Čerstvě natřeno

S příchodem bílé kočičí holčičky jsem musela svoje malování uklidit. Nemajíc na to volnou komůrku či ateliérek, používala jsem kuchyňský stůl. I když jsem si ke své geniální tvorbě přiravila vždy jen to nejnutnější, zaplnilo to nejen celý stůl, ale i část kuchyňské linky. A nejen zaplnilo, ale i dost zasvinilo. Jak se stále učím držet štětec v ruce a odhadovat množství barvy, tu a tam se stane, že v návalu soustředění a inspirace štětec, namočený do barvy, mihne se vzduchem a dopadne na místo, které se fakt blbě čistí. 

No a abych se vrátila k meritu věci. Kuchyň i Drahý polovička by mé tvoření čehosi asi přežili, ovšem s bílou kočičkou je to jiné. Při její zvídavosti by mohla hrát všemi barvami. Včera jsem měla co dělat, aby neodešla se zelenými tlapkami.

Večer jsem si dala lekci hory. Hory zasněžené špachtlí. A docela by se byly bývaly povedly, kdybych použila něco jiného, než kus lepenkové krabice. Mé docela zdařilé velehory, u úpatí ztrácející se v mlze, staly se díky třívrstvé lepence pruhovanými. Nechala jsem jim tedy koukat jen vrcholky a zbytek už jsem nějak dopatlala. 

A už je to všechno uklizeno a jsem zvědavá, kdy si zase něco zkusím namalovat. Potřebovala bych totiž lekci smrků...