PF 2023

 

Veselé Vánoce

Nejnáročnější část nastávajících svátků jsem právě dokončila. Balení dárků za asistence tří šelem bylo drsnější, než jsem čekala. Byl to opravdu lítý boj, ale nakonec jsem zvítězila, balíčky jsou úhledně zabalené a důkladně oblepené lepicí páskou, protože stuh a mašlí se naši zlotřilci zmocnili dřív, než jsem se rozkoukala...

Tož tedy šťastné a veselé!

Vánoční stromeček...

Už jsem několikrát psala, že s Drahým nám svátky Vánoční mohou být zcela ukradené a již drahně let si nedáváme žádné dárky. Jen na jednu věc jsme švihlí, milujeme světýlka. Všude. Na stromečku, na oknech, na balkonech, na zahradách... Proto jsme si místo starého už omšelého stromečku před čtyřmi lety koupili nový, krásný, skoro dva metry vysoký a kochali jsme se světýlky na něm. Jenomže jak příroda mění, stará kočičí banda, která si stromečku ani moc nevšímala, už řádí za Duhovým mostem a doma již řádí nová generace. Takže našemu krásnému vánočnímu stromečku dávám minutu, maximálně dvě - a to ještě v čase, než ho ozdobíme a nasvítíme. Tož jsme zamáčkli slzy a já zase jako každým rokem udělala vánoční kytky do oken, kam se kočky nedostanou. Tak aspoň někde budou světýlka...

Vánoce za rohem

Listopad utekl takovým fofrem, že než jsem se stačila vzpamatovat a něco sem napsat, už je tady prosinec. Dovolte mi tedy, abych si jako pravá dáma decentně povzdechla: Doprdele, to to ale letí!

No letí, no. Děsně. A zimička je. Venku i doma. Zatím topíme jen v kuchyni, v ložnici se nikdy nějak extra netopilo a v obýváku nemáme topení. Tedy to topení máme, ale složené ve sklepě. Drahý polovička slíbil, že ho na podzim instaluje, ale já jsem tentokrát jeho prokrastinaci podporovala, že to ještě tuhle zimu vydržíme, protože energie... 

No, držíme, ale je to kláda, a to ještě nezačalo mrznout. Tož jsme se dneska s mou Drahou rodičkou sebraly a šly si koupit teplá pyžámka. Já osobně uvažuji, že budu spát v roušce, protože mi zebe čenich. Koupila jsem si hnusné starorůžové pyžámko, nicméně teplé až za roh, takže paráda.

No a taky jsem dostala od Drahé rodičky předčasně vánoční dárek. Sice ho vůbec nepotřebuju, ale moc se mi líbi. A už jsem ho použila a udělala si do něj takové domácí ošizené latte macchiato.

A možná se nechám od Drahého polovičky ukecat, že udělám i vánoční výzdobu do oken, na kterou jsem se chtěla letos vykašlat. Stromeček nebude, to mi rozmluvila kočičí smečka. Slíbila mi totiž, že vydrží maximálně dvě minuty...

Joaquín Tondovatej

Je to jako včera, kdy jsme se s Drahým Polovičkou už několik týdnů těšili na tento den. Konečně jsme mohli vyrazit pro posilu naší smečky a kamaráda pro Fanouška, kterého naše stará a osiřelá Bláža nikdy moc nemusela. 

Mimísek Joaquín byl super, ale tak nějak maličká chybička se vloudila - Fanoušek zůstal singl a Joaquínka, kterého vnučka záhy překřtila na Dondu a my z něj pak udělali Tondu, okamžitě adoptovala Blaženka, která se tím na stará kolena stala poprvé starostlivou maminkou. Ne, že by se pánové kluci rvali, ale nasratej singl Fanoušek oznámil, že když už je Tonda s Blážou jedna ruka, on tady bude Alfa samec. Blažena na to z výšky kašlala, ale Toník to dodnes respektuje - ovšem s ručením mírně omezeným. Ale nějakej respekt tam je.

