PF MMXXII

 

Už zase chňapu přes pekáče

S Drahým si dárky pod stromeček nikdy nedáváme, ale letos jsme udělali malou výjimku. Už asi pět let ječím, že se naše kuchyňské chňapky rozpadají, a to nejen propálením a používáním, ale i sešlostí věkem. Takže jsme staré tři kousky konečně vyměnili za tři nové. Stav starých chňapek jsem nezdokumentovala, protože jsem je s radostí vyhodila dřív, než mě to napadlo.

Snad tyhle tři nové vydrží alespoň z polovičky tolik, co ty staré...

Veselé Vánoce

Všem přeji krásné prožití svátků Vánočních, hlavně klídek, pohoda, pozitivní myšlení a negativní testy.

Tedýsek

Vepřo-žebro-chlebo

Předevčírem jsem ulovila u řezníka něco málo vepřových žebírek. Rozhodla jsem se, že je budu pomalit a byla jsem zvědavá na výsledek. Na to, že jsem je takhle dělala prvně, byly výborný, ale příště budou o fous lepší, protože jsem zapomněla na česnek...

Žebírek bylo jen trošku, protože jsem chtěla vyzkoušet, jak na to. 

Připravila jsem si marinádu a strčila jí spolu s žebírky do igelitového pytlíku. Jednak to zabere v lednici míň místa a marináda se dostane k masu líp, než když je to v misce. No a co jsem použila na marinádu?

• olej
• 
  sladká paprika
• uzená paprika
• granulovaná cibule
• měl být i granulovaný česnek, na který jsem zapomněla!!!
  
• kmín
  
• zázvor
• kurkuma
• koriandr
• kari
• kajenská paprika
• sůl
  
• ždibet polohrubé mouky (protože jsem hladkou neměla...)
  

Množství všeho přiměřeně. Nejmíň kávová lžička, nejvíc asi tak dvě polévkové. Byly toho tak dvě decky. Všechno jsem prohňácala a nechala to marinovat skoro 24 hodin.

Dneska ráno jsem do hrnce hodila nahrubo nakrájenou cibuli a na ní vykydla obsah pytlíku. 

Zalila jsem to troškou vody (aby žebra nebyla zcela ponořená, ale aby se necmudila nasucho) a nechala jsem to pět hodin pomalit. 

Za nějakou dobu se bytem začala linout velmi příjemná vůně a měla jsem co dělat, abych nenakukovala pod poklici.

Prohrabala jsem svou kořenící syslírnu a připravila si něco jako grilovací omáčku.

Moc jsem se s tím nepárala, protože jsem doma měla originál barbecue omajdu a jen jsem se jí snažila maličko vylepšit. Takže jsem vlastně jen tak trošku origoš upravila. A pochopitelně i tentokrát jsem zapomněla na česnek...

• barbecue omáčka Jim Beam
• liquid sauce 
• hoisin sauce
• balzamikový ocet
• sůl 
• javorový sirup
  
• mohl by být česnek, ale má hlava děravá...
  

 

Když jsem po pěti hodinách žebírka z hrnce vyndala, byla k sežrání. Pochopitelně jsem je před další úpravou ještě ochutnala... Kdybych to prohlásila za hotové, prošlo by to a ostudu bych si neuřízla.

Ale rozhodla jsem se pokračovat. Rozpálila jsem troubu na cca 180°C a žebírka hodila na pekáč a potřela jsem je grilovací omáčkou.

A pak už jen šup do trouby a vydržet 15-20 minut čekat... Tuto dobu jsem vyplnila tím, že zbytek šťávy v hrnci jsem přecedila, maličko zahustila jíškou a vyšla mi z toho krásná omáčička... 

Jen nevím k čemu, protože než k těm žebírkům uvařím přílohu, sežereme je jen tak a prsty si otřeme o chleba.

Joj, to je ale žrádlo!!! A žádné obírání kostí, ty prostě z masa jen tak vyjedou. Škoda, že se z tohoto příspěvku nemůže linout vůně. Každý by si slintnul...

