Špachtění

 Hraju si se špachtlí.

Koncept

Jedna večerní rychlovka - jen tak spíš jako koncept pro lepší a pomalejší verzi, kdy to nechám pořádně zasychat. Ještě přilepeno na stojanu.

300 hodin a relax

Tenhle měsíc jsem si sáhla na dno svých sil - a to mě čeká ještě pár dní. Mé stále více chátrající fyzično už nemá na to, aby bylo v práci 300 hodin za měsíc. Ale kolega se fláká doma se zlomenou nohou a někdo to za něj udělat musí. Od dubna jsem si vycvičila záskok, a tak hned na začátku mě čeká pět dní volna. 

A že si to volno užiju!!! Hned první den budu vstávat o hodinu dřív, než normálně a budu dřepět tak osm hodin v autě. Ale výsledkem by měl být příjezd nového člena naší domácnosti. Tak snad se to povede. A další čtyři dny se budeme poznávat a užívat si volna. Snad to vyjde... 

Tu a tam si zkouším něco namalovat, abych přišla na jiné myšlenky, ale všechno je to s únavou a ve spěchu a proto to taky tak vypadá. Ale věřím, že jednou vymlasknu plátno, které bude mít nedozírnou cenu... :D

Jaro

Konečně přišlo jaro a s ním v plné kráse jarní únava. 

A já si namalovala strom a doufám, že za pár dní takhle nějak podobně budou všechny stromy kolem nás už konečně vypadat.

Štětečková zkouška

Dnes jsem se dostala k dalším různým štětečkům a zase jsem dva vyzkoušela. A jak si to tam vesele a neuměle plácám, tak si s plnou vervou uvědomuji, že už se těším na léto. Klidné, teplé a mírové léto...

Štětce, štětky, štětičky

Dnes jsem vyrazila s Drahým polovičkou do Hornbachu pro stoličku, na kterou bych si sedala při čistění kočičích hajzlíků, protože už mi dělá problémy se zvednout. Stolička je nizounká a obávám se, že se z ní budu zvedat stejně blbě, jako když k záchůdkům standardně zakleknu. Ale o tom jsem se nechtěla rozepisovat, spíš o tom, že jsem zabrousila do oddělení barev a laků. A tam mají štětce. Profi umělecký štětec stojí několik stovek a já si zakoupila nějaký řemeslný nevím na co, ale byl za pár pětek. No a doma jsem, byť z práce neuvěřitelně unavená, nevydržela a hned jsem ho na kusu lepenkové krabice musela vyzkoušet... 

Kam se na mne hrabe Leonardo... 

Blbnu nebo dětinštím???

Stav světa je na pováženou a my s Drahým polovičkou místo toho, abychom si dělali zásoby jídla a pití, očekáváme začátkem dubna příchod maličké kočičí holčičky a já se navíc rozhodla vzpomenout na již hodně desítek let zapomenutou činnost. Jak to dopadne netuším, asi to po těch desetiletích nebude žádná sláva, ale co, hlavní je, že se snad na chvíli zapomene na starosti... 

Kocouří bezstarostnost

Díky dění na Ukrajině se nějak nedovedeme radovat ze života, který přes všechny ty hrůzy jde dál. 

Sice se s Drahým těšíme na příchod nové kočičí holčičky, ale to očekávání je dost v pozadí díky obavám, co přijde z východu a díky šílenosti, co se děje jen pár stovek kilometrů od nás.

Našim kocourům je to zatím všechno úplně fuk. Dneska dostali balík ňamek a jediná jejich starost byla, kdo jim to otevře...

Válka je vůl

Minulý týden, ve čtvrek 24. února 2022, jsme se všichni probudili do zlého snu, do přímo strašlivé noční můry. Začala válka. Válka tak blízko nás, válka, která se nás všech přímo dotýká.

Rusko zaútočilo na suverénní stát. Z důvodů, které si vymyslelo a které vzhledem své lživé propagandě většina Rusů a Bělorusů věří. 

Patová situace - jak z ní ven? Má se Ukrajina vzdát, aby se zachoval mír? A tím se podrobit šílenému okupantovi?

Má Ukrajina bojovat do posledního dechu? Má porazit okupantské Rusko?

Cena může být veliká - zánik všeho života na naší matičce Zemi.

Co a jak dál? Podvolit se okupantům nebo zemřít?

Ten, kterého jméno nechci vyslovit, sedí v Kremlu a hraje si se životem na celém světě. Sám se bojí sedět u stolu s ostatními blíž, než na deset metů a proto se pro něj vyrábějí stoly nebývalé délky. Věřím tomu, že aby světu ukázal svou odvahu a mužnost, cpe si rozkroku u kalhot srolovaný pár ponožek. 

Bojím se, jak jsem se nikdy nebála. 

Přes to všechno s Drahým věříme, že to svět ustojí a my budeme moci zase od dubna doma dávat kočičí baštu do tří mističek...