PF 2024

 

Bílá čertice

Před čtyřmi dny jsem přidávala smutný příspěvěk o odchodu Majčinky, ale život jde dál a dnes tak můžeme přidat pár kočičích laskomin naší Marušce, která slaví druhé narozeniny.

Od miminka je to opravdu malý ďáblík, který jako první z kočiček, které s námi byly a jsou, šplhal po záclonách, orvával tapety a ve svých dvou letech se naučil spolehlivě otevírat lednici. Jen jako pravá kočičí dáma se ještě chovat neumí. Třeba to časem taky přijde.

Takže Maruško, buď tak zdravá a zlobivá ještě hodně, hodně let.

Majča

Už může přijít

 Letos jsem prvně připravená se slušným předstihem, takže jsem zabalila dárečky pro prapotomečky. Takže už to klidně může vypuknout, protože já mám hotovo.

Adventní věnec

Adventní věnec nemáme, protože kočky. Vánoční výzdobu nebudeme mít, protože kočky. Vánoční stromeček nechám i s ozdobami na půdě, protože kočky. Taže místo adventních svíček alespoň takto - tohle totiž naše kočky naprosto nezajímá...

Nechci stavět huhuláka

Opravdu nechci stavět huhuláka, a že by to dneska opravdu šlo! Už jsem z těchto radovánek maličko vyrostla. Ale protože jedu zítra do práce, trošku si musím vyhrabat Johanku, abych jí ráno našla...

Vesnička pod Karpaty

 Vesnička podle sto let staré fotografie. No... nebýt toho kostelíka, netušila bych, kde by to mohlo být.

Moribundus u potoka

Listopad jsem začala s odporným moribundusem, který mě na pár dní totálně vyřadil z provozu. Takže jsem polehávala, posmrkávala a úpěla a když se mi už rozpadala záda z celodenního ležení, zkusila jsem potůček.

Dušičková

Nemám kam jít, protože není kam jít... ale přesto nezapomínám a nejen dnes jim zapálím svíčku. Tentokrát jsem jí zkusila namalovat. Není sice kráná, ale jim by určitě udělala radost, protože jsem jí malovala s láskou k nim.

Polom

Neumím to pořádně žádnou technikou, ale akryl je asi nejlehčí. Pak bych zařadia akvarel a nakonec olej. Ale zato olej vypadá ve výsledku nejlíp. Bohužel nikoli v mém výsledku... Snad to bude jednou lepší...

Olej na plátně 18x24

Plápoláku táborej

Nedávno jsem zkoušela ohýnek a protože to nejde samo,  tak trénuju a trénuju co čas dá. Po svém šíleném olejovém masakru jsem si chtěla spravit chuť u akrylu a nový táboráček je na světě. Možná trošku lepší, než první...

akryl na plátně 18x24

Olejuji

Od Drahého jsem nejen dostala před nedávnem H2Oil barvy, ale včera mi přivezl i lněný olej. Nejde mi to bez oleje, s ním je to ještě horší. Na jútúbových tutoriálech pro naprosté začátečníky to vypadá srandovně lehce, leč taková psina to není. Techniku akvarelu tuším, techniku akrylu taky, techniku oleje jsem si myslela, že tuším také, leč opak je pravdou. Zasratá a umaštěná jsem byla nejen já, ale na níže uvedený obrázek velikosti s bídou A4 jsem zamazala asi 14 štětců a dvě špachtle a svou slovní zásobu.

Ale kdybych to byla bývala uměla, bavilo by mě to moc. Snad někdy přijde AHA efekt a já to pochopím.

H2Oil

Nemám čas na běžné věci, natož na malování a už vůbec ne na malován olejem. Navíc o olejomalbě netuším ani zbla. Nicméně Drahý polovička se zbláznil a koupil mi olejové barvy. A protože nemůžu doma kvůli našemu zvěřinci zapáchat terpentýnem, koupil mi olejové barvy ředitelné vodou. Tož jsem zvědavá, jak se s nimi bude pracovat, jak dlouho to bude trvat a kde to bude schnout tak, aby na tom neulpívaly kočičí chlupy... Ale pochopitelně už to dráždím, zatím schne takové divné a ponuré pozadí... Uvidíme, kdy a jak to dopadne.

