Příliš mnoho vody...

Příliš mnoho vody skicáku, určenému pro tužky a pastelky, moc nesvědčí. Až to uschne, budu to muset trošku přežehlit, ať se dá blok zavřít.

Prokrastinační dieta

Tedy já to vedu.... Tento týden jsem od pondělka doma a do práce jdu až v sobotu. Pět dní v kuse volno jsem neměla už několik let. Tak moc jsem se radovala, že doma při hlídání operované Marianky vygruntuju a kdoví co stihnu všechno udělat, leč plány moje opět dostaly na držku od reality. První tři dny jsem prospala a dělala doma jen to nejnutnější a když už jsem chvíli bděla, tak jsem pokoušela tužku - viz příspěvky níže. Dnes už bych ale fakt měla začít něco dělat, abych mohla potom zase jet svojí pracovní šňůru a neměla až tak moc černé svědomí z domácího chaosu. Takže, vyprat, vytřít... čím začít?

Dietou. Potřebuju zhubnout do zimní bundy. No a pak se uvidí, co dál s načatým dnem.

Pokus o Nový svět

A4, Umton, daVinci Colineo 8

Kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého

Jen tak jsem zkusila další kostelíček s tím, že bude jednodchý. Joj, cigán... ty různé stříšky a okapy... děs běs. Ale útěchou budiž mi fakt, že rodička moje drahá ho na první pohled poznala. Předlohou mi byla jakási rytina z kolem roku 1900, předlohu již nemůžu najít, páč já blbec jsem si jí neuložila.

A4, Umton, daVinci Colineo 8

Kdysi ho pamatuji se střechou zlatou, poté, co začala bujet měděnka, se střechou zelenou a teď už je střecha černá:

Je si to možná trošku podobný, ale dokumetarista ze mne nebude. Když vidím to porovnání se současným stavem, vykukuje na mě asi bambilion nesrovnalostí. Radši se brzy pustím do abstrakcí... 

A předtím si fakt pro jistotu koupím to pravítko a pro jistotu i křivítko, protože co kdybych si chtěla zase namalovat další domeček a bylo by fajn, kdyby zdi nebyly jako když kanec... no znáte to :D.

Maruška nasr..štvaná

Marianka naše už je zcela při vědomí a je jí líp, byť je ještě nasratá na to, co se s ní dělo a na to, co to má na sobě. Tak snad se to bude dobře hojit.

Maruška kuchaná

Beruška naše bílá dneska absolvovala ovariohysterektomii. (Zní to líp, než kastrace.) Každopádně kanylu si dát Maruška nenechala, bojovala s námi statečně do té doby, než jí veterinář píchnul injekci do prdele. Díky této potupě si příšerně zavřeštěla a prchla do přepravky netušíc, že v ní po chvíli usne a bude tak vydána lékařům na pospas. 

Když jsem si pro Marušku přijela, čučela z přepravky jako deset čertů a vůbec se nechtěla kamarádit. Doma si poté ještě pár hodin dala šlofíka, pak se napila, najedla a odlezla si na škrabadlo a pospává tam dál. 

Kluci budou muset pár dní držet s Maruškou partu a budou všichni zavřeni v předsíni, kde mají jídlo, pití, záchůdek i odpočívadlo. Ale hlavně tam nemají nic vysokého, na co by to naše bílé zlotřilé štěstí mohlo lézt, by jí nepopraskaly stehy či se neudělala kýla. A uhlídat jí v klidu nebude jednoduché, takového prdlouše jsme fakt ještě neměli...

Mostík do vrtule

Dáma s kloboučkem a pytlem brambor

Nedalo mi to a zase jsem to zkusila. Výsledek je již půl století stejný. Špatný. Prostě zvířata a lidi já kreslit nemůžu. 

Pokusila jsem se o prvorepublikovou dámu z dob filmů s Lídou Baarovou, Adinou Mandlovou, Hugo Haasem, Oldřichem Novým, Natašou Gollovou... No mohla bych jich jmenovat celou řádku. Ale na jednu z nich nemůžu zapomenout - na mojí nejoblíbenější herečku staré doby, na skvělou Růženu Šlemrovou. 

Ale výsledek je podle očekávání opět bída. Bych nejradši řekla, že příště to bude lepší, ale tady to asi neprojde...

