Malá holčička, kterou jsem poprvé viděla v první třídě. Někdy ve čtvré třídě jsem jí podrazila nohy, když šla k tabuli. Ale odpustila mi a kamarádily jsme spolu celou základku a když jsme každá šla na jinou střední, neztratily jsme se se života, i když už jsme se vídaly míň. Vzájemně jsme vlastně o sobě věděly celý život. A ta malá holčička ho opravdu neměla lehký. Zažila to nejhorší, co může člověk zažít - z holčičky se stala matka, která se musela dívat do hrobu svého dítěte. Pak ztratila bratra, rodiče... Přišla zlá nemoc. I přesto všechno se ze životem prala s nesmírným optimismem a věřila, že jednou určitě bude líp.
Dášin životní příběh byl dopsán. Už nebude žádné pokračování. Věřím, že tam, kam odešla a kde se jednou setkáme, už je pro ní všechno krásné a zase je to ta skvělá a bezstarostná holčička.
Snad mi odpustí i to, že jsme to kafe už nestihly. A drží mi místo v lavici...
....pro slzy nevidím...., nemohu to pochopit, že ta "malá" Dáša, která si sem chodila "hrát"...je na druhém břehu...vím, sejdeme se tam, ale je to kruté, mohla mít ještě hodně, hodně let života před sebou....
OdpovědětVymazatJe to veliká rána. Nemůžu se z toho vzpamatovat. Je mi to moc líto.
Vymazatmoc a moc tě chápu...., také mi "odcházejí" spolužačky, ale to je jiná......dožily se třeba 80- ti let....zaplať ...pámbu...Dáša odešla velmi brzo....je mi to také moc líto
VymazatDáša to neměla v životě ani tošku lehký. Řeknu víc ve čtvrek, dáme si na její památku panáka.
Vymazatjasan...vzpomeneme i s panákem...ach jo. nějak to stále nemohu přijmout.,,,
VymazatJe smutná doba, kdy si přes povinnosti nemůžeme udělat i ten malý čas na ostatní. :(
OdpovědětVymazat