Uchátka

Přestože bych se jako babička měla již chovat důstojně, věnovat se vnoučatům, pečení buchet a krmení veverek v parku, současná doba těmto milým kratochvílím nepřeje a nutí mě chodit do zaměstnání na dvanáctihodinové směny, které v součtu hodin velmi překračují základní pracovní fond. Takže vnoučata znám z fotek, buchty nepeču a veverku v parku jsem neviděla mnoho let.

Místo veverek mám doma PC, které je mým společníkem místo televize, jejíž programy mě... nebaví. Abych nerušila Drahého polovičku, pořídila jsem si sluchátka. Krásný, modrý, dobrý zvuk.

 Protože máme větší kuchyni a protože jsme si nechtěli zaneřádit obývák nebo dokonce ložnici výpočetní technikou, tak jsme si s Drahým udělali každý svůj pidipočítačový koutek v této nejvíce využívané a důležité místnosti. (A od té doby máme obývák pro hosty a pro kočky... ). Po čase mne začalo omezovat to, že když vařím, tak nemohu poslouchat své oblíbené streamery, protože kabel ke sluchátkům. Takže jsem vybírala a vybírala a nakonec vybrala bezdrátová sluchátka. Super volnost pohybu po bytě! Nadšení trvalo asi rok. Druhým rokem nadšení už ubývalo, protože sluchátka méně stabilně držela na mé kedlubně a letos už jsem jen nadávala, protože když jsem si je dala na hlavu, tak jsem se nemohla ani hnout, aby nespadly. A to i přes to, že byly poslepované krásnou lepicí páskou se smajlíky.

No a teď už nepomohlo nic, šlehla jsem s nimi do koše a zase vybírala a vybírala. Vybrala jsem si krásné, bílé... ale můj Drahý mi koupil černé. Vypadají pevněji, než ty předchozí, tak uvidíme. Dosah je také ucházející, zvuk dobrý. Mikrofon nevím, asi ho ani nebudu připojovat, na mé krafání postačí ten u prvních bytelných sluchátek na drát. Tož sluchátka vítejte doma, budu se k vám chovat, jako byste byly moje vlastní!