Listopad utekl takovým fofrem, že než jsem se stačila vzpamatovat a něco sem napsat, už je tady prosinec. Dovolte mi tedy, abych si jako pravá dáma decentně povzdechla: Doprdele, to to ale letí!
No letí, no. Děsně. A zimička je. Venku i doma. Zatím topíme jen v kuchyni, v ložnici se nikdy nějak extra netopilo a v obýváku nemáme topení. Tedy to topení máme, ale složené ve sklepě. Drahý polovička slíbil, že ho na podzim instaluje, ale já jsem tentokrát jeho prokrastinaci podporovala, že to ještě tuhle zimu vydržíme, protože energie...
No, držíme, ale je to kláda, a to ještě nezačalo mrznout. Tož jsme se dneska s mou Drahou rodičkou sebraly a šly si koupit teplá pyžámka. Já osobně uvažuji, že budu spát v roušce, protože mi zebe čenich. Koupila jsem si hnusné starorůžové pyžámko, nicméně teplé až za roh, takže paráda.
No a taky jsem dostala od Drahé rodičky předčasně vánoční dárek. Sice ho vůbec nepotřebuju, ale moc se mi líbi. A už jsem ho použila a udělala si do něj takové domácí ošizené latte macchiato.
A možná se nechám od Drahého polovičky ukecat, že udělám i vánoční výzdobu do oken, na kterou jsem se chtěla letos vykašlat. Stromeček nebude, to mi rozmluvila kočičí smečka. Slíbila mi totiž, že vydrží maximálně dvě minuty...
Žádné komentáře:
Okomentovat