Módní návrhářka by ze mne asi nebyla. Chudinka má na sobě omšelý plášť, každej rukáv jinak vykasanej, dostihový klobouček a zcela evidentně nese pytel brambor. Botky jsem nechala ztratit v blátě, takže dobrý. A celkový dojem je, že radši otočíme list.

Moje miminko...

 

Stánky

Před prací jsme měli pár stánkařů, tak jsem něco obšlehla a něco si vymyslela. A celé jsem to udělala k obrazu svému, aby to andělskou podobnost ani pranic nemělo.

Křest skicáku

Jak jsem řekla, tak jsem udělala. Já věděla, že skicák nebude v koutě ležet dlouho. Jen škoda, že si ho dřív všimly kočky a drápem ho označily... ale jen tak decentně, ničemu to nevadí a já na první stránku hodila kvašový vzorník, protože když se může vodovkama kreslit na 80, proč ne na 130, ne? Prostě to zkusím a nějak to dopadne...

Udělala jsem si do bloku na první stránku kvašový vzorník - papír není zcela bílý a tak jsem byla zvědavá, jak budou barvy vypadat tady. Nahoře je origoš vzorník toho, co mám a dole jsem zkoušela, jak budou na tomto papíře vypadat namíchané barvy. Na to, že se jedná o skicák je barevná škála docela ucházející.

No a abych to vyzkoušela na větší ploše, tak jsem si namalovala pár zdí a uličku - moje oblíbené téma. 

Papír se pod vrstvou vody trošku kroutí i když jsem se snažila barvit rychle, ale není to tak strašné. Když se pak blok zavře a zatíží, papír se zase dostane do rovné formy. A že něco prolezlo na druhou stranu nevadí.

Paleta

Mám několik paletek - něco na akvarel, něco na akryl. Všechny mám umělohmotné, protože keramické bych stejně brzy rozflákala a navíc plastovky jsou cenově značně dostupnější. Navíc na akvarel a kvaš se mi zatím nejvíc stejně osvědčily staré poctivé keramické podtácky na pivo... Takový ty, jak na ně hospodský vždycky udělal čárku mastnou tužkou, kterou měl věčně za uchem...

Takže palety nechci. Sem si tedy myslela... Jenže pak jsem uviděla tuhle a srdéčko po ní zaprahnulo:

Prostě a jednoduše - TU MUSÍM MÍT.

Tak ne, nic nebude. Limitované edice vyprodána. Ach jo...

Dárečky z papírnictví

Moje miminko mi přineslo dary z luxusního obchodu Ekšn. Něco tam nemají špatné, ale něco jsou opravdové šity - třeba pro jejich akrylové barvy jen těžko hledám využití, byť odstíny mají krásné. Ovšem to je asi tak všechno.

Každopádně miminko moje mi doneslo akvarelový blok A4 (jsem zvědavá, jak bude fungovat, moc se na něj nenadává, tak snad...).

No a pak jsem se po mnoha desetiletích stala opět majitelkou opravdového skicáku. Takového toho bloku na čmárání, ve kterém se ani moc negumuje a neupravuje, prostě relax blok. Dostala jsem velikost A4, což je spíš na domácí čmárání - musím se podívat, jestli existuje i velikost A5, abych mohla vyplnit případný prostoj v práci...Jen nevím, jak zvládnu tu gramáž 130g/m², když už jsem na starý kolena začala blbnout s tou vodou :D

Ale co bych byla za umělce, kdybych nevydržela ostudu, tož až něco do skicáku vytvořím, tak se pochlubím. A nebude to trvat dlouho!

Krabička

Nechme stranou, že mi moje malování už moc nejde, protože ten relax u toho mě baví. Dnesa jsem si udělala radost (tedy já si jí udělala před několika dny, leč DPD se rozhodlo, že mě bude napínat a už došlo i na nemilé hovory mezi mnou a dopravní službou), takže dneska mi přišla krabička a pánvičky.

