Fon Fanda

Naše kočky mne občas doprovodí o patro výš, kde bydlí moje Drahá Rodička. Fanoušek se mnou chodí nejraději a nejčastěji. Hraje si tam na urozeného kocoura a pak maminčině čivavě zcela neurozeně vylemtá misku s vodou...

Mravenci v kredenci

Nemáme kredenc, máme obyčejnou kuchyňskou linku. Tam se mravencům zřejmě nelíbí a tak si zvolili obývací pokoj. Když jsem včera večer viděla, jak okřídlení Ferdové lezou po nábytku a sedačce, jak neokřídlení Ferdové zamořili světlou podlahu, málem mě kleplo. Náš nový vysavač  prošel zátěžovou zkouškou a budiž mu ke cti, že se své práce zhostil velmi úspěšně. Po několikerém vysypání třílitrové nádoby byl obývák téměř bez mravenců, jen tu a tam se objevil jeden partyzán, který byl mnou či kočkami odejit. Tak snad bude už letos od Ferďásků klid a uvidíme, jak to zvládneme příště.

Kočičí okurky

Internet a hlavně YouTube jsou plné videí koček a okurek. Nedalo mi to a vyzkoušela jsem to také. 

Zkusila jsem salátovky se šprckou, bez šprcky, oloupané i neoloupané a výsledkem byla naprostá ignorace všech členů naší kočičí smečky. Jediná Maruška zareagovala tak, že k okurce čuchla, zjistila, že se to nedá žrát a odešla středem. Asi mám divné kočky. Nebo divné okurky.  

Víčkování

 Už nějaký ten pátek jsou plastové lahve s nápoji opatřeny neoddělitelnými víčky. Ze začátku mi to hodně vadilo, ale myslela jsem, že si zvyknu. Odšroubovat a pít jde, ale moje nervová soustava nedává znovu uzavření láhve. Lékař mi zakázal se rozčilovat, tak rvu, když to nejde urvat, tak kroutím a když to nejde urvat ani ukroutit, používám ostré předměty jako jsou nůžky a nože. Ano, vím, že se chovám neekologicky a ohrožuji tím tesaříky, cvrčky, tučňáky, želvičky i další zvířenu, jenomže si nemohu pomoci. Snad můj prohřešek alespoň trošku spasí, že lahev po použití zmačkám, pevně uzavřu odděleným víčkem a pokud je jen trošku možné, vyhodím ji do žluté nádoby na odpad. To, že následně vůz svozu komunálního odpadu do jednoho kukavozu vysype černé, žluté i zelené kontejnery je již jiná otázka.

Král odchází, přichází králíček

Ne, král není mrtev. Sloužil a slouží již přes dvacet let velmi dobře. Ale protože je to opravdu velký král, musel odejít do míst, kde nebude tolik překážet, jako v našem bytě.

Kdysi, za lepších časů, jsme si do dílny koupili průmyslový vysavač obřích rozměrů a úctyhodného výkonu. A díky tomu, že s námi žily a žijí většinu času tři kočky, nechtěla jsem se tohoto silného stroje vzdát. Ale už to nějak nešlo. Svůj koutek, kam by se zaparkoval neměl a tak všude překážel. V předsíních, ložnici, obýváku... do kuchyně se nevešel a jezdil tam jen pracovat. 

Hledala jsem na internetu alespoň trošku výkonný vysavač malých rozměrů a za přijatelnou cenu. Odmítla jsem vypláznout za značkový luxíček sedm či více litrů. A pak jsem našla tohohle prcka. Výkon dobrý, bezsáčkový, s třílitrovou sběrnou nádobou a s omyvatelným filtrem. Jako bonus je vysavač od staré české firmy TESLA, která vznikla daleko před tím, než se jihoafrický sebestředný cvok narodil a pojem TESLA dehonestoval.

