Kočárkování

Zase se v mém životě blíží událost, kdy se bude pořizovat kočárek pro miminko. Mohlo by mi být jedno, jaký, neboť nejsem rodič, ale protože jsem byla kočárková maminka, tak mě docela zajímá, co si nastávající rodiče pořídí. A při prohlížení všech možných e-shopů s dětskými vozíky jsem se maličko ponořila i do historie...

Nevím, v jakém vozíku se válela moje maminka, děda říkal něco o tom, že pořídili parádní osmipérák a já jsem našla něco z let dětství mojí Rodičky, který by tomu mohl odpovídat:

Snad v něčem takovém se mohla kdysi vozit moje Drahá Rodička

 No a potom jsem se v čemsi vozila já. Musím se Drahé Rodičky zeptat, zda to bylo něco takového:

Vypadal takhle můj kočárek??? Drahá Rodičko, co ty na to? (edit.: Potvrzeno Rodičkou i starou fotografií s mou maličkostí válející se uvnitř - je to on...)

 

 

 

 

 

 

Když jsem maličko povyrostla, tak jsem dostala kočárek pro svoje plastová miminka - moje nejoblíbenější se jmenovala Barunka a i s tímto kočárkem dodnes spinká na půdě:

Můj kočárek pro panenky. 

No a pak přišlo na svět moje první miminko, to už vím přesně, jaký kočárek měla...

Ve vínové Libertě se vozilo moje první miminko

 

 

Sportovní Liberta mého prvního miminka - jen nebyla zelená, ale červená. Taková koženková hrůzička to byla, ale dítko odvozila spolehlivě.

Moje druhé miminko jsem vozila v hodně podobném kočárku Zekiwa, jen měl trošku jiné kostky na korbičce. Stejně jako předchodí obrázky jsem i tento šlohla na internetu.

Zekiwa téměř totožná s kočárkem mého druhého miminka

Moje druhé miminko mělo sportovní kočárek značky Hauck s kouřovou stříškou, bohužel jsem ho nikde na internetu nenašla a fotografii nemám, protože mi ho tenkrát ukradli dřív, než jsme ho stačili zvěčnit... Našla jsem v hlubinách internetu jeden, který mu je přeci jen trošku podobný.

Hodně podobný kočárek HAUCK mému duhému miminku ukradli. 

Každopádně Liberty i Zekiwa zvládly všechny terény v jakémkoliv stavu a odvezli bez problémů hory nákupů... To už ty novější nedávají.

Když mělo moje první miminko svoje miminko, to se vozilo takhle parádně... No, vlastně moc nevozilo, protože to bylo spíš nosítkové mimčo, ale i tak vlastnilo tento povoz:

Vozítko mého prvního prapotomečka. Držadlo drží moje maličkost.

Ve stejné době jsme k nám na zahradu pořídili ještě kombinaci BébéCar, parádní pohodlná sestava.

Zahradní vozítko u babičky pro mého prvního prapotomečka

První prapotomeček měl u babičky ještě golfáč PegPérego

Já osobně jsem ráda, že kočárek vybírat nemusím, protože trh nabízí nepřeberné množství kočárků. Jeden hezčí než druhý. Fakt bych nevěděla - mými favority by asi byla značka Inglesina nebo Peg Pérego. A nakonec bych stejně asi koupila Fiata, protože se mi líbí a protože na pohodlnou a praktickou Inglesinu by mé dítko muselo mít hodně bohatého tatínka... 

Kdybych byla rodič já, pořídila bych si asi Peg-Pérego XL Fiat 500

Kdoví, jakým vozítkem se bude vozit náš další potomeček. Mohu jen tiše přihlížet výběru nastávajících rodičů. Ale hlavní je, aby kočárek byl pro nového potomečka pohodlný a aby si ho ve zdraví užil a aby ho vozili zdraví a pohodoví rodiče. A třeba někdy i babička... 

Srpen 25

Jsou všude...

Poslední roky jezdím do práce autem a městská hromadná doprava si mě moc neužije. Ale už jsem si koupila tramvajenku (ne, nebudu psát to slovo, které patří spíš k vojenské policii), protože se do cestování "sockou" chystám. Svůj čas v posledních letech trávím buď doma nebo na pražském Andělu a už mě to fakt zmáhá a hlavně přestává bavit, protože mé fyzično i duševno díky tomu citelně chátrá.