Pokus o barvy podzimu

Léto pomalu odchází a já si začínám hrát s barvami podzimu. Noční pokus při špatném světle moc nevyšel, tak uvidíme příště.

Skalky s kocourem

 Druhý pokus o skalky - první ze včerejška byl pokusný, jestli to dám. No, tentokrát to skoro vyšlo, jen jsem si neměla odběhnout a náš blonďatý kocourek se neměl projít po plátně. Opravila jsem to, jak se dalo, kocourovy modré tlapky jsou sice umyté, ale stejně ta barva na nich drží... Tak třeba budou skalky potřetí...

Skalky

 Zkouším skalky špachtlí.

Zkouším vlny

Moře, vlny... to bude oříšek.

Západ slunce

Zkoušela jsem pobřeží, nebe a mraky dobrý, moře s vlnami taky, ale pláž dopadla katastrofálně. Párkrát jsem jí zkoušela opravit, pak jsem plátýnko přešepsovala a zkusila jsem západ slunce. Tady se mi mraky nepovedly ani trochu, ale potřetí už přemalovávat asi nebudu.

Plápolák

Volný den jsem chtěla věnovat bytu, protože kočky a jejich chlupy nikdy nespí, ale u ranní kávy se mi zachtělo po mnoha měsících - letos snad poprvé - vytáhnout akrylové barvy. Našepsovala jsem si A4 lepenku a když usychala, přemýšlela jsem, co na ní vlastně kydnu. Já vím, že nejdřív by měla líbnout můza a pak se pustit do díla, ale každej jsme nějakej, žejo... 

Tož tedy Plápoláku, táborej, plápoláku jááásej...

Krmení fotorámu II

Drahý polovička mi před nějakou dobou koupil druhý fotorám a dnes jsem ho konečně nakrmila. A začalo mě to bavit. Možná si koupím třetí...

Zřícenina snů

Tak tady bych mohla trávit dovolené... nebo vlastně bych tam mohla bydlet pořád. Ve věži ložnice, v baráčku obývák a kuchyně a ve zřícenině strašidlo. Jo, to by šlo... Jé, zapomněla jsem na loďku, abychom se mohli dostat do civilizace... tak to berme tak, že je z druhé strany :D

Velkej kluk

 

Tchýně

Dnes jsem začala svou novou životní etapu. Stala se ze mne tchýně.

Tož děti, přeji klidou cestu dlouhým manželstvím plným lásky a porozumění.

Svítání nebo soumrak

Já už nestíhám ani to moje kreslení, ale jednu lodičku, na které bych chtěla prožít kus prázdnin, jsem dala...

Marianka

 Naše nejmenší Maruška. Malá bílá čertice.

Toníček

 Toníček jako jediný z naší smečky na léto shodil límec. A hrozně nerad se fotí.

Fanoušek

Pokus o kočičku...

 Chudák zvíře... ty nožičky... ach jo

Krmení fotorámu

V květnu jsem se coby postování flákala, ale ono opravdu není nic nového. Jak jsem psala minule, naplnila jsem náš fotorámeček a už se těšila, jak se zase budu učit do svých skicáčků. Leč Drahý mi pořídil další rámeček a tak mám zase co dělat.

Fotit se to sakra nedalo - bez blesku tmavý, s bleskem odraz, denní světlo odrazy ve sklech, v noci odraz lustru... tak to máme v noci bokem, páč se mi nechtělo nabíjet Nikona a hledat filtr.

Vzpomínka na Blaženku

Koukám, Moucha v květnu moc nelítala. Ono taky nebylo o čem. Stala jsem se o rok starší, což není důvod k zaznamenání, pak to bylo jen do práce, domů, do práce, domů a červen je tady. V květnu jsem dodělala pár obrázků do fotorámu na zeď (vejde se jich tam 24) a Drahý polovička mi koupil další rámeček, takže mě čeká dalších 24 kousků. Ono jich bude mnohem víc, nakonec se vybírají ty méně zkažené. Tenhle dnešní se zařadil do užšího výběru. Ale kdoví, jestli se tam nakonec dostane... 