Kdo z koho

Po včerejším boji s travinami jsem se pustila do redukce živého plotu. Rvala jsem se s tím jako lefík. Byla jsem samá breberka a rozličná havěť mi lezla po ksichtě. Hrůza a děs. Jsem duší spíš kavárenský povaleč a osoba fyzické práce se štítící, leč není jiné východisko, než se do tohoto nelítostného sobuboje pustit. Uvidíme, kdo vyhraje, zatím má navrch květena... Ale hlavní je, že mám růžové hrabičky!

Aku aku

Nejsem zcela přírodní typ, nemám ráda žádnou šestinohou havěť včetně sluníčka jakkolivtečného a na zahradě se by mi jako travní porost nejvíce líbil beton. Ale takhle to nejde a tak máme u plotu ještě jeden, živý a místo betonu nám na zahradě roste tráva a stromy a rozličné křoviny. Díky pracovní vytíženosti mojí i mého Drahého Polovičky se nám ze zahrady stala džungle. No a už jsem to nevydržela, s pomocí Drahé Rodičky jsem si zakoupila malou aku kosičku a vrhla se do likvidace zpustlého rostlinstva. Prvně v životě jsem si zakoupila aku kosu a byla jsem zvědavá, jestli něco vydrží. Je to mrňavý a na baterky... 

 Jo. Vydrží to. Mnohem víc, než já. A to byly v příslušenství baterky dvě... 

Ingredience

Trošku pórkové polívčičky by neškodilo. A protože základní pórek dělám na víně, musela jsem zalovit v zásobách alkoholu a našla jsem Rulandské šedé. Potřebovala jsem ho necelé dvě decky, ale co s tím zbytkem? Přece to nenechám zvětrat... 

Asi to vyleju. Do sebe... Tak na zdraví!

Červen 25

 

Papučky

Po mnoha letech jsem se pustila do zpracovávání provázků pomocí háčku. Moc mi to nejde, staré krpaté pazoury už taky neposlouchají jako za mlada, navíc z chemlonky se háčkuje víc, než blbě, ale uvidíme, jak to dopadne. Jako trénink jsem umotala pro Drahou Rodičku papučky a už jsem začala to, co jsem původně chtěla. Tak jsem sama zvědavá, jak to dopadne. A jestli to dopadne alespoň částečně, jak si představuju, tak si příště koupím něco snadněji zpracovatelného.

Nápad...?

Už ani nechci počítat, kolikrát jsem řekla, že "už jsem zase o rok starší". No, jsem, už devět dní ukrajuju z dalšího roku mého života. Fuj, těch už bylo...

Každopádně na stará kolena jsem se zbláznila a jednoho květnového večera jsem si vymyslela jeden produkt, druhý večer odeslala objednávku a dnes mi přišel balíček. A teď už jsem jen zvědavá, jestli si vzpomenu na desetiletí nepoužívanou činnost a výsledek bude alespoň přibližně takový, jaký bych si přála... 

Nebo jak říká moje starší Miminko - zda to, co je v mé mysli, přežije střetnutí s realitou...

Batožina

Moje stará kožená kabelka, do které se s přehledem vejde asi deset kilo brambor, dva pecny chleba, 50 vajec a pět litrů mléka pomalu dosluhuje a já se rozhodla, že si koupím batoh, který bude mým zádům přívětivější. Starou kabelu jsem vypucovala a udělala z ní nemocniční zavazadlo - už mi není dvacet a jeden nikdy neví, kdy to s ním sekne.

Batoh jsem vybírala velmi dlouho a velmi pečlivě a nakonec vybrala a objednala. Dnes dorazil. Je skvělej, perfektně se otevírá, vejde se do něj vše, co potřebuju (je na 19 litrů, ale nikdo by to do něj neřekl) a především dobře sedí na zádech. A protože jsem měla narozeniny, moje Drahá Rodička se rozhodla mi ho koupit. Takže touto cestou ještě jednou děkuji.

Nešikovný maso...