Ale k věci. Dnes jsem šla na stanici autobusu v místě mého bydliště cosi vyřídit a zjistila jsem, že je v přilehlém parku výdejní místo Zásilkovny, ale také automat na květiny. Naše končiny jdou s dobou, pomyslela jsem si. A když jsem viděla, co bylo na chodníčku u parku, bylo mi to docela líto...

Automat na květiny

Viděla jsem jen jednu a mazala jsem zase domů. Další jsem pro klid duše nehledala...

Andělé...

Kočičí škorpeníčko

Je hluboká noc a já klasicky nemůžu spát. Kolem druhé hodiny ranní mi to vždycky dělá radost, protože budíka mám nastaveného na pátou, neboť do důchodu ještě pořádný kus cesty zbývá. Tak si pustím televizi, že mě třeba zajímavý pořad uspí. Světlo televize osvítí kočky, které se chvíli před tím poškorpily o mouchu...

PC hvězda!

Dávno, dávno již tomu, co jsem si chtěla založit živnost na práci s počítačem. I přesto, že jsem ho tehdy ovládala už docela obstojně, musela jsem k vydání živnosti doložit doklad, že s počítačem něco umím. Tak jsem se jako poměrně pokročilý uživatel přihlásila na kurs základní počítačové gramotnosti. Dnes, při hledání jednoho dokumentu, jsem v deskách tento cenný list našla. No, a kdo z vás to má??? :D

Tož popojedem...

Poslední roky mě už práce zmáhá a nejenže si v ní denně sahám na dno svých psychických sil, ale mnohdy i fyzických. A protože dělám dvanáctihodinové směny a dělám jich v měsíci víc, než je slušné, jezdím do práce autem. Je pro mne znatelný rozdíl vycházet ráno z bytu v 5:15 nebo 6:00 a večer být doma v 19:00 nebo ve 20:00 (a někdy i déle...)

Cesta do práce i z práce mi autem trvá 10 a 15 minut podle toho, jak chytnu zelenou vlnu. Cesta z práce je vždy o chviličku delší, ale max o těch zmíněných pět minut. Naivně jsem si představovala, že o prázdninách to bude ještě rychlejší a ušetřím tak na cestování víc, než dvě hodiny denně.

O jééé, tolikrát jsem zjara slyšela pět kosy a jiné ptactvo a stále si neuvědomuji, že o prázdninách se snižuje četnost jízd MHD a rozkope se půlka naší matičky stověžaté. 

Takže když jsem si předchozí roky užívala oprav Barrandovského mostu, letos mě čeká anabáze díky uzavřené Plzeňské ulici. Tam, kde jsem dřív projížděla sama jsem dnes strávila příjemný letní večer. Podotýkám, že jízda sockou mi nepomůže, neb autobusy a tramvaje tam trčely také... 

Červenec 2025

 

Pán zjevení Rea

Než začala, tak už jsem si plánovala, že se půjdu podívat. A jak čas běžel, už jí ke konci chybí jen pár dní. Nedalo mi jinak a se svou Potomečkou a její Potomečkou jsme se vypravily do Letňan, abychom jí navštívily. Bohužel jsme si k tomu vybraly dnešní den, kdy v jejím těsném sousedství probíhal koncert AC/DC, což nám značně zkomplikovalo příchod. Ale nakonec jsme na místo dorazily a prožily jsme fantastické dvě hodiny v několik tisíc let staré minulosti.

Jsem ráda, že jsme tam byly. Byl to opravdu krásný a dechberoucí zážitek.

Ve skutečnosti je mnohem krásnější, než na sebelepších fotografiích

 

Tohle spatřil před 100 lety Howard Carter. První sarkofág překvapil svými obrovskými rozměry

První zlatá schránka nás překvapila svou velikostí. Je opravdu ohromná

Druhá schránka má také úctyhodné rozměry a fantastické zdobení

Královský trůn

Tohle nechápu. Já si vybírám polštáře z paměťové pěny a staří Egypťané si pod hlavu dávali tohle...

