Urquell

Doba covidová ze mne nejenže udělá dámu s drdůlkem, ale i abstinenta, protože když má dáma s uzlem na hlavě čas, tak lockdown a když ho nemá, tak se na pivo taky nedostane.

Takže poslední dlouhé covidové měsíce jsem odkázaná abstinovat nebo občas doma požít něco lahvového z Plzně.

Včera byl Drahý polovička konečně po dlouhé době doma, protože je již pár týdnů pracovně (tedy aspoň mně říkal, že pracovně...) v jednom českém krajském a statutárním městě, ležícím na Českomoravské vrchovině a položeném na někdejší česko-moravské hranici. Historicky se jedná o moravské město a i dnes většina města leží na moravské straně, pouze severozápadní okraj je v Čechách. Toto historické město bylo založeno ve 13. stolení jako hornické s těžbou stříbra a je od roku 1982 městskou památkovou rezervací. Od roku 2000 je střediskem kraje Vysočina. Toto město nese název podle původní kupecké osady u kostela svatého Jana, která se nacházela poblíž brodu přes stejnojmennou řeku, jež dala osadě název. V současnosti zde žije přibližně 51 tisíc obyvatel. Takže doufám, že Drahý opravdu pracuje a není u některé z těch jednapadesáti tisíc... 

No a jak byl tedy včera Drahý po delší době doma, má vnitřní bohyně zajásala, protože jsme mohli vyrazit na velký nákup pro nás i pro maminku a já Drahého konečně opět mohla využít coby nosiče velkých a těžkých břemen. Nějak jsme to asi přehnali, protože vedro, hodně lidí, žádná snídaně a hlad a hodně hodin... a tak jsme se po téměř dvou letech stavili na rohu naší ulice ve známé hospůdce, aby nám zabalili jídlo domů a než to udělají, dali jsme si pivo.

"Dáte si jedenáctku Gambrinus nebo dvanáctku Plzeň?" zeptal se nesměle nás neznající moc sympatický výčepní. (Dva roky a covid jsou dva roky a covid a naše stará známá hospodská tam už není. Tedy ne, že bychom tam tehdy chodili denně, ale tu a tam jsme zašli a znali jsme se.)

Hodila jsem po pánovi potem orosené oko, vykukující ze spařeného obličeje a sípla: "Dáme si Pivo." 

Pochopil.

Ale aby si náhodou někdo nemyslel, že mám Drahého pouze na těžké práce, občas ho použiju i na něco jiného. Třeba na to, aby snědl hromadu řízků nebo pečeného kuřete s nádivkou, čímž jsem ho ještě včera na další pracovní pobyt vybavila.