Žlutá je dobrá

Pár kousků mé malovací tvorby už pochopitelně skončilo v koši, ale jeden obrázek byl na tak hezkém podkladu, že jsem ho přešepsovala a zkusila překreslit. Snad bych se to někde dočetla, kdybych o tom něco četla, ale protože to nečtu, tak jsem se to nedočetla a sama od sebe jsem tedy usoudila, že příště až budu něco přemalovávat, bude lepší původní vrstvy přejet šmirglpapírem. Takže hory přemalované horamy jsou hnusné, ale smrky už začínají vypadat jako smrky. 

Vypadá to, že maluji jen stále jedno a totéž a přiznávám, není to daleko od pravdy. Kdysi jsme s Drahým polovičkou byli v jedné bohem zapometuté italské vesnici a tam jsem podobné zákoutí se zasněženými horami, jezerem a rozkvetlou letní loukou opravdu viděla a dodnes na to ráda vzpomínám.

Mému Drahému polovičkovi se mé patlání líbí a ani nevrčí, když večer nemá hotovou večeři, hlavně, že je obrázek... Když jsem kňučela, že mi dochází žlutá barva, kterou si nenamíchám, i kdybych se rozkrájela, jednu mi druhý den přinesl. Krááásnou a velikááánskou... Kdyby to byla ta, co potřebuju, chvilku by vydržela. Ale třeba se dá smíchat s akrylem a budu se na ní učit smrčky...