To, co mi snad ještě z mládí trošku jde, je kresba tuší, tuhou, uhlem, křídou a pastelem. Uhel a křída byly z mých pokusů vyloučeny, protože to práší a doma stačí chlupy od koček. Zvolila jsem akryl a ten mě moc baví, jen na něj mám málo času, protože potřebuje delší schnutí a hromadu propriet okolo. A navíc co zaseru akrylem už neumeju. Nebo umeju, ale blbě. Každopádně nevyperu. Zkouším tedy rychlejší a čistotnější metodu malování v podobě kvaše a akvarelu. Což je výzva, protože to mi nikdy nešlo ani když jsem byla malá, natož teď, kdy už jsem chátrající babička. Ale pouštím se do pokusů a občas se i na něco dá dívat, byť nezastírám, že jsou to práce hodné žáka základní školy.

Zatím hledám nějaký svůj styl a uvidíme, jestli se to zlepší. Faktem je, že mi pro mou tvorbu uteklo tak padesát let, které už nedoženu i kdybych se opravdu hodně snažila a to znamená, že světového věhlasu už nedosáhnu.

Ale vrátím se k meritu příspěvku. Akvarelové barvičky mám v praktických kovových a plastových krabičkách. 

Kvaš mám v tubách. 

Nejdřív jsem si myslela, že tuby jsou lepší, ale prdlajs. Nebo možná jo pro někoho, kdo na to má čas a místo, leč mně se ani jednoho nedostává. Takže vždycky jsem vytlačila trošku barev z tub na paletu a když jsem domalovala, barvy, co mi zbyly na paletě, jsem vyhodila. 

 

Přišlo mi to krajně neekonomické a tak jsem je vytlačila do malé dětské paletky a nechala je zaschnout. Spotřeba barev je sice menší, ale na barvy se práší a špatně se to skladuje. Tak jsem přemýšlela, do čeho kvaš vyblemcnu. Mezi nápady byly i různá tvořítka na led a krabičky na šroubky či korálky. 

Nakonec jsem se rozhodla koupit obyčejné dětské vodovky, barvy z nich vyhodit místo nich tam dát kvaš. Moje milé miminko mi takové vodovky koupilo a byla jsem zase v háji. Vodovky jsou totiž hezké, mají docela prima barvy a je škoda je vyhodit. Navíc - víte kolik stojí obyčejné dětské vodovky???

No a protože do toho nechci ivestovat víc, než stojí barvy, byla jsem tam, kde jsem byla. Ale najedou jsem našla stráky e-shopu, kde nabízely prázdné krabičky na akvarelové barvy i s pánvičkama od korejské značky Mungyo. Mungyo mě lákalo a pořád láká i jako výrobce akvarelových barev - jejich sada 48 kousků je božová:

Je dokonce i cenově dostupná (v e-shopech se pohybuje +- 1700,- Kč). Barvy Umton, které mám v malém balení mají taky obří, v dřevěné kazetě je dokonce 54 kousků a stojí kolem 1850,- Kč. Ale jestli si jedny z nich někdy koupím, asi to budou Mungya, nedovedu si představit, jak zaprasím dřevěnou kazetu. Ta plechová se mi zdá lepší. Ale zase 54 kousků... Sakra, to je situace... Jednotlivé pánvičky se od obou značek dají pořídit za téměř totožnou cenu, Mungya jsou nepatrně dražší.

Ale zase jsem odbočila. Našla jsem si tedy prázdnou pidi krabičku od Mungya za rozumnou cenu. Stejné krabičky od Umtonu nebo White Nights jsou nejméně jednou tak drahé. Tak jsem neváhala, hodila krabičku do košíku, přihodila k ní pár pánviček a půlpánviček a do počtu dvě metalické barvy. 

Dneska to přišlo a já hned krabičku naplnila. A mám dvě skoro stejné krabičky - Umton s akvarelkama a neoznačenou Mungyo na kvaš.

Když porovnám krabičky, obě jsou výborné. Krabička Mungyo (to je ta čistá :D) má na víčku od dvě míchací plošky míň, zasto se paletka s barvami dá vyndat a v krabičce je dalších několik míst na míchání. Standardně se má dávat do jedné řady v krabičce 6 půlpánviček, ale já jich tam nacpala docela v pohodě 7. Do druhé řady jsem dala tři půl a dvě celé pánvičky. Kdybych hodně chtěla, do krabičky by se vešla další řada barev:

Půlpánvičky od značky Mungyo jsou o něco menší než Umtonky, kvalitu neumím posoudit. Ale obě značky se dají použít v obou krabičkách. A když shrnu dnešní příspěvek tak asi takhle: 

Jupíí, hele co mám:

Kopretiny