Po Blaženině odchodu za Duhový Most k nám přišla Márinka. Bílá čertice. Omotala si kolem packy všechny, jak dvounožce, tak čtyřnožce. Jestli je některý z kocourů Alfa samec, to je jí u zadele, protože když chce někoho kousnout do ucha, tak ho prostě kousne Alfa nealfa... 

Ale to už jsem se zase dostala někam, kam jsem se dostat nechtěla. Začnu tedy znovu:

Je to jako včera, kdy jsme se s Drahým Polovičkou už několik týdnů těšili na tento den. Konečně jsme mohli vyrazit pro posilu naší smečky. Je to jako včera a už jsou to dva roky...

Joaquín Rosa Fria aka Toníček, Tonda, Antonín

Krabice převelikého umění

Sedl na mne jakýsi moribundus, sobotní službu jsem přenechala kolegovi, od neděle do úterý jsem v práci jakž takž přežívala a vidina tří dní volna v posteli ve mně vyvolala představu, že další sobotu do práce naskočím opět jako rybička. Před chvílí jsem volala kolegovi, že v sobotu určitě nepřijdu, v neděli asi taky ne a pak se uvidí, jestli mě tam někdo v pondělí uvidí. Po kolegově zoufalém výkřiku, kdože moje služby odslouží jsem mu s ďábelským smíchem CHRCHLY CHRCHLY SÍP SÍP sípajíc oznámila, že mne se taky nikdo neptal, jestli se může nechat ubytovat v nemocnici s otravou krve či zlomeninkou kotníčku.

Moribundu se snažím zbavit střídavým pobytem v posteli a u kuchyňského stolu. Zkouším i malovat a většinu mé tvorby, kterou se po čtyřiceti letech snažím oprášit, jsem uložila do zvláštní Krabice převelikého umění.

Tož kdo chce, ať se podívá, co jedné babičce dělá radost i přes to, že výtvarná hodnota obrázků se velmi silně blíží nule.

Prej pes...

Nevím, jak dneska začít - zda tím, že v noci nemůžu spát nebo že chci pod stromeček dárek.

Tak to vezmu popořadě. V noci nespím a dopoledne jsem naprosto nepoužitelná. Do práce vstávám v pět, večer před půlnocí neusnu a většinou už od tří straším. Kdysi jsem si myslela, že mám přehozené spaní díky nepravidelným denním a nočním službám a že až naskočím na stálou denní, srovná se to. Noční jsem už neměla skoro čtyři roky a pořád se to nesrovnalo. Když mám po probdělé noci volno, tak prospím skoro celý den. Ale když mám šňůru denních, tak u páté služby jsem už jako mátoha. Různé čajíčky a bylinky nepomáhají, zkusím slivovici a když nepomůže ani to, asi vyzkouším nějakou chemii. 

Včera jsem přišla po páté službě napůl v bezvědomí a v devět večer jsem odpadla. No a v půlnoci jsem byla čiperná jako sovička. No a co dělat... tak jsem vytáhla klíč od akvarelových barviček a začala jsem si malovat.

Dopadlo to, jak to dopadlo a tím se dostávám k přání, cože to chci vlastně pod stromeček za dárek.

Chci knihu. Knihu asi pro děti, ale to mi nevadí. Chci knížku Jak kreslit psy a štěňata nebo Nakresli 50 psů. Nebo něco podobného. Protože to, co vede ta osoba na vodítku, měl být pes. A věřím, že by to nikdo nepoznal ani na druhý pohled...

Docela by mě zajímalo, jestli by taková návodná publikace s mými pazourami dokázala něco udělat. A jestli jo, tak pak by asi přišla na řadu knížka Jak nakreslit kočku...

Kočičí dáma

Zítra mi zase začíná řada služeb v práci a jak si tak vesele, téměř hystericky, kmitám po bytě, abych všechno stihla a připravila, naše kočičí dáma se nenechá rušit a trvdě spinká v opravdu důstojné poloze...

Zákaz kreslení

Všechny barvy, které mám, ať je to akryl, kvaš či akvarel, zamykám do odvolání do skříně. A klíč dávám na nepřístupné místo. 

