Kyseliny

Naší drahé kočičí smečce pomalu dochází krmivo a tak se můj Drahý usadil k počítači a na ZOOhitu něco málo krabiček s krmivem objednal. A pak si vesele odjel do práce a na mě zbylo všechno zaplatit, převzít, rozbalit a uklidit různě do domě. 

Šikovný pán Pepéelkař při vláčení krabic ke vchodu do domu prohlásil, že teď budeme mít pro kočky zásobu nejméně na rok. Kéž by měl pravdu...

Kdysi jim stačila jedna krabka na den, teď už spořádají jednu ke snídani, druhou k večeři a pak se ještě dojíždějí granulema, aby nezdechli hlady. Obávám se, že kdybych jim naservírovala ještě třetí krabku k obědu, zmizela by v nich taky.

Vzhledem k mé lenosti jsme jim objednali potravu lososí, krabí, krevetovou a sobí, protože potom jsou jejich talířky téměř sterilní a já je nemusím tak drbat, jako když vyfasujou k jídlu hovězí nebo - nedjbože - kuřecí. Hlavně kuřecí patlají po podlaze ve snaze zjistit, zda v talířku není něco více poživatelného, než nějaká blbá drůbež. Někdy se vzteky přežerou kuřecího, aby mi to pak mohli vyblít na koberečku před vanou.

Copak už někdy někdo viděl kočku, kterak uloví soba? 

Co by za kuřecí krabičky daly hladové kočky v Africe!!! Ale tohle jim můžu meldovat pořád dokola, ale je to marné, je to marné, je to fakt marné. Ještěže těm našim potvorám je jedno, zda potravu mají v želé či ve vlastní šťávě.

Ach jo, proč já to zase tak rozmazlila???