Krabice převelikého umění

Sedl na mne jakýsi moribundus, sobotní službu jsem přenechala kolegovi, od neděle do úterý jsem v práci jakž takž přežívala a vidina tří dní volna v posteli ve mně vyvolala představu, že další sobotu do práce naskočím opět jako rybička. Před chvílí jsem volala kolegovi, že v sobotu určitě nepřijdu, v neděli asi taky ne a pak se uvidí, jestli mě tam někdo v pondělí uvidí. Po kolegově zoufalém výkřiku, kdože moje služby odslouží jsem mu s ďábelským smíchem CHRCHLY CHRCHLY SÍP SÍP sípajíc oznámila, že mne se taky nikdo neptal, jestli se může nechat ubytovat v nemocnici s otravou krve či zlomeninkou kotníčku.

Moribundu se snažím zbavit střídavým pobytem v posteli a u kuchyňského stolu. Zkouším i malovat a většinu mé tvorby, kterou se po čtyřiceti letech snažím oprášit, jsem uložila do zvláštní Krabice převelikého umění.

Tož kdo chce, ať se podívá, co jedné babičce dělá radost i přes to, že výtvarná hodnota obrázků se velmi silně blíží nule.