Venčení

Blok

Akryl se mi líbí a moc mě baví. Škoda, že to s ním neumím. Když to mám v hlavě, tak to nevypadá tak zle, ale boj s barvami a štětci zatím vyhrává druhá strana. Našla jsem doma akvarelový blok a kvašové barvy a jak jsem už psala, zkusím hledat slepé uličky, kudy cesta nevede, i když technika všech je naprosto odlišná. Ale třeba by šlo vyzkoušet všechny techniky najednou... No, uvidíme.

Dřevěný kostelík

 Já si ty akvarelky fakt asi pořídím. Budu s nimi hledat slepé uličky...

Dvouletý neposeda

Tak jsem se těšila, jak našemu Toníkovi udělám suprovou fotku, snažila jsem se o to tři dny a to trdlo se pořádně prostě vyfotit nedá. S Maruškou a Fanouškem žádné problémy nejsou, ale Tonda se prostě fotit nechce. A přitom je z nich nejvíc fotogenickej. Blboun. Každopádně mu přejeme, aby nás tady zlobil a prudil v plném zdraví ještě mnoho a mnoho let.

Gouache

Rychlovka na krabici od chlebíčků. Jen jsem chtěla zkusit, jak se pracuje s kvašem. A třeba někdy zkusím akvarel. Já si jednou totiž tu cestu a ten čas najdu! :D

Summer night city

Martince

Mamince

Na krabici silnice, město a déšť

Ten nedostatek času a zbrklost mě zabije. Jestli se někdy dočkám důchodu, tak tyhle obrázky vytáhnu z krabice a zkusím je znovu, pomalu a bez chyb, které jsem udělala tentokrát, ale s chybami novými. Tady to vypadá hůř, než ve skutečnosti, protože mám nastavenou šíři obrázku na blog na 600px a tento je ve skutečnosti jako jeden z mála trochu menší. 

A jo, vím, že to divné auto jede v protisměru, ale berme to tak, že celá ulice je jednosměrka... 

Markétce

 

Slunec na krabici

Znectila jsem další kus kartonu. Těším se, že jestli to bude lepší, budu patlat barvy na plátno. Zatím ale radši rozebírám a krájím krabice...

Stíny poprvé...

Zase jeden nápad, který neunesl setkání s motorikou mých rukou, kvalitou mých očí, nedostatkem času a zbrklostí. Každopádně tento kus kartonové krabice přidávám do desek k ostatním, kterým chci dát ještě jednu šanci. A třeba se na druhý (třetí, čtvrtý, .... xtý) pokus povede tak, jak bych chtěla - obloha a mraky jinak, slunce níž, hory výš a tak nějak...

Kostelík Sv. Ducha

Chtěla jsem namalovat kočičku, ale na zviřátka jsem kdysi byla dobrá pastelem a tuší, akrylem to byla bída. Přemýšlela jsem, čím to přemaluju a zkusila jsem podle hlavy namalovat kostelík Svatého Ducha, který leží na kraji Karpat. Chodila do něj moje babička, prababička a mnoho dalších prapředků.

Na místě tohoto kostelíka stála již v roce 1397 malá kaple, která sloužila k bohoslužebním účelům. Na místě této kaple byl v roce 1672 postaven kostelík, který byl zasvěcen právě Duchu svatému. Téhož roku byl posvěcen čanadským biskupem Ferdinandem Pálffym.

V hlavě stále vidím cestu z Malacek to Perneka, kde mezi začínajícími horami vykukuje kostelík. A když jsem si vzala na pomoc google mapy, tak jsem byla potěšená, že s pamětí na tom nejsem ještě nejhůř. Ale i tak je škoda, že jsem si tu fotku jako předlohu nevzala. Tak příště...

Tři měsíce s Mařenkou

2. dubna jsme si přivezli maličkatý dvoukilový bílý uzlíček, který nám během několika dní zakázal smutnit nad smečkou, která už skotačí za Duhovým Mostem. Marianka se po příchodu domů pozdravila s mojí maminkou, která na nás čekala před domem, v bytě se asi minutu rozkoukávala a pak zapadla do naší smečky tak, jako by tady s námi byla odjakživa.

Dnes je u nás Márinka teprve tři měsíce, ale musela jsem si to několikrát přepočítat, protože máme dojem, že je u nás opravdu mnohem déle. Stěhuje věci po bytě (pelíšky, kočičí tunely, hračky, boty, polštáře...), hraje si kdykoliv s čímkoliv - nejraději má ovšem hračky, které si najde nebo ukradne - rozdovádí jí slupka od brambor, papírek, oříšek. Ovšem nepohrdne ani s hračkou z Petcentra za kilo.