Tohle jsem namalovala dneska - v den, kdy by naše Blaženka oslavila osmnácté narozeniny. Už je s kluky, Kubičkou a dalšími kamarády tam někde daleko, kde je věčně zelená a bezpečná louka, kterou hlídá Velká Kočka.

Indigo

Blíží se čas prázdnin a tím pádem pro naší famílii i čas rodinných oslav. Já to začala už tento měsíc, kdy jsem zase o rok zestárla, v červnu mám svátek, v červenci mají svátek obě moje miminka a Drahý polovička a moje Drahá rodička bude mít na rozeniny. Jo, a ještě bych zapomněla na Toníka, kterému v červenci budou už tři roky. To to utíká...

Jednomu z mých Miminek jsem objednala u Radosti pro maminku dárek k svátku a když jsem ho vybírala, přihodila jsem do košíku i něco pro mne.V akvarelu miluju indigovou barvu a spotřebovávám jí docela velké množství. Přestože není až takový problém si jí namíchat, koupila jsem si celou pánvičku White Nights (bohužel neměli v tubě) a pak jsem neodolala a na vyzkoušení vzala jednu pánvičku indigo Kuretake od Gansai Tambi. Tyto japonské akvarelové barvy se mi moc líbí a jsem zvědavá, jak se s nimi pracuje.

Nečekala jsem, že mi přijde půlpánvička velikosti mých Umtonek, ale nepředpokládala jsem ani to, že přijde pánev třikrát větší než pánvička Bílých nocí... 

Byl pozdní večer...

 

Skicák

Koupila jsem si dva malé skicáky, které sebou skoro všude nosím a když mě něco napadne, načtrtnu tužkou, doma pak dodělát tuší a vybarvím. Předchozích pár obrázků je už z těchto skicáků. 

Když jsem si je vybírala, nevěděla jsem který dřív... (Stejně si časem koupím od každé barvy jeden... a podotýkám, že jich mají ještě víc, než je na kradeném obrázku)

Nakonec jsem ale v jednom z mých oblíbených e-shopů objednala ty, které zrovna měli na skladě - korkový a mentolový. Začala jsem použíat ten, který se mi méně líbil - korkový. A protože už se jeho čisté listy blíží k nule, rozbalila jsem ten mátový. Přestože je u všech stejný popis, moje překvapení bylo převeliké... No, zvyknu si. Ale škoda je to. Bílá je lepší, hlavně na moje zasněžené barabizny. (Foceno pod umělým osvětlením. Horní je opravdu čistá bílá, spodní je hodně přírodní.)

Karafiátky

Moje kytičky jsou sice trošku stylizované, ale na preciznější a puntíčkářksou práci už nemám. Ani ruce, ani čas, ani trpělivost.

Narcisky

 Pokus o moje oblíbené narcisky. Příště to bude snad lepší. Ale poznat jdou, žejo... ;)

Jaro

Má soukromá doba pokovidová mne opět uvrhla do pracovního kolotoče a protože GDPR, nemohu se zde rozepsat o tom, co vše se v práci děje a co tam každý den prožíváme. A že by to bylo na hodně tlustou knihu! Abych zase další desetiletí nenechávala krnět ruce, tak si občas večer něco šlehnu do svého akvarelového skicáčku. Poslední dny jsem se pustila do témata JARO.

Veget

 Na ptáky jsem krátká, jak jsem psala minule, ale naše Maruška by si dala říct...

Na ptáky jsem krátká

Moribundus je pomalu na ústupu a moje pracovní nechopnost skončila. Takže zase konec psaní a malování a hrrr do práce. Protože do důchodu daleko...

Kytí

Dneska si budu muset nechat ukončit neschopenku, i když moje fyzično by ještě pár dní rekonvalescence uvítalo. Ještě mi zkrátka není 100%. Ale v neděli prostě a jednoduše do práce jít musím, protože převysoké datum a v pondělí v účtárně musí být podklady pro mzdy, páč jinak by mě kolegové asi zahlušili. Takže zkouším kytičky a tudy moje cesta asi taky nepovede...

