To, že roky sdílím společnou domácnost s kočkama je o mně známo. Mým životem už prošlo hodně těchto škrábacích zvířátek, ale nikdy se žádnou nebyly takové problémy, jako s naším Fanouškem. Všechny kočky, co jsem měla, česání měly rády, nebo při nejhorším to alespoň tolerovaly. Ne tak náš Fanouš. Nesnáší to. Jen vezmu kartáč do ruky, už řve a když se mu náhodou dotknu kartáčem kožichu, hystericky se svíjí. Rok mi trvalo, než jsem začala tušit, kde je pes zakopán. Když jsem svou teorii sdělila veterinářovi, prohlédl kocoura, pokýval hlavou a sice neudělal duhu, nýbrž mi oznámil, že tak extrémně lechtivé zvíře ještě neviděl.
U dlouhosrstého zvířete se sklonem k plstnatění chlupů je to docela problém, nicméně již vím, co můžu a co ne a doufám, že až se zbaví zdredovatělé srsti, olochtám ho tak, že již příště nebude muset absolvovat potupnou chlupodraveckou anabázi na veterině, kde nechybělo moc a už jsme uvažovali i o přispání, by nás Fanda nesežral těsně před tím, než dostane infarkt.
Veterinář se fakt snažil, já i dvě sestřičky jsme to nebohé a vřískající zvíře držely, co nám síly stačily a výsledkem bylo 80ti procentní zbavení dredů. Zbytek zkusím sama, když se to nepovede, bude další veterina. Ale jsme na dobré cestě, už začínáme vědět, jak na to a snad se nám podaří Fanouška co nejdřív olochtat tak, aby se už situace neopakovala. Sám Fanda totiž uznal, že akce to byla sice příšerná, ale od té doby, co nemá dredy na břiše, se mu vegetuje líp.
Žádné komentáře:
Okomentovat