Uchátka

Přestože bych se jako babička měla již chovat důstojně, věnovat se vnoučatům, pečení buchet a krmení veverek v parku, současná doba těmto milým kratochvílím nepřeje a nutí mě chodit do zaměstnání na dvanáctihodinové směny, které v součtu hodin velmi překračují základní pracovní fond. Takže vnoučata znám z fotek, buchty nepeču a veverku v parku jsem neviděla mnoho let.

Místo veverek mám doma PC, které je mým společníkem místo televize, jejíž programy mě... nebaví. Abych nerušila Drahého polovičku, pořídila jsem si sluchátka. Krásný, modrý, dobrý zvuk.

 Protože máme větší kuchyni a protože jsme si nechtěli zaneřádit obývák nebo dokonce ložnici výpočetní technikou, tak jsme si s Drahým udělali každý svůj pidipočítačový koutek v této nejvíce využívané a důležité místnosti. (A od té doby máme obývák pro hosty a pro kočky... ). Po čase mne začalo omezovat to, že když vařím, tak nemohu poslouchat své oblíbené streamery, protože kabel ke sluchátkům. Takže jsem vybírala a vybírala a nakonec vybrala bezdrátová sluchátka. Super volnost pohybu po bytě! Nadšení trvalo asi rok. Druhým rokem nadšení už ubývalo, protože sluchátka méně stabilně držela na mé kedlubně a letos už jsem jen nadávala, protože když jsem si je dala na hlavu, tak jsem se nemohla ani hnout, aby nespadly. A to i přes to, že byly poslepované krásnou lepicí páskou se smajlíky.

No a teď už nepomohlo nic, šlehla jsem s nimi do koše a zase vybírala a vybírala. Vybrala jsem si krásné, bílé... ale můj Drahý mi koupil černé. Vypadají pevněji, než ty předchozí, tak uvidíme. Dosah je také ucházející, zvuk dobrý. Mikrofon nevím, asi ho ani nebudu připojovat, na mé krafání postačí ten u prvních bytelných sluchátek na drát. Tož sluchátka vítejte doma, budu se k vám chovat, jako byste byly moje vlastní!

Temu strom

Na Temu jsem viděla a chtěla vyzkoušet jejich plátno, štětce, akrylové barvy a čísla. Tak jsem zakoupila a vyzkoušela jednu malou sadu - plátno cca 21x21 cm. 

Jako první a možná poslední pokus asi dobrý, ale nakonec jsem přeci je sáhla do vlastních zásob barev i štětců. A přidala kus vlastní fantazie... 

Tady vorel...

Zatoužila jsem (čti okolnosti mě donutily) po rozličných zahradních činnostech. Bohužel můj rodný děd si za svého života nestačil splnit své přání, že celou zahradu vyleje betonem, a tak příroda opět ukázala co umí a neuvěřitelně se rozrostla tak, že se naší zahradou nedá ani projít. 

Minule jsem si koupila sadu pil, mačetu, zahradní nůžky, kožené rukavice vysoké až k lokti, protože zuřívá květena má i trny a také jsem zakoupila krásný vázací drát, kdybych se rozhodla něco z květeny ponechat. Doma mám kufr s nářadím, ale nechtěla jsem ho ochudit o kleště, potřebné ke zkracování tohoto drátu a tak mi Drahý polovička dovezl dárek. A přiznám se, že to potěšilo víc, než květina orchidejí (kterou by stejně kočky zlikvidovaly během pár minut...).

Nejen kopřivu mráz nespálí

Nakupuju už dlouho na Košíku a minulý týden se mi zachtělo mraženého hrášku. Koupila jsem si dvě balení a při přípravě pokrmu jsem si všimla jedné hráškové kuličky, která byla taková trošku jiná, než ostatní. Dala jsem jí na vlhký ubrousek a po pár dnech jsem jí zapíchla do hlíny. Mráz nespálí tedy nejen kopřivu, ale ani hrášek...

Třetí fáze

 Procházím moribundusem, jehož kdosi moudrý nazval odnoží Covidu. Začalo to skoro šestidenní úpornou bolestí hlavy, na kterou nezabíraly žádné prášky. Druhou fází byl dusivý kašel, který trval přes týden. Když kašel ustával, začínala jsem se radovat, že i přes opravdu velkou únavu to mám za sebou. A pak přišla třetí fáze. Přišla tak trošku plíživě... začalo mě bolet v krku. Nejdřív jsem si myslela, že to je z přepracování a nevyspání (jo, mám časově náročnou práci a blbě spím, takže jsem předpokládala, že se to dalo dohromady a projevilo se to bolestí v krku...). Ve čtvrtek jsem proležela téměř celý den a večer to bylo maličko lepší. V pátek to ale nebylo dobré, ale stejné... a to už jsem znejistěla, hlavně proto, že jsme se s mojí Drahou Rodičkou měly jet podívat na našeho nového Potomečka. Každopádně stále jsem doufala, že to nic není a návštěvu u mimina na sobotu domluvila. 

V sobotu ráno jsem tuhle návštěvu zrušila. V noci na sobotu jsem myslela, že zdechnu. Knedlík v krku mě dusil a když se mi na pár minut podařilo usnout, tak mě vzbudil ucpaný krk a pocit, že se udusím. Dala jsem mi milion polštářů pod hlavu, nebylo to lepší, ale jako bonus mě z toho začaly bolet záda a za krkem. Objednali jsme si domů Košík s poživatinami a můj Drahý Polovička mi do toho přihodil fífadlo do krku. 

Dopoledne jsem se doma plácala jak nasraná postižená muchnička, po obědě jsem si šla lehnout a podařilo se mi skoro na dvě hodiny usnout. Tak snad se vyspím a zítra hurá do práce. Když jsem totiž svým drahým kolegům sdělila, že uvažuji o neschopence, naprosto tuto možnost odmítli, protože za mě sloužit nebudou. Běda jim, jestli je nakazím!!! Makat budou, a ne se válet v posteli!