Jak živé, tak mrtvé hlídali paviáni. Živé paviání živí a mrtvé neživí. Pavián ve starém Egyptě patřil mezi posvátná zvířata. Rudé zadky měli v obou variantách...

Neodolala jsem a koupila jsem si anch. Pověsím si ho na místo, kam lidé většinou dávají jmelí.

 Výstavních exponátů byly stovky. Lodě, vozy, kanopy, karafy, sarkofágy, hračky, strážci, "účtenky", oděvy, boty, dokonce i košťata a mnoho dalšího. Drtivá většina z toho je ze zlata, nebo alespoň silně pozlacená. Na to, že se jednalo o mladičkého, ne moc pohledného, postiženého a téměř bezvýznamného faraona bylo vše úchvatné. 

Nebcheperure Tutanchamon - jeho podoba podle počítačové tomografie

Nedovedu si představit, jakou pohřební výbavu museli mít pánové Snofru, Chufu, Džoser nebo sám veliký Ramesse II. Jsem ráda, že jsme se na výstavu na poslední chvíli a v neskutečném vedru a dusnu dokopaly. Stálo to za to.

SITUACE NA ANDĚLU JE HORŠÍ NEŽ SI MYSLÍTE..

Fon Fanda

Naše kočky mne občas doprovodí o patro výš, kde bydlí moje Drahá Rodička. Fanoušek se mnou chodí nejraději a nejčastěji. Hraje si tam na urozeného kocoura a pak maminčině čivavě zcela neurozeně vylemtá misku s vodou...

Mravenci v kredenci

Nemáme kredenc, máme obyčejnou kuchyňskou linku. Tam se mravencům zřejmě nelíbí a tak si zvolili obývací pokoj. Když jsem včera večer viděla, jak okřídlení Ferdové lezou po nábytku a sedačce, jak neokřídlení Ferdové zamořili světlou podlahu, málem mě kleplo. Náš nový vysavač  prošel zátěžovou zkouškou a budiž mu ke cti, že se své práce zhostil velmi úspěšně. Po několikerém vysypání třílitrové nádoby byl obývák téměř bez mravenců, jen tu a tam se objevil jeden partyzán, který byl mnou či kočkami odejit. Tak snad bude už letos od Ferďásků klid a uvidíme, jak to zvládneme příště.

Kočičí okurky

Internet a hlavně YouTube jsou plné videí koček a okurek. Nedalo mi to a vyzkoušela jsem to také. 

Zkusila jsem salátovky se šprckou, bez šprcky, oloupané i neoloupané a výsledkem byla naprostá ignorace všech členů naší kočičí smečky. Jediná Maruška zareagovala tak, že k okurce čuchla, zjistila, že se to nedá žrát a odešla středem. Asi mám divné kočky. Nebo divné okurky.  

Víčkování

 Už nějaký ten pátek jsou plastové lahve s nápoji opatřeny neoddělitelnými víčky. Ze začátku mi to hodně vadilo, ale myslela jsem, že si zvyknu. Odšroubovat a pít jde, ale moje nervová soustava nedává znovu uzavření láhve. Lékař mi zakázal se rozčilovat, tak rvu, když to nejde urvat, tak kroutím a když to nejde urvat ani ukroutit, používám ostré předměty jako jsou nůžky a nože. Ano, vím, že se chovám neekologicky a ohrožuji tím tesaříky, cvrčky, tučňáky, želvičky i další zvířenu, jenomže si nemohu pomoci. Snad můj prohřešek alespoň trošku spasí, že lahev po použití zmačkám, pevně uzavřu odděleným víčkem a pokud je jen trošku možné, vyhodím ji do žluté nádoby na odpad. To, že následně vůz svozu komunálního odpadu do jednoho kukavozu vysype černé, žluté i zelené kontejnery je již jiná otázka.

Král odchází, přichází králíček

Ne, král není mrtev. Sloužil a slouží již přes dvacet let velmi dobře. Ale protože je to opravdu velký král, musel odejít do míst, kde nebude tolik překážet, jako v našem bytě.