Mám teď tři dny volna a první dva dny jsem spala, jedla a ... malovala. Takže domácí binec čeká na poslední den před flákem služeb, kdy se asi nezastavím. Ono se nevypere, nevytře a nevyluxuje samo...

A nejhorší na tom je, že to moje malování nedopadá tak, jak bych si přála. Ale zase vidím hromady chyb, které příště neudělám, leč jak se znám, nahradím je jinými.

No ale popravdě - byť je doma bordel jak v tanku, tak jsem si za ty dva dny u barviček vyčistila hlavu a opravdu jsem si odpočinula. A i když jsou výsledky mé "umělecké tvorby" tristní, už se těším, až zase budu mít volno a dostanu se ke klíči od barviček... :D

Další bitva

Pořád se snažím o něco, čeho už nemůžu dosáhnout. Ale pořád platí to, že u toho docela dobře relaxuju a nemyslím na nic jiného, hlavně na nic špatného. A že ten výsledek není takovej, jak bych si představovala? No není, nedá se nic dělat. Ty desetiletí zahálení musí být někde vidět.

A4 White Nights

Mladší moje mimi slaví

Miminko moje, všechno nejepší k narozeninám!

Velkej kluk

Příliš mnoho vody...

Příliš mnoho vody skicáku, určenému pro tužky a pastelky, moc nesvědčí. Až to uschne, budu to muset trošku přežehlit, ať se dá blok zavřít.

Prokrastinační dieta

Tedy já to vedu.... Tento týden jsem od pondělka doma a do práce jdu až v sobotu. Pět dní v kuse volno jsem neměla už několik let. Tak moc jsem se radovala, že doma při hlídání operované Marianky vygruntuju a kdoví co stihnu všechno udělat, leč plány moje opět dostaly na držku od reality. První tři dny jsem prospala a dělala doma jen to nejnutnější a když už jsem chvíli bděla, tak jsem pokoušela tužku - viz příspěvky níže. Dnes už bych ale fakt měla začít něco dělat, abych mohla potom zase jet svojí pracovní šňůru a neměla až tak moc černé svědomí z domácího chaosu. Takže, vyprat, vytřít... čím začít?

Dietou. Potřebuju zhubnout do zimní bundy. No a pak se uvidí, co dál s načatým dnem.

Pokus o Nový svět

A4, Umton, daVinci Colineo 8

Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého

Jen tak jsem zkusila další kostelíček s tím, že bude jednodchý. Joj, cigán... ty různé stříšky a okapy... děs běs. Ale útěchou budiž mi fakt, že rodička moje drahá ho na první pohled poznala. Předlohou mi byla jakási rytina z kolem roku 1900, předlohu již nemůžu najít, páč já blbec jsem si jí neuložila.

A4, Umton, daVinci Colineo 8

Kdysi ho pamatuji se střechou zlatou, poté, co začala bujet měděnka, se střechou zelenou a teď už je střecha černá:

Je si to možná trošku podobný, ale dokumetarista ze mne nebude. Když vidím to porovnání se současným stavem, vykukuje na mě asi bambilion nesrovnalostí. Radši se brzy pustím do abstrakcí... 

A předtím si fakt pro jistotu koupím to pravítko a pro jistotu i křivítko, protože co kdybych si chtěla zase namalovat další domeček a bylo by fajn, kdyby zdi nebyly jako když kanec... no znáte to :D.

Maruška nasr..štvaná

Marianka naše už je zcela při vědomí a je jí líp, byť je ještě nasratá na to, co se s ní dělo a na to, co to má na sobě. Tak snad se to bude dobře hojit.

Maruška kuchaná

Beruška naše bílá dneska absolvovala ovariohysterektomii. (Zní to líp, než kastrace.) Každopádně kanylu si dát Maruška nenechala, bojovala s námi statečně do té doby, než jí veterinář píchnul injekci do prdele. Díky této potupě si příšerně zavřeštěla a prchla do přepravky netušíc, že v ní po chvíli usne a bude tak vydána lékařům na pospas. 

Když jsem si pro Marušku přijela, čučela z přepravky jako deset čertů a vůbec se nechtěla kamarádit. Doma si poté ještě pár hodin dala šlofíka, pak se napila, najedla a odlezla si na škrabadlo a pospává tam dál. 