První pomalení

Protože mám při mém pracovním vytížení málo času, začala jsem pomalu vařit. Za tím účelem jsem si koupila na to určený hrneček, který většinu práce udělá za mne a já můžu dělat něco jiného, než hlídat sporák.

Na vyzkoušení jsem začala tím nejjednodušším - vývarem. Nejdřív hovězí, pak kuřecí.

Flákla jsem do hrnce maso, zeleninu, koření, vodu a nechala jsem ho pracovat deset hodin a vůbec jsem si ho nevšímala.

Výsledek nás s Drahým fakt překvapil. Nejenže se většinu pomalení bytem linula jemná, leč luxusní vůně vývaru, ale jeho čirost a hlavně chuť... to se mi na žádném z mých sporáků ještě nepodařilo - a to jsem měla elektrický, plynový a poslední dobu používám indukci. A tak špatný kuchtík snad zase nejsem. Drahý mi neustále připomíná, že bych měla vařit hůř, protože jsem mu za posledních 25 let docela obstojně zkazila postavu...

Nad čím jsme žasli nejvíc, byla zelenina. Když jsem dělala vývar pár hodin na klasickém sporáku, ze zeleniny se stala rozbředlá sračka. Teď po deseti hodinách vaření je mrkev tak akorát - dá se nakrájet a v puse chutná jako vařená mrkev a né rozčvachtaný blivajz.

No a nejenže je vývar opravdu luxusní, skvělá je i spotřeba elektrické energie. Hrnec žere tak málo, že byl prohlášen jako energeticky nejúspornější způsob vaření.

I kdybych v něm nevařila nic jiného, než polévky, nepovažuji jeho koupi za vyhozené peníze. Už se těším, až do něj vrazím nějakou flákotu. Určitě se tady pochlubím...

Paper blanks 22

Diáře jsem používala už od ranného mládí. Leden byl vždy zcela zaplněn, únor a březen byly volnější a do konce roku už se v diáři neobjevila skoro ani jedna poznámka. Ale najednou - před mnoha a mnoha lety - jsem se naučila diář používat téměř denně. A byl zaplněn od ledna až do prosince. S měnícími se pracovními povinnostmi se mé velké diáře zmenšily, protože i povinností bylo méně, ale dnes si bez něj nedovedu život představit. Jako kočkomilka jsem používala několik let kočkodiáře od Albi, ale před lety jsem objevila pro mne dokonalý diář Paper blanks. Ten na rok 2022 je už šestý v pořadí. 

 Doufám a věřím, že ho příští rok opět budu moci zaplnit zase od ledna až do prosince. A snad to budou samé pozitivní poznámky...

Považský repák

V zimě si dám ráda něco k pití na zahřátí. Nemyslím tím čaj ani teplý alkohol v podobě grogu či svařáku, nejraději mám za tímto účelem cosi z mrazáku. Jo jo, Stoličnaja u mne vede. Ale nepohrdnu ani slivovičkou či podobným ovocným likérem z produkce pana Jelínka. Vím také, že tyto ovocné likéry se mají pít v pokojové teplotě.

"Hádej, co jsem nám přivezl za pití na zahřátí," volal na mě Drahý po příchodu odkudsi rovnou mezi dveřmi. Že by vodka nebo domácí slivovička??? Hruškovice??? Meruňkovice??? Hlavně, aby to nebyla Borovička, to mám pak týden pocit, že stále žvýkám jehličí.

No, všechno špatně. Netrefila jsem se ani náhodou. Lidi už pálej všechno možný, ale o tomhle jsem ještě neslyšela. 

Byla jsem statečná a ochutnala jsem. JOJ!!!

Brrr, uf... ale tak strašný to zase nebylo, silně zemitá chuť přebila chuť řepy. 

Ale možná budu mít týden pocit, že žvýkám hlínu...

Vánoční výzdoba

Přestože s Drahým polovičkou Vánoční svátky nijak zvlášť neprožíváme, oba milujeme všechna možná barevná světýlka v oknech i na vánočním stromečku. Před čtyřmi lety jsme si koupili nový (umělý) stromeček - krásný a velký, který nám s hromadou světýlek dělal po večerech radost. Jenomže to bylo v době, kdy jsme měli už nás zvěřinec značně odrostlý a tak vánočnímu stromku nehrozila demolice.

