Nádobí umyto, prádlo vypráno, kočičí hajzlíky vyčištěny, já prošla chemickou očistou, odlakovala a nalakovala si nehtíky před šichtami a než mi zaschnou, plesku sem maličký akrylový tutoriálek.
Našepsovala jsem si překližku 19 x 26 cm, přilepila jí na stojan a udělala pozadí od fialkové do modré. Pak jsem tam nanesla siluetu hor. Modrou siluetu hor, protože tuto barvu jsem měla zrovna na paletě. Asi to chtělo šedou, ale proč plýtvat barvami...
No a pod hory jsem pleskla lesík a louku. A v popředí nástin rozkvetlého palouku:
Rozkvetlý palouček jsem měla v hlavě a vypadal fakt nádherně. Připravila jsem si na něj růžovou, oranžovou a bílou barvu, zelenou louku pod horami a lesem jsem také nechala trošku rozkvést:
Můj, v mé mysli nádherně rozkvetlý, palouček nezvládl střet s mou jemnou motorickou činností a vyšel z toho rozkvetlý palouk hodný žáka prvního stupně základní školy.
Doufám, že příště to bude lepší. Musím trénovat malé kytičky. A hlavně si na ně musím koupit maličkatý štětec. Ten co mám, není sice ohromný, ale takový nějaký... divný. Ne, že bych své neumětelství chtěla svádět na štětec, ale s tím, který mám a který má chlup sem chlup tam, dosáhnu tahů do úplně jiných prostor, než je plánováno.
V mé mysli to měla být vzpomínka na krásně italské městečko Edolo, ale do skutečnosti to má hodně daleko. Ale i tak jsem se u toho bavila a věřím, že příště to bude o fous lepší...
...už jsem minule řekla, že se na to nebudu koukat...líbí se mi vše,,,stále nevím..."po kom to dítě" je ????...jsem pyšná.!!!!...umíííííí.....
OdpovědětVymazat