Kluci budou muset pár dní držet s Maruškou partu a budou všichni zavřeni v předsíni, kde mají jídlo, pití, záchůdek i odpočívadlo. Ale hlavně tam nemají nic vysokého, na co by to naše bílé zlotřilé štěstí mohlo lézt, by jí nepopraskaly stehy či se neudělala kýla. A uhlídat jí v klidu nebude jednoduché, takového prdlouše jsme fakt ještě neměli...

Mostík do vrtule

Dáma s kloboučkem a pytlem brambor

Nedalo mi to a zase jsem to zkusila. Výsledek je již půl století stejný. Špatný. Prostě zvířata a lidi já kreslit nemůžu. 

Pokusila jsem se o prvorepublikovou dámu z dob filmů s Lídou Baarovou, Adinou Mandlovou, Hugo Haasem, Oldřichem Novým, Natašou Gollovou... No mohla bych jich jmenovat celou řádku. Ale na jednu z nich nemůžu zapomenout - na mojí nejoblíbenější herečku staré doby, na skvělou Růženu Šlemrovou. 

Ale výsledek je podle očekávání opět bída. Bych nejradši řekla, že příště to bude lepší, ale tady to asi neprojde...

Módní návrhářka by ze mne asi nebyla. Chudinka má na sobě omšelý plášť, každej rukáv jinak vykasanej, dostihový klobouček a zcela evidentně nese pytel brambor. Botky jsem nechala ztratit v blátě, takže dobrý. A celkový dojem je, že radši otočíme list.

Moje miminko...

 

Stánky

Před prací jsme měli pár stánkařů, tak jsem něco obšlehla a něco si vymyslela. A celé jsem to udělala k obrazu svému, aby to andělskou podobnost ani pranic nemělo.

Křest skicáku

Jak jsem řekla, tak jsem udělala. Já věděla, že skicák nebude v koutě ležet dlouho. Jen škoda, že si ho dřív všimly kočky a drápem ho označily... ale jen tak decentně, ničemu to nevadí a já na první stránku hodila kvašový vzorník, protože když se může vodovkama kreslit na 80, proč ne na 130, ne? Prostě to zkusím a nějak to dopadne...

Udělala jsem si do bloku na první stránku kvašový vzorník - papír není zcela bílý a tak jsem byla zvědavá, jak budou barvy vypadat tady. Nahoře je origoš vzorník toho, co mám a dole jsem zkoušela, jak budou na tomto papíře vypadat namíchané barvy. Na to, že se jedná o skicák je barevná škála docela ucházející.

No a abych to vyzkoušela na větší ploše, tak jsem si namalovala pár zdí a uličku - moje oblíbené téma. 

Papír se pod vrstvou vody trošku kroutí i když jsem se snažila barvit rychle, ale není to tak strašné. Když se pak blok zavře a zatíží, papír se zase dostane do rovné formy. A že něco prolezlo na druhou stranu nevadí.

Paleta

Mám několik paletek - něco na akvarel, něco na akryl. Všechny mám umělohmotné, protože keramické bych stejně brzy rozflákala a navíc plastovky jsou cenově značně dostupnější. Navíc na akvarel a kvaš se mi zatím nejvíc stejně osvědčily staré poctivé keramické podtácky na pivo... Takový ty, jak na ně hospodský vždycky udělal čárku mastnou tužkou, kterou měl věčně za uchem...

Takže palety nechci. Sem si tedy myslela... Jenže pak jsem uviděla tuhle a srdéčko po ní zaprahnulo:

Prostě a jednoduše - TU MUSÍM MÍT.

Tak ne, nic nebude. Limitované edice vyprodána. Ach jo...

Dárečky z papírnictví

Moje miminko mi přineslo dary z luxusního obchodu Ekšn. Něco tam nemají špatné, ale něco jsou opravdové šity - třeba pro jejich akrylové barvy jen těžko hledám využití, byť odstíny mají krásné. Ovšem to je asi tak všechno.