Kdysi, za lepších časů, jsme si do dílny koupili průmyslový vysavač obřích rozměrů a úctyhodného výkonu. A díky tomu, že s námi žily a žijí většinu času tři kočky, nechtěla jsem se tohoto silného stroje vzdát. Ale už to nějak nešlo. Svůj koutek, kam by se zaparkoval neměl a tak všude překážel. V předsíních, ložnici, obýváku... do kuchyně se nevešel a jezdil tam jen pracovat. 

Hledala jsem na internetu alespoň trošku výkonný vysavač malých rozměrů a za přijatelnou cenu. Odmítla jsem vypláznout za značkový luxíček sedm či více litrů. A pak jsem našla tohohle prcka. Výkon dobrý, bezsáčkový, s třílitrovou sběrnou nádobou a s omyvatelným filtrem. Jako bonus je vysavač od staré české firmy TESLA, která vznikla daleko před tím, než se jihoafrický sebestředný cvok narodil a pojem TESLA dehonestoval.

Kdo z koho

Po včerejším boji s travinami jsem se pustila do redukce živého plotu. Rvala jsem se s tím jako lefík. Byla jsem samá breberka a rozličná havěť mi lezla po ksichtě. Hrůza a děs. Jsem duší spíš kavárenský povaleč a osoba fyzické práce se štítící, leč není jiné východisko, než se do tohoto nelítostného sobuboje pustit. Uvidíme, kdo vyhraje, zatím má navrch květena... Ale hlavní je, že mám růžové hrabičky!

Aku aku

Nejsem zcela přírodní typ, nemám ráda žádnou šestinohou havěť včetně sluníčka jakkolivtečného a na zahradě se by mi jako travní porost nejvíce líbil beton. Ale takhle to nejde a tak máme u plotu ještě jeden, živý a místo betonu nám na zahradě roste tráva a stromy a rozličné křoviny. Díky pracovní vytíženosti mojí i mého Drahého Polovičky se nám ze zahrady stala džungle. No a už jsem to nevydržela, s pomocí Drahé Rodičky jsem si zakoupila malou aku kosičku a vrhla se do likvidace zpustlého rostlinstva. Prvně v životě jsem si zakoupila aku kosu a byla jsem zvědavá, jestli něco vydrží. Je to mrňavý a na baterky... 

 Jo. Vydrží to. Mnohem víc, než já. A to byly v příslušenství baterky dvě... 

Ingredience

Trošku pórkové polívčičky by neškodilo. A protože základní pórek dělám na víně, musela jsem zalovit v zásobách alkoholu a našla jsem Rulandské šedé. Potřebovala jsem ho necelé dvě decky, ale co s tím zbytkem? Přece to nenechám zvětrat... 

Asi to vyleju. Do sebe... Tak na zdraví!

Červen 25

 

Papučky

Po mnoha letech jsem se pustila do zpracovávání provázků pomocí háčku. Moc mi to nejde, staré krpaté pazoury už taky neposlouchají jako za mlada, navíc z chemlonky se háčkuje víc, než blbě, ale uvidíme, jak to dopadne. Jako trénink jsem umotala pro Drahou Rodičku papučky a už jsem začala to, co jsem původně chtěla. Tak jsem sama zvědavá, jak to dopadne. A jestli to dopadne alespoň částečně, jak si představuju, tak si příště koupím něco snadněji zpracovatelného.

Nápad...?

Už ani nechci počítat, kolikrát jsem řekla, že "už jsem zase o rok starší". No, jsem, už devět dní ukrajuju z dalšího roku mého života. Fuj, těch už bylo...

Každopádně na stará kolena jsem se zbláznila a jednoho květnového večera jsem si vymyslela jeden produkt, druhý večer odeslala objednávku a dnes mi přišel balíček. A teď už jsem jen zvědavá, jestli si vzpomenu na desetiletí nepoužívanou činnost a výsledek bude alespoň přibližně takový, jaký bych si přála... 

Nebo jak říká moje starší Miminko - zda to, co je v mé mysli, přežije střetnutí s realitou...

Batožina

Moje stará kožená kabelka, do které se s přehledem vejde asi deset kilo brambor, dva pecny chleba, 50 vajec a pět litrů mléka pomalu dosluhuje a já se rozhodla, že si koupím batoh, který bude mým zádům přívětivější. Starou kabelu jsem vypucovala a udělala z ní nemocniční zavazadlo - už mi není dvacet a jeden nikdy neví, kdy to s ním sekne.

