Někdy ve třičtvtě na toto století jsem začala psát knihu. Žádný deníček či předchůdce současných blogů, ale opravdickou knihu. S většími či menšími přestávkami jsem jí psala několik let. Bylo by zajímavé porovnat, kterak se osudy "mých" hrdinů s mými přibývajícími roky měnily. Toto mé literární veledílo se jmenovalo Suchý hadr na dně mořském. Jak velké bylo moje překvapení, když jsem tento titul spatřila na pultech knihkupectví. S jeho autorkou Ivanou Chřibkovou nemám pranic společného, obsah jejího Hadru je úplně o něčem jiném a navíc můj Hadr vznikal tak o čtyřicet let dříve, než Hadr její.
K vydání mého Hadru nikdy nedojde, protože se před mnoha lety ztratil neznámo kde. Škoda, ráda bych si ho přečetla...
Můj Suchý hadr byl rukopis, psaný do linkovaného kroužkového bloku a dokonce se tam tuším objevila i nějaká moje vlastní ilustrace.
Ale proč to vlastně píšu. Většinu mého rukopisu jsem psala propiskou, která byla tehdy hodně v módě. Tu jsem pochopitelně za ty roky taky ztratila. Když jsem ale před několika dny viděla v papírnictví naprosto tu samou, musela jsem si koupit z obrovské nostalgie rovnou tři.
Ale ty propisky jsem prostě MUSELA mít.
.....jo,jo,jo....vím. vím i kdo si ho "vypůjčil" a nevrátil....(nechci jmenovat)..je to skutečně moc a moc let, tomu "nazad", doufám, že dotyčná žije, ale kdo ví??? Suchýho hadru je mi líto, bylo to supr "veledílo...na to já nemám, minula ses povoláním, ale jsem pyšná, že mám tak chytrý dítě...po kom???
OdpovědětVymazatJá si vůbec nepamatuju, že si to půjčila, vždyť to bylo tolik bloků... Asi to vyhodila. Co se dá dělat.
Vymazat,,,,,,já vím, přišlo se v životě o víc, ale fakt, to bylo "veledílo"..co naděláme...byla to kráva, ale HOLT---asi celá jejich familie...???
OdpovědětVymazat