2. dubna jsme si přivezli maličkatý dvoukilový bílý uzlíček, který nám během několika dní zakázal smutnit nad smečkou, která už skotačí za Duhovým Mostem. Marianka se po příchodu domů pozdravila s mojí maminkou, která na nás čekala před domem, v bytě se asi minutu rozkoukávala a pak zapadla do naší smečky tak, jako by tady s námi byla odjakživa.
Dnes je u nás Márinka teprve tři měsíce, ale musela jsem si to několikrát přepočítat, protože máme dojem, že je u nás opravdu mnohem déle. Stěhuje věci po bytě (pelíšky, kočičí tunely, hračky, boty, polštáře...), hraje si kdykoliv s čímkoliv - nejraději má ovšem hračky, které si najde nebo ukradne - rozdovádí jí slupka od brambor, papírek, oříšek. Ovšem nepohrdne ani s hračkou z Petcentra za kilo.
A pak taky svou smečku ráda olizuje. Fanouškovi s Toníkem se to líbí, my s Drahým polovičkou jsme na tom hůř, protože když nám v noci přijde olizovat oční víčka, tak se bojíme, že nám v nich vydrhne tou svojí rašpličkou díru.
Márinka je to nejlegračnější, nejpraštěnější a nejbláznivější kotě, které jsme s Drahým kdy měli. Svými kravinami nás neustále překvapuje a baví - i když z jejího houpání na záclonách jsem moc pobavená nebyla. Ale na druhou stranu je to uvrněný mazlivý traktůrek.
Když jsem řekla, že chci její fotku sem na Mouchu, začala se tvářit vážně, téměř až důstojně. Ale klame tělem. Vidíte tu packu? Jen, co cvakne spoušť, tak musí shodit ze zdi obrázek. Protože ke kravinám všeho druhu je vždy stoprocentně připravena.
Žádné komentáře:
Okomentovat