Považský repák

V zimě si dám ráda něco k pití na zahřátí. Nemyslím tím čaj ani teplý alkohol v podobě grogu či svařáku, nejraději mám za tímto účelem cosi z mrazáku. Jo jo, Stoličnaja u mne vede. Ale nepohrdnu ani slivovičkou či podobným ovocným likérem z produkce pana Jelínka. Vím také, že tyto ovocné likéry se mají pít v pokojové teplotě.

"Hádej, co jsem nám přivezl za pití na zahřátí," volal na mě Drahý po příchodu odkudsi rovnou mezi dveřmi. Že by vodka nebo domácí slivovička??? Hruškovice??? Meruňkovice??? Hlavně, aby to nebyla Borovička, to mám pak týden pocit, že stále žvýkám jehličí.

No, všechno špatně. Netrefila jsem se ani náhodou. Lidi už pálej všechno možný, ale o tomhle jsem ještě neslyšela. 

Byla jsem statečná a ochutnala jsem. JOJ!!!

Brrr, uf... ale tak strašný to zase nebylo, silně zemitá chuť přebila chuť řepy. 

Ale možná budu mít týden pocit, že žvýkám hlínu...