Říká se, že nešikovný maso musí pryč, což se mi vůbec nelíbí. Podařilo se mi vrazit si cosi ostrého a píchacího do prsíku hned vedle nehtu. Skoro jsem si cvrkla z toho. Už je to pár dní a prstíček mě pořád bolí, i když se ho snažím léčit Betadinem a Framykoinem. Že to není ono je vidět na první pohled ve chvíli, kdy mi je zimička. Mám totiž termolak na nehty, který je v teple světloučký a naopak když mi je chladno, tak se ztmaví. A takhle to vypadá, když mi je chladno... Bolavý prstíček se prozradí na první pohled.

První máj

Prvního května se mají hočičky ocucávat s chlapečkama pod rozkvetlou třešní. Když není třešeň, lze použít jakýkoliv jiný kvetoucí strom. 

Je nová doba a možná se tak mohou ocucávat i holčičky s holčičkama a chlapečci s chlapečky, ale to je jiná, moderní otázka a já jsem už stará škola a to těchto témat raději nezabrušuji. 

Každopádně já letos políbená být nemohla, protože se mi nedostávalo chlapečka - Drahý Polovička byl na druhém konci republiky a v záloze žádného jiného nemám. Tak abych na stará kolena neseschla, tak jsem si nás alespoň do svého Bulletu zkusila namalovat. 

Uvidíme, zda to bude stačit...

Květen 25

 

Kytky III

Kytky, zachráněné z kontejneru, dělají Drahé Rodičce radost a vydrží jí doma ještě skoro tři týdny. Sice si je postupně zmenšuje od povadlé kousky, ale pořád vypadají hezky.

Kytky II

A zase čištění recepcí a zase škoda vyhodit. Minulá kytka udělala Drahé Rodičce velkou radost, navíc jí vydržela v hezkém stavu ještě pěkně dlouho...

LAMY modročerný

V nabídce inkoustů od LAMY mne zaujal o něco levnější, než předchozí dva, inkoust bez specifického označení a nabízený jako modročerný. A i když jsem to nečekala, myslím, že jsem ho našla. Můj denní inkoust. Ani modrá, ani černá, ani šedá, ani moc tmavá, ani moc světlá... prostě taková, jakou jsem si představovala. Neříkám, že se po inkoustech nebudu dívat dál, ale já ho zatím vyhlásila jako můj denní inkoust, který se, stejně tak jako chléb, nepřejí.

LAMY Agate

Od LAMY jsem si koupila světle šedý inkoust Agate. V inkoustem psaném textu je to zajímavá barva, ale jako top bych to také neviděla. Přestože je to dobře čitelná barva, zdá se mi příliš světlá.

LAMY Benitoite

Inkousty Lamy jsou pro mne ideální řešení. Nezruinují mě a nabízejí je v docela solidní škále barev. 

Pochopitelně jen těch základních, ale na denní psaní naprosto vyhovující. Dlouho jsem přemýšlela, který můj inkoust (a které z mých per) se stanou nejvíc používané. Zkusila jsem tedy metodu pokus-omyl, ono to jednou musí vyjít. 

Lamy Crystal Ink Benitoite není jasná modrá, jde do tmava a to se mi na vzorníku líbilo. Když jsem inkoust dala do pera, zamrzelo mě, že při psaní je barva hodně tmavá. A já bych radši o fous světlejší.

Parker ink

V mé krabici s inkousty je jeden, víc než dvě desetiletí starý, modrý Parker. Nemám tu barvu moc ráda, klasickou modrou inkostovou barvou nepíšu často. Přijde mi to takové hodně školní a .... prostě se mi nelíbí. Každopádně je to klasika a kvalita.

Duben 25

Kytky I

Další kytičky zachráněné z kontejneru. Musím si pořídit legitimaci "Smetišťanku".

3 x Herbin

Chtěla jsem vyzkoušet kromě mnoha jiných i inkousty značky HERBIN a jako první jsem objednala tři lahvičky 10ml s modrozelenými odstíny. Dva jsou super, inkoust Diabolo Menthe je ale na psaní opravdu hodně světlý. Ne, že bych ho nevyužila, ale spíš to vidím na použití jako akvarelový inkoust.

