Není tajemstvím, že jsem v našem kolektivu nejkrásnější, nejchytřejší a nejúžasnější ženská. Pro tyto vlastnosti jsem se také před lety stala šéfovou. Konkurence nebyla těžká, protože ostatních třináct kousků jsou muži.
Vládnout rukou pevnou a neochvějnou třinácti chlapům není pro něžnou a křehkou ženu jednoduché, ale myslím, že to jakž takž dávám. Sice jsou chvíle, kdy bych jim dala docela ráda a s převelikou chutí přes držku, ale vzhledem k tomu, že jsem jen slabá žena, tak pouze doporučím, ať si hodí led to trenek či něco podobného. Ne tedy, že by se jednalo o nějaký harašment, ale jejich nápady jsou kolikrát tak pitomé, že to nemůže být ničím jiným, než tlakem v trenclích, který jim zjevně otupuje mozek.
Takže chlapi jakž takž fungují - čistí si boty i uši, nosí čisté oblečení, nedávají nohy na stůl, neprdí před ostatními a zvedají prkýnko na záchodě a když se netrefí, tak to po sobě většinou utřou. Zpočátku sice byly tlaky, že když mají v kolektivu ženu, že úklid, čištění a mytí nádobí po všech automaticky převezme, ale z tohoto omylu jsem je záhy vyvedla. Po mém nástupu jsem opravdu poctivě vygruntovala veškeré prostory a oznámila jsem jim, že budou po sobě uklízet, jinak nebudou mít koule. To jim připadalo směšné a vesele bordelili dál. Ovšem po mé všetečné otázce, zda ví, kdo jim dělá výplaty a návrhy na odměny či různé srážky ze mzdy, začali pánové docela obstojně šúrovat. Jasně, nejsou to ženský, takže tak jednou za měsíc - když se nikdo nedívá - sjedu všechno sama, ale jde to.
Kde jsem ovšem totálně selhala, je naše pidipidikuchyňka. Dřez, polička na hrnečky a rychlovarnou konvici a polička s mikrovlnkou. Nic víc. Důkladně jsem to vše vydrbala do sterilna mnohokrát, ale před několika měsíci jsem už rezignovala. Svoje nádobí a hreček na kafe mám v šuplíku a už jsem používala jen varnou konvici a mikrovlnku. Před dvěma týdny jsem si chtěla v mikrovlnce ohřát cosi amarounů, leč když jsem tomuto předmětu otevřela dvířka a viděla jsem, že v mikrovlnném prostoru si už bordel začíná vyrábět vlastní primitivní nástroje a zakládá patriarchát, snědla jsem oběd studený a vrhla se k internetu, abych našla jinou cestu zásobování mého ubohého fyzična teplou krmí.
Našla jsem a objednala jsem. Když to přišlo, zarazila mne velikost - je to tak maličké, že jsem byla přesvědčená, že v práci zesnu hlady. Zdání klame. Nebylo to zaplněné až po okraj a já se docela obstojně přežrala.
Každopádně to funguje tak, že když si ráno dám do krabičky jídlo, v termotašce si to donesu do práce a krabičku pak dám do lednice. Před vlastní konzumací krabku vyndám z lednice a strčím jí do zásvuky. Za 20 minut je jídlo ohřáté a další dvě hodiny krabička udržuje teplotu jídla. Což ale není třeba, většinou to vyndavám ze zásuvky dřív, protože jídlo je teplé až dost. Potom má krabička také funkci vaření, ale tu jsem ještě nezkoušela - nepředpokládám, že si budu v práci vařit guláš. Ovšem kdoví, jak bude vypadat varná konvice za pár dní a kafe musí bejt...
Naprosto spolehlivě to zatím ohřálo guláš s knedlíkem, lasagne, řízek s bramborem a čínu s rýží. Malá krabička na salát je také super, jen by mohla být maličko větší, nebo ještě lépe - mohly by být dvě. Ale to už se dá sehnat i jinak, takže ok. Příbor má neoprenový futrál a neobsahuje nožík, který se v polních podmínkách kanceláří stejně moc nepoužívá. Termo taška je příjemná, vejde se tam všechno včetně kabelu a další mističky.
Prodávají to v barvě zelené, šedé a žluté. Škoda, že nikoliv v modré - při pohledu na modrou prý člověk zrácí chuť k jídlu. (Musím na to myslet, až budeme příště malovat kuchyň...)
Takže za mne velká spokojenost. Ne, že bych tam nenašla nějaké mouchy či nenavrhla drobné vychytávky, ale za mne jedno velký dobrý. A - jak je vidět na poslední fotce - každé jídlo mám stejně o pár chlupů vždycky lepší ...