Náš starý zvěřinec - Tadeáš, Matýsek i Blaženka - už jsou u Velké Kočky za Duhovým Mostem a naší domácnost oživili dva pubertální a praštění kocouřiska. Když jsem zdobila vánoční kytky do oken, bojovala jsem o každou ozdobu a světýlko. Proto jsme se dobrovolně museli vzdát přítomnosti ozdobeného a nasvíceného stromečku v našem obýváku. Ale co se týká oken v kuchyni, obýváku a ložnici - tam jsem zvítězila a vánoční kytky mezi ně bezpečně uzavřela. 

Holt nám to musí letos stačit..

Jo, to za našich mladejch let...

... nebývalo. Nebo možná jo, ale nevěděla jsem o tom. 

Já o tom vlastně nevěděla, i když už to existovalo. Ráno jsem si namalovala obličej na ksicht a během dne jsem opravovala rozpatlaniny - a to se nelíčím nijak moc, i když by si to ten můj ksich zasloužil. Ale i to málo se patlalo a vytvářelo mi to ještě větší kruhy pod očima, než jsem dostala do vínku od sudiček.

Ale pokrok je tu a už ho mám doma. Sprej, který si ráno nastříkám na namalovanou tlamku a ono to i večer vypadá stejně, jako ráno. Dokonce to vydrží i slzy, déšť a nechtěné promnutí oka. 

Jupíííí, budu krásná celé dny!!!

Hovory s kočkou

"Toníčku, víš, že nesmíš lézt v kuchyni na stůl???"

"JO."

"A Toníčku, nevíš, kde mám mobil???"

"NE."

Demolition cats

Vánoční úklid a čančání bytu u nás asi nepadá v úvahu, neb moje snahy naši kocouři pojali s velkou nevolí a vyčetli mi, že nejsem dostatečně kreativní. A kreativní výzdobu našeho obydlí pojali po svém.

Fanoušek si vybral úpravu stěn:

 

... Toník se ujal oken:

 

No a oba tlapkou společnou a nerozdílnou upravili ubrus v kuchyni:

 

 

Vánoční stromeček z půdy letos nepřinesu, protože pokud by přežil zdobení, jeho dalšímu bytí v obstojném stavu dávám pět, maximálně deset minut.

Žereme dál!

Pochmurný listopad máme konečně za sebou snad bude prosinec lepší. Alespoň v to doufám...

U nás život pomalu zase najíždí do nových všedních kolejí, ale když krmím domácí hladovou zvěř, pořád je mi divné, že dávám jen dva talířky místo tří.

Fanda odchod Blaženky zvládnul v pohodě, dva dny jí tak trošku hledal, ale pak už spíš pokukoval po strakách a holubech, kteří se nám před baráky brodí zbytky podzimní trávy. To s Toníkem to bylo horší, první dny Blážu opravdu hodně hledal a byl takový nesvůj, chodil po bytě a vrkal (tak jak vrkají tyhle kočky, které snad ani neumějí pořádně mňoukat), dokonce se mi zdálo, že ten náš malý cvalda i ztrácel zájem o jídlo. No ale mládí se hlásí o slovo, Tonda se začal mazlit se mnou a s Drahým polovičkou a s Fanouškem už se jenom neperou, ale jsou k sobě i přívětiví. No a co se jídla týká... už zase žere jako kyselina a když jsem připravovala krutí maso a zazvonil mi telefon, přestal truchlit a už je to zase náš starý Toníček:

__________________________________________________________

Poznámčička pod čarou pro všímavé a zvídavé:

Všímaví si zajisté všimli maličkého kuchyňského prkénka, které má na sobě podivné tmavé fleky:

Těmto všímavým zvídavcům tedy prozradím, že tyto krásné fleky jsem udělala já v dobách, kdy jsem měla ještě plynový sporák a jaksi jsem nedovypnula plyn a prkénko jsem takhle hezky ocejchovala. Ale pořád to ještě byla brnkačka proti tomu, jak jsem kdysi dávno na rozpálenou elektrickou plotýnku postavila nový friťák...