Padouch nebo hrdina...

Po pěti docela náročních dvanáctkách v práci jsem včera večer odpadla a nákup jsem jen tak lehce dala do skříňky vedle ledničky.  Moje chyba. Ráno jsem se nestačila divit... "No mámo, víš, tady byl v noci strašně obrovskej a zuřivej pavouk, kterej ti to pečivo chtěl ukrást. No a já to ochránil, pral jsem se s tím pavoukem jako o život a všechno jsem zachránil do posledního drobečku a toho pavouka - toho fakt děsně obrovitánskýho pavouka, kterej ti chtěl ukrást ty loupáky, tak toho děsnýho pavouka jsem sežral. Já sám a nikdo mi nepomáhal!!!"

 "Tedy Toníčku, to jsi moc hodnej a statečnej, žes to všechno ohlídal a zachránil nás. Za odměnu jsem ti v zoohitu koupila novou kukaň, líbí se ti?"

"Kukaň? Jenom? K jídlu nic??? Žádný bonbonky???"

"Ale to víš, že jsou tam i bonbonky, mňaminy a hračky. A ta kukaň, co jí říkáš, bude dobrá?"

"Kukaň... ale jo, ujde, voní a vejdu se. Zato ta krabice, co to v ní příšlo, tak ta je boží!!!! Dej mi do ní polštářek a mňamku a super. Tu krabici jsi vybrala fakt dobře."

"Hele a hračky, myšičku jsem ti koupila, co ty na ní?"

"Co? Myš? Jakou myš? Jo tohle, ale jo, asi dobrý. Ale ty zelený pásky, kterejma byla ta krabice omotaná, to je super hračka, to jsi měla fakt bezvadný nápady. Ta krabice a pásky jsou fakt špička. Příště to kup zase."