Další měsíc máme za sebou a za mne a Drahého plovičku můžu říct, že konečně... Září a říjen nás finančně zlikvidovalo víc, než je zdrávo. Naše finanční taškařice začala tím, že Drahému rozmlátili a vykradli auto, Jeden blízký příbuzný se dostal do těžké finanční situace, takže pár tausnů mu proto bylo zapůjčeno. Náš zvěřinec se rozhodl, že potřebuje veterinu... Začalo to prohlídkou všech čtyř a plány na postupné návštěvy a léčbu. Zatím to má za sebou jen Fanoušek a zatím je to na veterině 10 klacků. No a když nám přišla faktura za elektriku, tak nás málem šlehlo, protože přestože jsme stále u PRE, nedoplatek nám protočil bulvy a nechápeme, za co se mohlo ve dvou lidech propálit o několik desítek ticíc víc, než obvykle. Snad kocouři si tu vaří a pořádají elektrické orgie, když nejsme doma, nebo nevím... Každopádně nebudme vařit, nebudeme topit a budeme tiše vzpomínat, jak jsme před svíčkami kdysi doma svítili elektřinou.
Na tu veterinu pro Blaženku a Majču snad v brzké době taky dojde.
V dobách, před touto finanční kalamitou jsem koupila dva důležité vánoční dárky, takže další starosti s se svátky si dělat nemusím.
A protože mi po 18ti měsících dochází moje oblíbená voňavka, Drahý mi jí před několika týdny objednal a včera přišla...
Tak si říkám, že to zase půjde.
Ale takovouhle ťafku by měl dostat skoro každý. Ne, že bych byla kdoví jak zelený ekolog, ale přeci jen nelze nevidět, že se kolem nás všude nesmírně plýtvá. Vším - od jídla po harfy. No akdyž se vám přichumelí taková malá finanční krizička, začnete vzpomínat, jak hospodařili babička a dědeček. Líp. Mnohem líp, než naše zhýčkaná genereace předmětů jednorázového použití.
Nechci tím říct, že si na zahradě zasadím len, abych si mohla udělat kalhoty s kapsama, ale chci začít přemýšlet na věcmi, které jsem brala jako samozřejmost.
