Když už Drahý polovička není doma (má montáž ve městě, ve kterém by chtěl žít každý - kromě mě) a já roztahala v kuchyni šití, rozhodla jsem se, že si spíchnu ještě obal na svůj diářek Šťastný koček a had 2026. Jak jsem si řekla, tak jsem udělala, ale můj milý šicí strojek už šil z posledních sil a naznačoval, že by bylo príma, kdyby šel na preventivní prohlídku do servisu. No - měl pravdu, mám ho už nepočítaně let a zatím nedostal ani základní údržbu, pokud nepočítám lehké ofouknutí látkového prachu z patky. A ušil toho dost, od roušek, přes sukně, záclony, trička a šaty a až po obvazy z tak třepivého materiálu, který mu dal opravdu na patku. Přes to všechno obal na diářek můj statečný japončík došil.
Teď už je stroj uložen v tašce, taška je v krabici a tam čeká, až se s ním vypravím do servisu na vyčištění, promazání a seřízení. A věřím tomu, že mu to pomůže a ještě toho hromadu ušije.
Žádné komentáře:
Okomentovat