Vždy ve střehu...

Když přijdete z práce domů a svou tašku musíte podrobit cenzuře, zda v ní něco není dobrého, případně něco na hraní...

Naty

Misi Simi

Kocouři na cestách

Dávno, dávno již tomu, co jsem celý náš tříčlenný zvěřinec nacpala do jedné přepravky a vyrazila na veterinu. Naše současné kocoury do jedné přepravky nenacpu - a to jsem už koupila fakt velké. Každý má vlastní přepravku, která se při zatížení kocourem docela pronese. A když potřebuju s oběma kocoury na veterinu, tak to bez auta a druhého nosiče zkrátka nedám. Kdybych neměla auto, asi bych si na ty naše dva habány musela pořídit zvířecí kočárek s nosností 23-30 Kg. A i s tím bych se zřejmě dost nadřela...

Včerejší návštěvu veteriny jsme absolvovali autem, jako druhý nosič posloužil Drahý polovička. Jen bylo legrační, když náš Fanoušek u veterináře odmítal vylézt z přepravky a v jejím rohu se snažil být menší a ještě menší, nejlépe nejmenší na celém světě. Leč zákeřnost naší přepravky spočívá v tom, že se dá otevřít i zvrchu a tak jsme našeho habána ven stejně dostali. Na Toníka, který šel druhý na řadu, jsem vrchní otevírání použila rovnou. 

Cestování autem je pro Fanouška nuda a usíná. Tondovi se to ani trošku nelíbí a celou cestu píská. Nemňouká, píská jako vyděšené ptáčátko. Na to, že je to chlap jak hora, je to docela úsměvné.

Doma chlapci vystřelili z přepravek, Fanda se šel natáhnout na gauč a Toník se vrhl k jídlu, protože návštěva veteriny včetně cesty tam a zpět trvala téměř třičtvrtě hodiny a celou dobu Toník neměl jídlo a téměř již omdléval hlady.

Zvládli jsme to dnes za příjemných 120,- Kč, ale už mne veterinář připravil na to, že v dubnu za očkování a Bravecto vypláznu dohromady tak čtyři litry. 

Díky našemu zvěřinci zůstane můj charakter nepokřivený, protože přemírou peněz si ho určitě nezkazím...

Kryska

Mé drahé Rodičce obě dvě myši, které měla u svého notebooku, překročily Křemíkový most do Hardwarového nebe. Myšičky to byly maličké, obyčejné, za pár fufňů, nicméně sloužily dlouho a dobře.

Prozatímně jsem mamince půjčila svou záložní myš a tak se moje Rodička dostala do kontaktu s myší jiného levlu - herní krysou. Ne, že by stála majlant, protože moje osobní spotřeba myší je značná, ale je to krysomyš, která fakt padne do ruky. I Rodička uznala, že podobnou myšu v ruce neměla a že je úžasná.

No a mně to nedalo, jukla jsem, kde se co nabízí a dneska ráno se moje drahá Rodička stala majitelkou setu hodného ctihodné a vážené seniorky.

Kukuč

Patřím mezi kočkomily, jejichž kočky mají přístup všude. Zapovězena je pouze kuchyňská linka v době vaření - což oba naši kočičáci kupodivu respektují.

A je milé, když se ráno probudíte s hadem kocouřím puberťákem na prsou a on na vás hází svůj charakteristický roztomilý kukuč...

Do pudele páce!

Roky, prožité v převážně mužském kolektivu, na mé mluvě zanechaly následky. Tedy ne, že bych láteřila jako dlaždič a dcerkám či Drahému říkala vole, nicméně občas mi to ostřejší slůvko ujede. Tiskárna, hradní prostředí, divadlo a nakonec moje andělská anabáze udělaly zkrátka svoje.

Ale nejen má různá divoká pracoviště, ale i rodinné prostředí se na mně podepsalo. 

Já si to již nepamatuji, ale moje drahá rodička dodnes ráda dává k dobru vzpomínku, kterak se dětské lékařce chlubila mnou, jako maličkým snad ani ještě nebatoletem, že už umím mluvit. Hodná paní doktorka se mamince snažila namluvit, že v mém nesouvislém tlachání slyší to, co není. Trvala si na svém do té chvíle, když jsem já, coby maličký prcek lomcující s rádiem, zcela zřetelě a díky absenci R ještě nejadrně projevila svou nevoli krátkým, stručným a výstižným: 

"Do pudele páce!!!

Mojí drahou matičku prý tehdy polil nebývalý ruměnec a snažila se doktorce říct, že umím i jiná slova a věty, že tohle byl nějaký omyl a že vlastně vůbec ještě mluvit neumím. Doktorka pokývala hlavou a sdělila mamince, že je to sice velmi brzy, ale že mluvit již opravdu umím.

Od té doby se u nás pak mnoho let mluvilo slušně a snad i spisovně, takže můj dětský slovníček byl o mnohá jadrná slůvka ochuzen. 

Ale už jsem to dohnala. A když mi tu a tam nějaký vulgarismus ujede, ani se nečervenám.

Zítra ráno přijdu ve středu

Od 19. února se izolace po nákaze koronavirem prodlouží z pěti na sedm dní. Po rizikovém kontaktu nebude povinná žádná karanténa. Vyplývá to z metodického pokynu hlavní hygieničky...    (zdroj NOVINKY.CZ)

No prima. 

Dva roky odolávám všem virům pomocí čestných i nečestných prostředků ve formě doplňků stravy jako jsou vitamíny a slivovice. Z našeho početného kolektivu jsem jediná, která celou dobu odolávala bez nákazy, bez ilozace, bez karantény. A leckdy to nebyl žádný med, protože v práci někdo být musel a že to někdy byly pořádné fláky.  Každý sloužil za někoho na své pozici a já, jako jediná slépka našeho kolektivu to táhla pořád. 

