Plenér

Květen je pomalu za námi a nějak mi prolétnul mezi prsty. 

Nebyl na nic čas, jen práce a doma jen to nejnutnější, abych pak zase mohla do práce. 

Uff, já už fakt chci do důchodu...

Dneska, když jsem přišla domů, tak na mne od Drahého polovičky čekal dárek. 

Tak to zase musím naplánovat služby tak, abych mohla zase začít zkoušet malovat. 

Nápadů mám v hlavě hromadu, ale sama jsem zvědavá, jak se s mým vnitřním uměleckým viděním poperou moje chátrající ruce... 

 

 Ale tentokrát už můžu do plenéru, heč!