnech schnutí, byl opatřen závěrečným lakem. Předělávat ho nebudu, protože se na ten podklad dělalo fakt blbě. A to mám podbná prkýnka ještě dvě...

Podzimní cesta

Západ slunce

Už dlouho není moc co psát. Chodím do práce, z práce domů, obstarat zvěřinec a trošku byt, vyprat, uvařit, zkusit se vyspat a zase do práce. Pokaždé doufám, že to bude lepší a bude víc času na něco jiného, ale pořád to nevychází. Takže jsem ráda, když doma večer vyšetřím chvíli času a vezmu do ruky štětec...