Autorita jak orel

Existují domácnosti, ve kterých jejich domáci mazlíčci mohou na stoly. Je to nehygyenické, nehezké a navíc poté na stolech zůstávají po zvířeně mimo jiné i chupy, které jídlo dělají sice o chlup lepší, leč nesprávným způsobem.

My doma jsme jasně a důrazně našim kočkám vysvětlili, že na stůl, natož kuchyňský, fakt nemohou. Co nemohou - NESMÍ a basta.

Kočky, naše zvířátka moudrá, rozumně pokývaly hlavou s tím, že naše argumenty pochopily a že je naprosto zbytečné, abych jim to opakovala. 

A když jsem jim to i přesto opět přísně opakovala, blbě se na mě dívaly...

Noční klid

To si tak v tomto horkém období v noci vesele spíte a najednou, kde se vzal, tu se vzal, na stropě se objeví pavouk a vy už si tak vesele nespíte. 

Pavouk není kamarád, pavouk je jídlo a hlad je sviňa a k jídlu se dostanou za každou cenu a vůbec, ale opravdu vůbec jim nesejde na tom, že při svém honu za potravou můžou někomu šlápnout na hlavu. 

Co jsem si všimla, tak hmyzák první útok přežil, protože strategicky spadnul za skříň, na které bílé koče sedělo. Radila jsem mu, ať tam zůstane zalezlej a nevystrkuje hlavohruď ani zadeček, ovšem zda-li poslechl, netuším. A pokud neposlechl, zemřel hrdinnou smrtí, protože nebyl plesknut bačkorou ani novinami, neb byl zahlušen a následně zcela jistě pozřen lítými šelmami, které byly nejen nepoměrně větší, než on, ale navíc byly v početní převaze 3:1.

Noční fantazie na lepence

Po pěti šichtách jsem naprosto odpadla a prospala téměř celou noc a den. Když jsem se v pozdních odpoledních hodinách vzbudila, už se mi nechtělo věnovat poněkud zanedbané domácnosti a tak jsem si namalovala jednu ponurou krajinku. Protože ponuré krajinky mě fakt baví... 

Malováno na kusu krabice od Zoohitu.

Teplo

Nikdy jsem nebyla příliš velký příznivec horkého počasí, ale s přibývajícími roky horko zvládám hůř a hůř. V ložnici mi vyhovuje tak maximálně 13°C, co je víc už mě dusí a sípu vedrem. Drahý to nechápe.

Horké dny zvládám mizerně a horké noci nezvládám vůbec. Drahý se chumlá v ložnici a já se přestěhovala do relativně chladnějšího obýváku, kde mám dokořán otevřené okno. A co mi je to platný, když se na mě plácnou živý kamínka...

Akryl na pláténečku

Já vím, že je to na jedno brdo, ale mě to baví...

Prostě se učím - jak zkombinovat barvy, jak táhnout či tupnout kterým štětcem a hlavně jak rozpomenout ruce, jak to kdysi dělávaly. Ztížené to mám ještě tím, že tak nějak hůř vidím a tak mě to asi donutí si konečně našetřit na nové brýlky.

A tady jsem ty silnější brejličky fakt potřebovala, protože je to malované na plátno proklatě mrňavé...

Tož takhle asi:

Krabička od bot

Drahý mi leta nadává, že jsem krabičkový maiak. Pravdou je, že když vidím hezkou krabičku, ujmu se jí, vylepším a uložím do ní nezbytně nutné lecosi.

Vylepšuji je různě. Dříve jsem je oblepovala barevnými lepicími páskami, pak nastoupila decoupage. Včera jsem zjistila, že mám potřebu zase něco uložit do krabičky a tak jsem si sehnala jednu akorát velikou od botek značky Baťa. Tak jak jí udělám? Lepicí páskou, aby byla pevná??? Nebo decoupage, aby byla krásná? 

Ani jedno. Udělala jsem jí akrylovou. 

 

Na krabici se to dělalo docela blbě, pořád někam padala a klouzala, ale nakonec docela dobrý. 

Až to zaschne, tak dodělám spodek. 

A taky bych si měla koupit nějaký lak, aby se to časem neodřelo. 

Se tim budu živit asi... :D