Asi od dvanácti let mám tramvajenku a nějaké lístky neřeším. Když začal bláznit Covid, začala jsem jezdit autem tak často, že jsem se rozhodla, že tramvajenka je pro mne zbytečná.
Dnes jsem vyrazila za potomečky, protože dítě mého dítěte bylo prvně ve školce a já jako babička nechtěla u prvního vyzvednutí vnučky z tohoto předškolního zařízení chybět. Spořádaně jsem si koupila dvě jízdenky a vyrazila směr školka.
Předposlední stanici jsem si uvědomila, že stále třímám v ruce neštípnutý lístek. Vytřeštila jsem hrůzou oči a vyhlížela ke mně se blížícího zuřivého revizora, který mne za přihlížení spolucestujících nechá zatknout a odsedím si minimálně tři roky natvrdo. Nikdo si mne ale nevšímal a já v cílové stanici s úlevou opustila prostředek městské hromadné dopravy, který jsem použila coby černý pasažér.
S dcerkou jsme proběhly nedaleký megahypersuperobchod, koupily si cosi nezbytností na sebe a do domácnosti a pak jsme vyrazily pro její dcerku do školky. Mrně bylo plné dojmů, nadšené z kamarádů i paní učitelky a už se nemůže dočkat pondělí, až půjde do školky znovu.
No a já cestou domů už nezapomněla a lístek jsem si štípla. Moje nervová soustava by další cestu na černo zcela určitě nezvládla. Mám vtíravé nutkání si opět koupit roční tramvajenku, navíc když jízdné na pár stanic zdražili nevídaným způsobem.
A při předsavě, že třeba budu jezdit do práce opět MHD, tak by mi jízdenky udělaly docela velkou díru v rozpočtu...
,,,,uf uf uf to to teda dobře dopadlo, kleplo by mi...ale o koupi "tramvajenky"
OdpovědětVymazatzapřemýšlej, třeba pro ni furf jezdit nebudeš....uvidíme....