Kamínek

Květen se přehoupl do poslední třetiny v pro mne docela úmorném počasí. Já se jednou budu muset odstěhovat k Inutitům, tam by mi podnebí vyhovovalo líp. Rok od roku horké dny přežívám hůř a hůř, nohy otékají víc a víc a nic tomu nepomohlo ani to, že jsem se začátkem května opět přiblížila odchodu do důchodu - už bych si mohla dávno stříhat metr, ale nějak mi to stále ti nahoře odkládají. Nedovedu si představit, že to, co dělám a v takovém nasazení, v jakém to dělám, budu dělat do pětašedesáti let...

Na důchod se zatím neskutečně těším a nepřipouštím si tu skutečnost, že až se za roky dopracuji k důchodové metě, tak stejně budu muset makat dál, protože důchod mě neuživí. A už vůbec nemyslím na to, že se mi odchod do důchodu může zase oddálit... 

V práci jsem to měla teď docela divoké, takže když jsem byla doma, byla jsem z toho všeho tak vymydlená, že nebyla ani jedna chvilička na malování. A ať jsou moje výtvory jaké jsou, docela mi to jako relax chybí. No, snad se podaří příští týden...

Akrylové barvičky jsem ale přesto na okamžik vyndala. Slíbila jsem vnučce, že budeme spolu kamínkovat a když už mi vnučka vybrala kamínek, tak jsem prostě musela... Kamínek nebyl žádný oblázek, ale snad to nevadí. Ovšem štětcem dělat takové titěrnosti mi moc nejde, fakt si asi budu muset našetřit pár peněz na nový brejličky. 

Fanoušek to zkontroloval a prý to můžu předat dál.