Do cílové pásky jsem skoro doběhla.  Ale medaili si neodnesu, byť je to o fousek, protože mi 10. února v 18:26 přišla milá sms:

Dne 10.02. jste byl/a v rizikovém kontaktu s případem onemocnění covid-19. Vyplňte sebetrasováni na adrese https://trasovani.mzcr.cz/rizikovy (kod XYXYXY), dodrzujte pravidla karanteny dle https://covid.gov.cz/rk do 15.02 a pote po dobu 5 dnu od kontaktu s dalsimi osbami noste respirator. Děkujeme KHS.

Jak chtěli, tak jsem udělala. Odpověď KHS byla kupodivu svižná a ráno 11. února mi přišla další sms:

Byla vam vystavena eNeschopenka od 10.02.2022. Číslo rozhodnutí je 1234564567890. Ukončení provede KHS. Děkujeme KHS.

Kupodivu se mí drazí kolegové vyjádřili velmi nevrle a nic mi nepomohlo, že se mě taky neptali, zda-li mohou do karantény (tehdy dokonce tuším 14ti denní), jestli mohou mít Covid, případně zda se mohou zašít do špitálu s otravou krve. A když jsem slyšela to jejich držkování, docela ráda a bez výčitek svědomí se pár dní doma fláknu. 

Takže pánové, dřív než ve středu mě nečekejte.

Když se huba zamotá

Šel študý chudent v rozpláštěným trháku hruškovi na strýčky. Svítíček měsil, bzučky muškaly, štěk na něj zapesal, zaocasil vrťasem, přesplotil skok a študýho chudenta nohnul do pravý kousny. Zavolal pohotovostní rychlost a ta ho pak odvezla do nemocniční všeobecnice, kde mu říznu unohli.

Tohle mi říkal tatínek, když jsem byla malá. Moc se mi to líbilo a nechápala jsem, jak to mohl někdo vymyslet. Teď už vím, že to nikdo nevymýšlel. Prostě a jednoduše se v lidské hubě zamotala písmenka a už to bylo na světě. A to co z huby vypustíš, ani párem volů nevrátíš, což je někdy velká smůla, ale mnohdy by to bylo docela škoda:

"Mně se ty šaty takhle nelíbí, tu páru mi odkapsej!" (měla říct moje maminka svojí babičce)

"Nebudu si pamatovat, co všechno mám koupit, napař mi to na pipír!" (snad řekl můj děda)

"Au, bouchla jsem se do malečku a ukopla palíček!" (já, když jsem kradla jako dítě třešně a blbě jsem seskočila ze stromu)

"Dnes venku ale pršně hnusí!" (povzdech kamarádky u okna)

"Děti, podívejte se, nad námi letí hnusno lejn!" (tak k nám promluvila paní učitelka na škole v přírodě)

"Vyptáčkujte se, vyletí úsměv!" (můj kolega fotograf)

"Mám takové metro, že nám ujel dojem..." (spolužačka)

"Ručně sbíraný popečný sopel v okolí vybraných sopek je plný minerálů a energie..." (kdysi ve škole)

"Nabuď mi řitíka." (manžel mé kamarádce v posteli před spaním) 

Co se to v nás děje, když se nám takhle huba zamotá? Kolikrát jsem překvapená, co z lidí dokáže vypadnout. Ale zase je o to svět tu a tam trošku veselejší.

Nedá se nevzpomenout...

Ponožky

Ponožky. Běžná součást naší garderoby. Navléká si je v našich klimatických podmínkách každý a jsou zařazeny mezi předměty všední a nezajímavé, přestože se je snaží jistí malí hlodavci zviditelnit a udělat z nich něco extra zvláštního.

Ponožky ale žádné zviditelnění od jiných nepotřebují a stačí si samy.

Každému člověku, který vlastní ponožky, tyto mršky již dokázaly, že si žijí vlastním životem a že jim moc nesedí život v páru a mohdy jedna vezme kramle. Dlouho jsem tento jev studovala a výsledky mé badatelské práce nejsou nezajímavé.

Důkladným pozorováním jsem zjistila, že při ručním praní ponožky vyperu obě, na sušák pověsím taktéž obě, ale uklízím již jen jednu. Z toho tedy vyplývá, že při ručním praní fusekle prchá ve fázi sušení.

Jiné je to při praní v pračce. To dávám do pračky obě ponožky a vyndavám již jen jednu. Z čehož je jasné, že buď pračka jednu ponožku při praní sežere, nebo ponožka z pračky zdrhne neznámo jak.

Prchání ponožek z pračky budu ještě studovat. Jednou na to přijdu.

Mistrál ve vaně

Vstupte na loď milý pane,
jdu vám říct, že právě vane Mistrál.
Konec nudných her a spánku,
zadul nejsilnější z vánků - Mistrál.

 

Včera se vám ještě můj člun líbil,
vítr nevál a já trochu zlý byl.
Odpusťte mně, cizí pane,

chtěl jsem říct jen to, že vane Mistrál.

....

 

Kočičí toaletky čistím každé ráno a večer. Jenomže dnes ráno jsem maličko zaspala a tak na záchůdky (3 toalety na dva kocoury) jsem jaksi neměla čas. Ne, že bych je nevyčistila vůbec, ale dost jsem to odflákla.

No a naši kocouří estéti již odmítli použité záchůdky použít znovu a tak jsem večer zvesela spustila starou klasiku, jen s textem odpovídajícímu aktuálnímu stavu naší koupelny:

Odpusťte mi milá paní,

že jsem se vám do tý vany vysrááál....