Bohužel jsem to zkoušela na špatném papíře, takže se inkoust maličko rozmazává, na tvrdém a kvalitnějším papíře vypadají všechny inkousty o pár levlů lépe. 

A zase poslední slovo zmáčené vodou - že nešvindluju je vidět hlavně na prostředním inkoustu, který se ještě pěkně mokře leskne. Všechny tři bych považovala vodě a rozpití velmi odolné...

3 x Diamine

V pondělí mi přišel balíček od firmy YUPPI, který jsem si objednala ve čtvrtek. Když mi ráno psali, že bude dopoledne doručen, musela mi ho vyzvednout Drahá Rodička, protože jsem byla v práci. Celý den jsem se těšila, co mě - a hlavně moje inkoustová pera - v balíčku čeká za překvapení.

Perfektně zabalené inkousty. Opravdu dlouho jsem seděla nad nabídkou a vybírala odstíny. Do košíku jsem jich naházela asi dvacet a pak jsem vyřazovala a vyřazovala... až jich tam nakonec skončilo šest.

U inkoustů firmy Diamine jsem se trefila perfektně - všechny barvy jsou krásné a syté. A lituji těch, které jsem si nekoupila - snad někdy příště. Balení jsem zvolila 30ml - na vyzkoušení je to myslím solidní množství.

Výběrem prošla barva Sepie, Kelly Green a Scarlet. A je to paráda :D

Při zkoušení barev jsem slovo "voda" opravdu vydatně zmáčela, protože mě zajímalo, jak jsou inkousty voděodolné. Myslím, že prošly docela obstojně.

Březen 25

Classic Revolve Fountain Pen

Jak jsem psala, nemusím mít ta nejdražší a nejkrásnější pera na světě, ale jedno mě zaujalo tak, že jsem po nem zatoužila. Je to pero vyrobené z masivní mosazi, která postupem času může získat jedinečnou patinu. Povrch je pokryt matným lakem, ale jeho hrany jsou vyleštěny, takže u nového pera odhalují zářivé mosazné linie.  Pero je vyráběno v černé, modré, zelené a červené barvě a v přírodní mosazi.  Pozlacené hroty nabízejí v šířce EF, F a M. Pro mne připadal v úvahu pouze hrot EF. A nejlépe v zelené barvě, které ta mosaz podle mne nejvíc sluší.

Český prodejce (mám u něj kód na slevu, heč) za toto pero chtěl raketu, tak jsem váhala a váhala...  a všechna zelená pera byla vyprodána. A pak všechna ostatní. Zbývalo tam jedno jediné - modré. No a já tak dlouho váhala, až si ho koupil jeden známý streamer, kterému jsem to na jeho streamu vyčetla a který mi slíbil, že mi ten svůj tedy prodá. 

A pak jsem se podívala na Ebay. A nestačila jsem zírat - měli je tam sice ve všech barvách, ale dvakrát tak drahé, než u českého prodejce. Já si snad koupím to modré od streamera. A pak jsem tam našla jedno, které se cenou zcela vymykalo. I s dopravou odkudsi z Německa mě vyšlo o opravdu hodně levněji. No a pak už stačilo jen párkrát kliknout...

Je výborné, krásně se s ním píše. Má jen jednu jedinou vadu, kterou jsem ochotná akceptovat. Není zelené...

Ystudio Classic Revolve Fountain pen - hrot EF, made i Tchaj-wan

A protože s jídlem roste chuť, dostala jsem zálusk ještě na omáčky, takže příští články budou o inkoustech a tuších, které mám a které budu mít - dnes jsem si objednala pár krásných barviček. A už se těším, až přijdou a doufám, že mě opustí výčitky svědomí za rohazovačnost. Utěšuji se tím, že to mám místo dovolených, které jsem posledních dvacet let vynechala. 