Každopádně miminko moje mi doneslo akvarelový blok A4 (jsem zvědavá, jak bude fungovat, moc se na něj nenadává, tak snad...).

No a pak jsem se po mnoha desetiletích stala opět majitelkou opravdového skicáku. Takového toho bloku na čmárání, ve kterém se ani moc negumuje a neupravuje, prostě relax blok. Dostala jsem velikost A4, což je spíš na domácí čmárání - musím se podívat, jestli existuje i velikost A5, abych mohla vyplnit případný prostoj v práci...Jen nevím, jak zvládnu tu gramáž 130g/m², když už jsem na starý kolena začala blbnout s tou vodou :D

Ale co bych byla za umělce, kdybych nevydržela ostudu, tož až něco do skicáku vytvořím, tak se pochlubím. A nebude to trvat dlouho!

Krabička

Nechme stranou, že mi moje malování už moc nejde, protože ten relax u toho mě baví. Dnesa jsem si udělala radost (tedy já si jí udělala před několika dny, leč DPD se rozhodlo, že mě bude napínat a už došlo i na nemilé hovory mezi mnou a dopravní službou), takže dneska mi přišla krabička a pánvičky.

To, co mi snad ještě z mládí trošku jde, je kresba tuší, tuhou, uhlem, křídou a pastelem. Uhel a křída byly z mých pokusů vyloučeny, protože to práší a doma stačí chlupy od koček. Zvolila jsem akryl a ten mě moc baví, jen na něj mám málo času, protože potřebuje delší schnutí a hromadu propriet okolo. A navíc co zaseru akrylem už neumeju. Nebo umeju, ale blbě. Každopádně nevyperu. Zkouším tedy rychlejší a čistotnější metodu malování v podobě kvaše a akvarelu. Což je výzva, protože to mi nikdy nešlo ani když jsem byla malá, natož teď, kdy už jsem chátrající babička. Ale pouštím se do pokusů a občas se i na něco dá dívat, byť nezastírám, že jsou to práce hodné žáka základní školy.

Zatím hledám nějaký svůj styl a uvidíme, jestli se to zlepší. Faktem je, že mi pro mou tvorbu uteklo tak padesát let, které už nedoženu i kdybych se opravdu hodně snažila a to znamená, že světového věhlasu už nedosáhnu.

Ale vrátím se k meritu příspěvku. Akvarelové barvičky mám v praktických kovových a plastových krabičkách. 

Kvaš mám v tubách. 

Nejdřív jsem si myslela, že tuby jsou lepší, ale prdlajs. Nebo možná jo pro někoho, kdo na to má čas a místo, leč mně se ani jednoho nedostává. Takže vždycky jsem vytlačila trošku barev z tub na paletu a když jsem domalovala, barvy, co mi zbyly na paletě, jsem vyhodila. 

 

Přišlo mi to krajně neekonomické a tak jsem je vytlačila do malé dětské paletky a nechala je zaschnout. Spotřeba barev je sice menší, ale na barvy se práší a špatně se to skladuje. Tak jsem přemýšlela, do čeho kvaš vyblemcnu. Mezi nápady byly i různá tvořítka na led a krabičky na šroubky či korálky. 

Nakonec jsem se rozhodla koupit obyčejné dětské vodovky, barvy z nich vyhodit místo nich tam dát kvaš. Moje milé miminko mi takové vodovky koupilo a byla jsem zase v háji. Vodovky jsou totiž hezké, mají docela prima barvy a je škoda je vyhodit. Navíc - víte kolik stojí obyčejné dětské vodovky???

No a protože do toho nechci ivestovat víc, než stojí barvy, byla jsem tam, kde jsem byla. Ale najedou jsem našla stráky e-shopu, kde nabízely prázdné krabičky na akvarelové barvy i s pánvičkama od korejské značky Mungyo. Mungyo mě lákalo a pořád láká i jako výrobce akvarelových barev - jejich sada 48 kousků je božová:

Je dokonce i cenově dostupná (v e-shopech se pohybuje +- 1700,- Kč). Barvy Umton, které mám v malém balení mají taky obří, v dřevěné kazetě je dokonce 54 kousků a stojí kolem 1850,- Kč. Ale jestli si jedny z nich někdy koupím, asi to budou Mungya, nedovedu si představit, jak zaprasím dřevěnou kazetu. Ta plechová se mi zdá lepší. Ale zase 54 kousků... Sakra, to je situace... Jednotlivé pánvičky se od obou značek dají pořídit za téměř totožnou cenu, Mungya jsou nepatrně dražší.