Batoh jsem vybírala velmi dlouho a velmi pečlivě a nakonec vybrala a objednala. Dnes dorazil. Je skvělej, perfektně se otevírá, vejde se do něj vše, co potřebuju (je na 19 litrů, ale nikdo by to do něj neřekl) a především dobře sedí na zádech. A protože jsem měla narozeniny, moje Drahá Rodička se rozhodla mi ho koupit. Takže touto cestou ještě jednou děkuji.

Nešikovný maso...

Říká se, že nešikovný maso musí pryč, což se mi vůbec nelíbí. Podařilo se mi vrazit si cosi ostrého a píchacího do prsíku hned vedle nehtu. Skoro jsem si cvrkla z toho. Už je to pár dní a prstíček mě pořád bolí, i když se ho snažím léčit Betadinem a Framykoinem. Že to není ono je vidět na první pohled ve chvíli, kdy mi je zimička. Mám totiž termolak na nehty, který je v teple světloučký a naopak když mi je chladno, tak se ztmaví. A takhle to vypadá, když mi je chladno... Bolavý prstíček se prozradí na první pohled.

První máj

Prvního května se mají hočičky ocucávat s chlapečkama pod rozkvetlou třešní. Když není třešeň, lze použít jakýkoliv jiný kvetoucí strom. 

Je nová doba a možná se tak mohou ocucávat i holčičky s holčičkama a chlapečci s chlapečky, ale to je jiná, moderní otázka a já jsem už stará škola a to těchto témat raději nezabrušuji. 

Každopádně já letos políbená být nemohla, protože se mi nedostávalo chlapečka - Drahý Polovička byl na druhém konci republiky a v záloze žádného jiného nemám. Tak abych na stará kolena neseschla, tak jsem si nás alespoň do svého Bulletu zkusila namalovat. 

Uvidíme, zda to bude stačit...

Květen 25

 

Kytky III

Kytky, zachráněné z kontejneru, dělají Drahé Rodičce radost a vydrží jí doma ještě skoro tři týdny. Sice si je postupně zmenšuje od povadlé kousky, ale pořád vypadají hezky.

Kytky II

A zase čištění recepcí a zase škoda vyhodit. Minulá kytka udělala Drahé Rodičce velkou radost, navíc jí vydržela v hezkém stavu ještě pěkně dlouho...

LAMY modročerný

V nabídce inkoustů od LAMY mne zaujal o něco levnější, než předchozí dva, inkoust bez specifického označení a nabízený jako modročerný. A i když jsem to nečekala, myslím, že jsem ho našla. Můj denní inkoust. Ani modrá, ani černá, ani šedá, ani moc tmavá, ani moc světlá... prostě taková, jakou jsem si představovala. Neříkám, že se po inkoustech nebudu dívat dál, ale já ho zatím vyhlásila jako můj denní inkoust, který se, stejně tak jako chléb, nepřejí.

LAMY Agate

Od LAMY jsem si koupila světle šedý inkoust Agate. V inkoustem psaném textu je to zajímavá barva, ale jako top bych to také neviděla. Přestože je to dobře čitelná barva, zdá se mi příliš světlá.

LAMY Benitoite

Inkousty Lamy jsou pro mne ideální řešení. Nezruinují mě a nabízejí je v docela solidní škále barev. 

Pochopitelně jen těch základních, ale na denní psaní naprosto vyhovující. Dlouho jsem přemýšlela, který můj inkoust (a které z mých per) se stanou nejvíc používané. Zkusila jsem tedy metodu pokus-omyl, ono to jednou musí vyjít. 

Lamy Crystal Ink Benitoite není jasná modrá, jde do tmava a to se mi na vzorníku líbilo. Když jsem inkoust dala do pera, zamrzelo mě, že při psaní je barva hodně tmavá. A já bych radši o fous světlejší.

Parker ink

V mé krabici s inkousty je jeden, víc než dvě desetiletí starý, modrý Parker. Nemám tu barvu moc ráda, klasickou modrou inkostovou barvou nepíšu často. Přijde mi to takové hodně školní a .... prostě se mi nelíbí. Každopádně je to klasika a kvalita.

Duben 25