A pak taky svou smečku ráda olizuje. Fanouškovi s Toníkem se to líbí, my s Drahým polovičkou jsme na tom hůř, protože když nám v noci přijde olizovat oční víčka, tak se bojíme, že nám v nich vydrhne tou svojí rašpličkou díru. 

Márinka je to nejlegračnější, nejpraštěnější a nejbláznivější kotě, které jsme s Drahým kdy měli. Svými kravinami nás neustále překvapuje a baví - i když z jejího houpání na záclonách jsem moc pobavená nebyla. Ale na druhou stranu je to uvrněný mazlivý traktůrek. 

Když jsem řekla, že chci její fotku sem na Mouchu, začala se tvářit vážně, téměř až důstojně. Ale klame tělem. Vidíte tu packu? Jen, co cvakne spoušť, tak musí shodit ze zdi obrázek. Protože ke kravinám všeho druhu je vždy stoprocentně připravena.

Oslavující Moucha

Hledám v archivech, kdy jsem napsala první příspěvek svého deníku (spíš tedy týdeníku či měsíčníku, v některých letech i ročníku...). Přestože moje první texty vznikaly někdy kolem roku 1983, na internet byl první článek použit až s větším rozmachem internetu a hlavně internetového připojení. První, který jsem našla, byl publikován v roce 1997. No a výročí je na světě. Na internetu svými texty straším už 25 let. (Jsem pamětník jak orel...)

Když jsem opustila papírovou formu a objevila kouzlo internetu, obdivovala jsem stránky začínajících blogerů. A tehdy vznikly moje první stránky - myslím, že to bylo na WEBZDRARMA a tuším, že jsem používala doménu druhého řádu euweb.cz. Ještě před pár lety tam moje první stránky visely, ale už je smazali, každopádně služba stále funguje. Učila jsem se hatlamatilku a časem začala používat Doktora Editora, kterého mám v PC stále a občas ho dodnes používám. Pochopitelně jsem vyzkoušela všechny možné a nemožné html editory, ale tenhle mi seděl ze všech nejvíc. No a pak začala éra blogů, kterou začalo nabízet několik serverů. Já se usadila na BLOGUJE a moje statické stránky už začaly být aktualizovány minimálně. V roce 2010 jsem jejich aktualizaci ukončila a když v roce 2012 skončila služba bloguje.cz, sotva jsem si stihla udělat zálohu. Ale mám jí, jen škoda, že se několik článků ztratilo. Každopádně to nejlepší mi zůstalo, dokonce i s komentáři. Snad někdy zalovím v archivu a z nostalgie sem něco postnu - kdoví... 

Když skončilo bloguje.cz, začala jsem používat offline editor EasyBlog. Prográmek je ke stažení k dispozici stále a také se dá stále používat. Mám ho také v PC a mám s ním jisté plány, jenže práce a různé mimopracovní aktivity mě nedovolují se tomu věnovat víc.

Přestože mě EasyBlog vyhovoval nejvíc, nepodařila se mi zprovoznit později přidaná možnost přidávání komentářů, na které jsem si u bloguje.cz zvykla a tak jsem v lednu 2013 přešla na blogger.com - čili sem. 

A vznikla první Moucha. Souběžně s Mouchou jsem vedla ještě projekt 365 - každý den jedna fotka. Tento projekt jsem si protáhla na několik let a ukončila jsem ho v únoru 2019. Trošku mi to kažodvečerní publikování fotek chybí, ale jak jsem psala výše, není čas. Ale ráda bych se k tomu jednou zase vrátila. (Třeba si dám novoroční předsevzetí...?). Každopádně občas si na tyto stránky zabrousím a zavzpomínám. 

Po první Mouše vznikla druhá, kterou jsem uzavřela přesně před rokem a tím jsem se dostala k meritu dnešního příspěvku - přesně před rokem začala létat Moucha III. Za tento rok jsem podle statistiky bloggeru publikovala 133 příspěvků (a nejméně i tolik fotek), pod kterými se objevilo 233 komentářů, na stránky bylo kliknuto 12143x a nemají ani jednoho pravidelného čtenáře. 

I přes to, že slavná éra blogů dávno skončila (což je převeliká škoda, mezi hromadou planých plků se našly i opravdové skvosty) a jede se spíš na vlogy, pouštím se postaru do dalšího roku obyčejného blogování.

Každý čtenář, či pouze omylem procházející turista, je na těchto Muších stránkách srdečně vítán.