Poklad za Kčs

Něco jsem hledala v útrobách sklepa a v jednom koutečku jsem našla krabičku s pokladem z minulého tisíciletí. Přestože moje první myšlenka byla VYHODIT, umyla jsem to (a při tom jsem se zasršpinila až za roh a dřez hrál všemi barvami), vysušila a vyzkoušela.

Břízy, břízy, břízy...

Užívám si poslední dny moribundusu. Už je mi líp a snažím se pokořit vodové barvy na úklid bytu mi není, jsem ráda, že nakrmím kočky a sebe. Včera večer jsem už dokázala uvařit krmi i Drahému Polovičkovi. 

Ake j barvičkám. Nechápu, jak se někomu dokáže barva rozpít tak, jak chce. Peru se s tím marně. No, ještě dva dny volno a o víkendu už razím zase do rachoty. Ach, jak bych chtěla být v důchodu!!!

Včera jsem bojovala se stromy, především s břízami. Bez tuše jsem to nezkoušela, ale předpokládám, že bych to dopadlo děsně. S tuší to snad poznat trošku jde.

Aprílové počasí

Včera mi do oken bušilo sluníčko a já malovala sníh. No a dneska ráno, když odcházel Drahý Polovička do práce, venku zuřila sněhová vánice. Tohle aprílový počasí fakt miluju...

Zloději ve dne v noci chodějí

Drahý polovička dnes kolem šesté hodiny ranní vysmahnul do práce a já se duševně připravovala na telefonickou kontrolu u lékaře. Tedy, ne že bych se bála, co mi lékař poví, ale bála jsem se, co mi poví kolega, až mu řeknu, že přijdu do práce nejdřív v neděli. No, řval. A sprostě... Chápu ho. Taky bych ječela. Ale ještě před tím se mi vrátil muž s tím, že nám vykradli garáž, kterou používá jako sklad nářadí, aby mu ho - jako již dvakráte před tím - nevykradli z auta. Bezva, škoda víc, než nepatrná a můj sen o nové koupelně se opět rozplynul. Tlak se mi zvednul, zrak krví podlil a slovník zhrubl.

Perko

Vodovky různé akvarelové techniky nikdy nepatřily mezi moje oblíbence, ale jak už jsem několikrát psala, na stará kolena se je snažím trošku pochopit. Zatím to moc nejde. Můžu jen tiše obdivovat lehkost ruky malířů, kteří namočí papír a pár tahy štětcem jen tak z voleje tam rozpijí barvu tak, že vznikne krásný obraz. Já používám liner, udělám si omalovánku a pak vybarvuji. Bez lineru jsem namalovala tři kousky, jeden z nich letěl do koše hned a druhé dva nebyly malované s akvarelovou lehkostí, ale svěřepě poháněné mými nervy. A na výsledku je to pochopitelně znát... 

Ale k linerům. Jeden stojí kolem 30,- Kč a při kreslení na akvarelový papír docela trpí a vydrží velmi málo. Tak jsem z úsporných důvodů začala používat tuše a perka.

A perka mě baví. Nejsem si jistá, zda je u nich vztyčený ukazováček, aby mi to šlo, nebo prostředníček, protože mi to stejně nepůjde...

Když dva dělají totéž...

Onehdá mi moje rodná matička poslala obrázek, že by to byla hezká předloha pro mne. Díky moribundu jsem se do toho dnes pustila. Jo - když dva dělají totéž, není to totéž. Předloha byl akryl či olej a štětec držel v ruce člověk, který to opravdu umí a který má trpělivost. Ke kočičím hlavám se hned tak nedopracuju...

Kočičí hlavy nebrat...

Okno

Stále ještě neskáču přes kaluže, pořád se povaluju a když už mě bolí záda z ležení, sednu si ke svému pracovnímu koutku a maluju si. Dnes to odneslo okno. Na strukturu zdi jsem použila sůl, ale mám jen obyčejnou, chtělo by to s většími krystaly. Ale pokus dobrý. Malovala jsem to na shit papír, který je popsaný coby akvarelový, leč nechce sosat vodu a tak to šlo hodně špatně a na výsledku je to znát. Protože i když máte levé ruce, barvy a papír dost pomůžou...