Poslední týdny jsem měla víc praovního volna (ale toma to moc není znát, protože volno jsem většinou prospala), ale tyto milé dny na nějakou dobu skončily. Kolega, který mne byl schopný alespoň v sobotu zaskočit, skončil v péči chirurgů a jeho návrat se počítá na za týdny... Takže pro mne to znamená méně volna, méně spánku a méně malování. Ale protože trénovat se musí, tak jsem si alespoň načrtla svůj budoucí obrázek. Sama jsem zvědavá, jak to s ním dopadne a jaký ve výsledku bude...
Podědila jsem náušnice po babičce, která je nosila opravdu hodně, hodně let. A já vlastně také, protože babička tady s námi už dlouho není. Starala jsem se o ně co nejlíp jsem uměla a pravidelně, po vzoru babičky, jsem utahovala šroubky zapínání. Ale přesto jsem je neuhlídala. Včera ráno mi babiččin zlatý uzlíček spadl na zem a zapínání jsem nenašla. A hledala jsem opravdu všude, v autě, v práci, v posteli, na gauči a projela jsem celou podlahu i kočičí pelíšky. Kdoví, kde zapínání skončilo, možná jsem málo utáhla a odšroubovalo se samo nebo sešlostí věkem prasklo... Netuším.
Náušnice po babičce jsem uložila do krabičky s mými ostatními skvosty a koupila jsem si nové, maličké prďolky do uší. Taky na šroubky a taky utahuju. Snad budu utahovat dlouho.
Náhradní šroubky k náušnicím se prodávají, ale ty babiččiny jsou tak staré a atypické a nové se na ně nehodí. Místní zlatník je zkusí sehnat, případně něco vyrobí. Tak uvidíme.
Nakonec to vlastně dobře dopadlo, i když je to smůlička. Mohla jsem ztratit ten uzlíček, zapínání vzadu je snadněji nahraditelné...
Našla jsem prkýnko, které se mi na nic nehodilo a tak jsem ho napatlala akrylem. Prkýnko nebylo z nejvhodnějšího materiálu, protože i když akryl drží skoro na všem, tomuhle podkladu se bránil zuby nehty. I přesto jsem mu metalickou barvou natřela rámeček a dnes, po čtrnácti večerech matlání a třech týdnech schnutí, byl opatřen závěrečným lakem. Předělávat ho nebudu, protože se na ten podklad dělalo fakt blbě. A to mám podbná prkýnka ještě dvě...
Už dlouho není moc co psát. Chodím do práce, z práce domů, obstarat zvěřinec a trošku byt, vyprat, uvařit, zkusit se vyspat a zase do práce. Pokaždé doufám, že to bude lepší a bude víc času na něco jiného, ale pořád to nevychází. Takže jsem ráda, když doma večer vyšetřím chvíli času a vezmu do ruky štětec...