Hnusná jídla

Mojí Dahou Rodičku se mi konečně podařilo zavést do světa You Tube.  Našla si tam písničky, filmy i seriály, které se jí líbí a nemusí být závisla jen na šílenosti, které nabízí televize. 

Nedávno jsem Drahé Rodičce vyprávěla o švédské laskomině, zvané Surströmming. Neznala to, tak jsem jí na již zmíněném You Tube ukázala, zač je toho loket.

A protože jsme se smály, div jsme si necvrkly, tak jsme se dohodly, že si uděláme vlastní ochutnávku při příležitosti jejích narozenin, které má v červenci a k degustaci této laskominy můžeme použít zahradu... 

Centropen 3770

Plnicí pera jsou krásná a ráda s nimi píšu, ale nemusím mít pero za milion (jedno takové jsem viděla prodávat a bylo hnusné). Jde mi o to, aby se mi pero dobře drželo v ruce, aby mělo tenký hrot, který dobře píše. Moje první opravdové plnicí pero (takové to opravdické, ne ty školní plasťáky) nebylo krásné, ale nikdy se mi se žádným perem nepsalo lépe, než s ním. Jak jsem minule psala, schovalo se neznámo kde a už dlouho ho marně hledám. Od doby pořízení tohoto svého prvního jsem si pořídila už mnoho per, ale nikdy nebylo žádné takové, jako ono. 

Před 3 týdny se mi podařilo na Aukru ulovit pero stejné značky, se stejným zlatým hrotem, jen s trochu jiným designem. A přestože je peru téměř padesát let, píše luxusně - a skoro stejně, jako to moje staré.

Za pár korun jsem na Aukru našla ještě jeden Centropeňácký poklad, sice už nemá zlatý hrot, ale tvar je stejný, pero už bylo používané, ale vypadá naprosto v pořádku a jako bonus byla v originální kazetě ještě propiska, s jakými jsme v sedmdesátých letech psali všichni. Není sice ten typ, který k sadě patřil původně, ale to je to nejmenší, co by mi vadilo. Navíc originální propiska byla kopie Parker Jotter, které miluju a mám jich asi dvacet.

Centropen 3770 - hrot ze stříbrného kovu

Centropen 3770 a Centropen 1371 se zlatým hrotem

S mými přibývajícími roky nostalgie sílí a možná tu a tam kouknu na nějaké aukční weby. Co kdyby náhodou na mne čekal nějaký hezký a levný kousek. Snad jedině za nepoužité mé první pero bych vyšpulila o něco víc...  

Pěšky na Anděl, bez bot domů...

Před několika desítkami let moje pracovní kariéra začala na Smíchově u Arbesa. Na roh Anděla jsme chodili do bufáče na gulášek s rohlíkem. Bylo tam dost celoročně opálených občanů, kteří se tu a tam ožrali jak prasce a dělali hluk a živili se převážě téměř slušnou kapsařinou. 

Moje pracovní kariéra se pomalu blíží ke konci a důchod už vidím na horizontu (horizontem rozumíme čáru na obzoru, ke které když se blížíme, tak se vzdaluje - takže podle této poučky jsem už vyfasovala deset let navíc). A pracovní kariéra se tak nějak v kruhu pomalu uzavírá a já skončila na opět na Smíchově - tentokrát se mým působištěm stalo místo s krásným názvem Zlatý Anděl.

S láskou a úctou vzpomínám na pocivé kapsáře ze třičtvrtě minulého století. Teď tam kradou, fetují, močí, kálí a zvrací prapodivné existence všech barev a národností. Dealování návykových látek je na denním pořádku zrovna tak jako rvačky, provokace a válení se ve vlastních výkalech na zemi. Když takovému tvorovi nabídneš jídlo nebo nedejbože práci, hrozí ti v nejlepším případě sprška nadávek do smradlavých mrdek, v horším napadení nožem nebo poplivání. A protože tito tvorové s trvalým bydlištěm na ulicích u Zlatého Anděla mají všichni do jednoho žloutenku a drtivá většina z nich je HIV pozitivní, tak raději občan, znalý prostředí, nenabízí nic a osoby, ležící pomočené v bezvědomí na zemi obejde a když nejdou obejít, tak je překročí jako slupku od banánu. 

