Uplynulý měsíc jsem prožila tak trošku nestandardně, protože jsem se dostala do péče lékařů. Nebylo to ani trošku nic příjemného, chvílemi to i docela bolelo a hlavně psychika na onkocentru byla velmi, opravdu velmi stísněná. Oproti ostatním spolupacientům jsem měla zatím velké štěstí a vypadá to, že ten nejhorší verdikt mě minul. Už jsem se dokonce mohla zařadit do pracovního procesu (radši bych už tedy byla v důchodu, ale přestože je mládí dávno pryč, na důchod ještě zdaleka nedosáhnu). Při mé neschopence jsem nesměla nic moc dělat, tak jsem si slibovala, že budu alespoň hodně malovat. Nešlo to. Většinu času uplynulých týdnů jsem prospala a obdenní cesty na převaz mě velmi vyčerpávaly. Za celou dobu vznikl jeden jediný obrázek. Ale moribundí únava byla taková, že to jinak prostě nešlo.