Ale zase jsem odbočila. Našla jsem si tedy prázdnou pidi krabičku od Mungya za rozumnou cenu. Stejné krabičky od Umtonu nebo White Nights jsou nejméně jednou tak drahé. Tak jsem neváhala, hodila krabičku do košíku, přihodila k ní pár pánviček a půlpánviček a do počtu dvě metalické barvy. 

Dneska to přišlo a já hned krabičku naplnila. A mám dvě skoro stejné krabičky - Umton s akvarelkama a neoznačenou Mungyo na kvaš.

Když porovnám krabičky, obě jsou výborné. Krabička Mungyo (to je ta čistá :D) má na víčku od dvě míchací plošky míň, zasto se paletka s barvami dá vyndat a v krabičce je dalších několik míst na míchání. Standardně se má dávat do jedné řady v krabičce 6 půlpánviček, ale já jich tam nacpala docela v pohodě 7. Do druhé řady jsem dala tři půl a dvě celé pánvičky. Kdybych hodně chtěla, do krabičky by se vešla další řada barev:

Půlpánvičky od značky Mungyo jsou o něco menší než Umtonky, kvalitu neumím posoudit. Ale obě značky se dají použít v obou krabičkách. A když shrnu dnešní příspěvek tak asi takhle: 

Jupíí, hele co mám:

Kopretiny

Kostel sv. Ducha podruhé

Můj první pokus o obrázek kostelíku sv. Ducha dopadl poněkud tristně - leč asi dobrý pro žáka na prvním stupni základní školy... Nebo možná i hůř... 

Protože ale mé šediny nejsou hodny základní školy, tož jsem si nakydala něco barvy na bílé skráně a než to bude k umytí, zkusila jsem stejný kostelík znovu. Blíž. A mojí oblíbenou technikou - tužka a guma, tužka a guma, guma, tužka a guma, guma, guma, tužka a guma, tužka a linerár no a pak už jen vygumovat všechnu tužku a vybarvit to akvarelovými barvičkami. 

Když už to všechno zaschlo, uznala jsem, že si je kostelíček docela podobný a napadlo mě říct tam někam nahoru: "Babi, namalovala jsem ti obrázek!"

Kočkosono

Mařenka naše bělounká dneska absolvovala kompletní prohlídku a sono srdce a všechno dopadlo dobře, takže odpadl velký kámen ze srdce. Ještě týden kapat do očí a holka je zdravá a zcela způsobilá k dalším ptákovinám.

Zlatej akryl

Místo toho, abych se učila jedno, válčím na dvou frontách. Urputně bojuji s akrylem a přidala jsem si k tomu kvaš a akvarel. Tužku, pastely, tuš a uhle zkoušet nebudu, to jsou techniky milé a přítulné, které jsem mívala ráda.

Akryl je fajn. Když něco zprasím, přešepsuju podklad (v případě kusu kartonové krabice to vyhodím) a jede se dál. Ale ten akvarel... nepoužívá se tam bílá a skoro ani černá, když něco zprasím, tak se to dá opravit blbě a jen omezeně, nerozpíjí se to, jak bych chtěla a vůbec - je to děs.

Snažím se to svést na blbé barvy a blbé štětce, ale myslím, že chyba bude v něčem (někom) jiném. 

Dnes jsem si namočila kus papíru na pár minut do vody a pak zkoušela rozpíjet barvy. Papír mokrej, barvy mokrý a ještě jsem na to stříkala vodu rosičkou. Buď budu sledovat step by steb watercolour videa na youtube nebo si akvarelky, kvaš a vodovky nechám jen na mnou vyrobené omalovánky... 

Nebo to všechno seberu a vyhodím.