Kdo z Anděla není a náhodou se na tomto krásném místě ocitne, žasne nad bezcitností místních a snaží se ležícím troskám pomoci. A dostane flusanec a pohrození nožem - pokud dotyčný zachránce nevyšpulí prachy nebo alespoň lahev chlastu. Pracovat nebo změnit styl svého bezdomoveckého života nechtějí.

Tahle situace trvá roky a nikdo s tím zatím nedokázal nic udělat. Když v samoobsluze chytí jednu takovou lidskou trosku a předají jí PČR, za hodinu je troska zpět, směje se personálu do obličejů a krade vesele dál. Mé sociální cítění k lidem bez domova se za posledních sedm let, které pracuji na Andělu, přiblížilo k nule. Kdo to nezažil, nepochopí... 

Končí mi tři dny volna, ze kterých jsem první prospala a dávala si psychično do použitelného stavu, druhý jsem něco málo uklidila a dnešní, poslední třetí den jsem uvařila a sbírám síly na další dny v této vybrané společnosti...

Jen tak namátkou jsem hodila do Google heslo Anděl Praha Smíchov a z toho jsem náhodně vybrala pár článků... 

26. září 2021 Peklo na Andělu... 

28. dubna 2023 Bezpečnostní situace u Anděla se nezlepšuje ...

10. května 2023 Bezpečno na Andělu?... 

30. července 2024 Strach a hnus na Andělu... 

7. listopad 2024 Hnus, feťáci, chaos. ... 

19. listopad 2024 Narkomanů na Andělu neubývá... 

15. ledna 2025 Pražskou čtvrť terorizují narkomani... 

4. února 2025 Je to tu peklo...

A mnoho a mnoho dalších.

Není se mi co divit, že se v takové práci dostávám na dno svých nejen fyzických, ale i psychických sil. Tož zítra ráno hrrr na ně. Nebo oni hrrr na mne. Kdo ví...  

Poklad od Centropenu

Na stole přede mnou leží malá krabička podivně čtyřúhelníkového tvaru, která byla prodaná v papírnictví na Václaváku 20. června 1978. Téměř před padesáti lety...

Prodáno 20. 6. 1978

Na zadní straně krabičky je dokoce ještě čitelná prodejní cena...

110,- Kčs

 

Uvnitř krabičky leží nikdy nepoužité staré plnicí pero:

Přestože mu je skoro padesát, směle může konkurovat moderním perům

Centropen 1371 - Nádhera...

 

 

Centropen 1371

Tohle pero nikdy nikdo nepoužil. Jestli seberu odvahu do něj nasosat inkoust, budu první. Třeba bude mít radost, že se na stará kolena dočká a konečně se rozeběhne po papíře. Jen se bojím, zda všechno těsní, jak těsnit má. Servis plnicích per není k mání a píst je do pera zasazený na pevno a nedá se použít konvertor. Ale ten hrot - ten je stejný jako u mého prvního pera. A jestli tu odvahu seberu, naplním ho a pero bude fungovat, slibuju mu, že na něj budu dávat pozor a udělám všechno proto, aby nikdy nespadlo, nezašantročilo se a o jeho hrot se budu starat, jako kdyby byl můj vlastní...

Parker

I když už jsem zde o něm psala, tak se budu opakovat, aby to zde bylo kompletní. Od mládí mám slabost na značku Parker a tak musím mít kromě propisek i plnicí pero této značky. A píše se s ním sakra dobře...

Parker IM Monochrome Burgundy

Pera nou nejmová

Nějak mám letos přeperované příspěvky, ale hodím sem všechny. 