Domeček znovu a s gumou

Když jsem minule s hrdostí ukazovala svou malůvku mého rodného domu Drahému polovičkovi, pokýval hlavou, oznámil, že by to neuměl a že mám perspektivu na nějakou nepěkná věc.

Tak jsem si dala tu práci a rodný dům jsem zkusila znovu a snažila se opravit perspektivu... No, bez pravítka a pomocných bodů mi to moc nešlo, ale nejedná se o technické kreslení, takže co... Ale koupila jsem si kreslící gumu a nedalo mi jí nevyzkoušet na nebíčka. 

S kreslící gumou jsem se setkala prvně a byla jsem zvědavá, jak to funguje. Na zaschnutí stačilo asi deset minut a pak jsem tam namatlala modré nebíčko s pokusem o gumové mraky.

Guma je správná žvejkačka, ale drží pohromadě a sundavá se dobře. Koupila jsem si gumu od Pébéo. No a pak už jsem zbytek obrázku použila jako omalovánky.

Uvažuju, že si pořídím štětec z veverky, syntetika, kterou mám, míň saje.

Nakonec jsem si všimla, že perspektiva mi zase ujela, ale snad je o fous lepší, než minule. Jo - a taky jsem si zmenšila tůjku do stavu asi před 40ti lety, kdy před balkonem byl stříbrný smrk, který část domu schovával. A neudělala jsem na baráku výduchy na wawky. Takže vlastně takhle to najednou asi nikdy nevypadalo. A škoda, že nemám fotku starého plotu - ten se mi zdál fotogeničtější. No, možná to někdy zkusím do třetice a zavzpomínám, jak vypadal...

Bílá čertice a zánět očka

Po šňůře dlouhých služeb jsem se rozhodla, že se dnes budu flákat až za roh. Celý den jsem to úspěšně dodržovala a vedro jsem trávila gaučingem a pospáváním, bych dohnala spací resty. Večer kolem šesté jsem se rozhodla, že hodím sprchu a dál se budu věnovat lelkování. Jenže když se na mě Marianka podívala, místo sprchy jsem na sebe hodila něco šatů, Marušku jsem hodila do přepravky, přepravku jsem hodila do auta a autem jsme se obě hodily na veterinu. Tam jsem vyplázla krásných 740,- Káčé a od té doby 3x denně kapeme do kočičích očiček. 

Maruška velmi překvapila - připravila jsem se na lítý boj a kočku mumifikovanou v dece (jak už znám od svých ostatních kočat, kterým se muselo kapat do očí), sháněla jsem pomocnou četu alespoň pěti lidí, ale Maruška si lehne, ani se nehne - a nakapat do očí zvládáme v jednom člověku, na kterého se potom ani nezlobí a vesele rošťačí dál.

Paní veterinářka mě ale trošku vyděsila, protože se jí Maruška nelíbila na poslech a tak příští pátek jdeme na kardiovyšetření. Tak doufám, že to dobře dopadne.

Stačí přidat vodu...

Protože je doba dovolených, tak mám v práci víc služeb, než je zdrávo, protože není, kdo by mne zastoupil. Oznámila jsem šéfovi, že tedy ty prázdniny udělám, ale v září si vezmu větší volno a je mi úplně jedno, kdo za mě bude sedět na mé židli. Vedení se sice můj postoj nelíbil, ale tůhle... Já mám taky jenom jedno zdraví a především kýbl, ve kterém si nosím nervy, je stále těžší a těžší a potřebuje vylít.

Udělala jsem si radost a jsem nešťastným majitelem akvarelových barev. Žádné vodovky, opravické akvarely! S nadšením jsem se vrhla do tvorby a hořce jsem zaplakala. S vodovkama mi to nešlo už na základce a od té doby jsem na tuto techniku ani nesáhla a zůstala jsem u tužky, tuše a pastelů. Doufala jsem, že se to za ty roky zlepšilo. 

Doufala jsem marně. Akvarelama zprasím cokoliv stejně jako vodovkama. To nevím, jestli dám...

Já si nemůžu pmoct, ale bez těch barev to vypadalo líp...