Mezi moje pera patří také skupina no-name, do kterých jsem dala jen pár korun a taky za těch pár korun stojí. Hroty nemají špatné a docela dobře se s nimi píše, ale jen je na chvíli odložíš, máš co dělat, aby pero znovu psalo. Asi špatně těsní kryty, ale co s tím nadělám... Štětcová plnicí pera na kaligrafii ale nemají chybu.

No name pera klasická + štětcová kaligrafická

Kytky

Má se to vyhodit, nebo to mám dát Drahé Rodičce? Dám to Drahé Rodičce... A jak jsem řekla, tak jsem udělala a Drahá Rodička měla velkou radost.

Dámy úklidu u nás v práci mají jednou za čas za povinnost vyhodit květiny z recepcí. Bylo jim to ale líto, tak se mě zeptaly, zda květiny nechci. No ani náhodou - u mne by vydržely pár minut, protože kočky... Ale... moje Drahá Rodička má pidipsíka a květiny miluje. Tak jsem jí je vzala. A dobře jsem udělala.

Únor 25

 

Lamy

Koupila jsem si nejobyčejnější pera Lamy. Jedno fialové s hrotem EF a jedno příšerně barevné s hrotem F. To je tak ohavné pero, že jsem z něj udělala pracovní a nosím ho do práce. Navíc je jediné z mých per, ve kterém používám bombičky. A abych jeho barevnosti dala korunu, pořídila jsem mu bombičky s fialovým inkoustem.

Byť jsou ta pera levná a ne moc hezká, píše se s nimi víc, než dobře.

Lamy Safari Pina Colada - hrot F + Lamy AL-star Lilac hrot EF

Parkery

Nekreslím a nic nového se neděje, pořád jsme jako myši v kolečku - do práce, domů, do práce, domů... Takže nějak sotva stíhám to, co musím a na nějaké koníčky a záliby mi nezbývá čas. Ale snad se to na jaře zlepší, doufám, že pak budu mít víc energie a stihnu to, co potřebuji i to, co chci. Když jsem si poškodila hrot Watermana, tak jsem našla dva stařičké Parkery a zkusila je zprovoznit. Po mnola letech nicnedělání.

Podařilo se, ale budu jim muset koupit nové konvertory. Každopádně v provozu jsou, ale nejsou vhodné do práce. Navíc píšou po těch letech dost silně, takže mi to moc nevyhovuje.

2 x Parker Jotter - stará edice

Spadlo mi to...

Minule jsem psala, že ráda používám celý život plnicí pera. Nic proti propiskám, ale inkoust je inkoust. Do práce na každodenní psaní nosím příjemného Watermana. Vlastně nosila jsem do té doby, než mi otevřený spadl na zem. Pochpitelně hrotem napřed... A hrot byl samozřejmě v řiti.

Naštěstí se prodávají náhradní hroty, takže plnicí pero nižší cenové třídy se docela prodražilo. 

Waterman Allure Red - F

Když se hrot pera zabodne do plovoucí podlahy

Moje první pero

Dávno, dávno již tomu, co jsem si za svoje vlastní peníze koupila plnicí pero. Bylo to tuším chvíli po třičtvrtě dvacátého století. V papírnictví kdesi v Ječné ulici jsem za něj vyplázla nekřesťanských 480,- Kčs. V období mého několikerého stěhování se někam schovalo. Pořád doufám, že ho někdy najdu. 

Pero to nebylo nijak krásné, ale přestože jsem měla a mám hodně plnicích per, se žádným jiným se mi nepsalo tak dobře, jako s tímhle. A psala jsem s ním opravdu mnoho let...

Jestli ho někdy najdu, kdoví, jestli ještě bude psát a v jakém bude stavu. Hrot byl zlatý, ten by to mohl dát, ale co ten zbytek? Ale i kdyby se použít už nedalo, udělám mu místo někde ve vitrince, abych na něj viděla a mohla vzpomínat na staré dobré časy, kdy mi ještě bylo ...náct.

 

Centropen 1526