Nebyl na nic čas, jen práce a doma jen to nejnutnější, abych pak zase mohla do práce.
Uff, já už fakt chci do důchodu...
Dneska, když jsem přišla domů, tak na mne od Drahého polovičky čekal dárek.
Tak to zase musím naplánovat služby tak, abych mohla zase začít zkoušet malovat.
Nápadů mám v hlavě hromadu, ale sama jsem zvědavá, jak se s mým vnitřním uměleckým viděním poperou moje chátrající ruce...
Ale tentokrát už můžu do plenéru, heč!
Květen se přehoupl do poslední třetiny v pro mne docela úmorném počasí. Já se jednou budu muset odstěhovat k Inutitům, tam by mi podnebí vyhovovalo líp. Rok od roku horké dny přežívám hůř a hůř, nohy otékají víc a víc a nic tomu nepomohlo ani to, že jsem se začátkem května opět přiblížila odchodu do důchodu - už bych si mohla dávno stříhat metr, ale nějak mi to stále ti nahoře odkládají. Nedovedu si představit, že to, co dělám a v takovém nasazení, v jakém to dělám, budu dělat do pětašedesáti let...
Na důchod se zatím neskutečně těším a nepřipouštím si tu skutečnost, že až se za roky dopracuji k důchodové metě, tak stejně budu muset makat dál, protože důchod mě neuživí. A už vůbec nemyslím na to, že se mi odchod do důchodu může zase oddálit...
V práci jsem to měla teď docela divoké, takže když jsem byla doma, byla jsem z toho všeho tak vymydlená, že nebyla ani jedna chvilička na malování. A ať jsou moje výtvory jaké jsou, docela mi to jako relax chybí. No, snad se podaří příští týden...
Akrylové barvičky jsem ale přesto na okamžik vyndala. Slíbila jsem vnučce, že budeme spolu kamínkovat a když už mi vnučka vybrala kamínek, tak jsem prostě musela... Kamínek nebyl žádný oblázek, ale snad to nevadí. Ovšem štětcem dělat takové titěrnosti mi moc nejde, fakt si asi budu muset našetřit pár peněz na nový brejličky.
Fanoušek to zkontroloval a prý to můžu předat dál.
Byť jsem teď měla tři dny volno, moc jsem si ho neužila, protože jsem ho víceméně prospala.
Chtěla jsem napsat něco jiného, než o mé nové kratochvíli, ale prostě to nevyšlo.
Mám před sebou pět dvanáctek a pak snad zase volno, tak určitě se tady objeví i nějaká jiná fotka, než moje infantilní obrázky.
Třeba kočky nebo tak něco podobného.
Na obrázkování jsem tentokrát neměla ani čas, ani náladu (nálada se jedná o životní prostor a v kuchyni to fakt moc nejde...).
I přesto jsem si na kus kartonu zkusila v rychlosti plesknout něco, co bych chtěla jednou udělat pořádně na překližku nebo plátno. 
Na prvním obrázku jsem prvně zkusila něco, co mělo být cestičkou v imaginárním kouzelném lese, na jehož konci v záři je... prostě něco fantastického, krásného a kouzelného a každý si tam najde, co chce. Fantazii se meze nekladou.
No a u druhého jsem chtěla vyzkoušet měděnou akrylovou barvu, ale asi by se víc hodila zlatá - tu nemám.
Musím ještě něco vymyslet na stříbrnou a fialovou metalízu.
Nedávno jsem plánovala služby na prosinec a už tady máme květenec. Utíká to neuvěřitelně rychle. Měsíc za měsícem a rok za rokem... a mládí v pryč a do důchodu daleko.
No nic, jedeme dál. Objednala jsem si v Actionu akrylové barvy, protože hodně barev za málo muziky. Odstíny jsou krásné, dobře se vymačkávají na paletu a ... to je všechno. Jsou prapodivně mastné, téměř nekryjí, špatně se míchají a neskutečně pomale schnou. A když uschou, tak ztmavnou a podivně zmatní. Myslím, že díky mizerné až žádné kryvosti se nebudou hodit ani na pouring. Ale i tak jsem se s nimi poprala - i když nakonec jsem musela použít i staré dobré koh-i-noorky, o kterých mnoho použivatelů akrylových barev také nemá nejlepší mínění.
Barvy z Actionu uričtě vypoužívám, ale pokud nenajdu nějakou metodu, se kterou budu spokojená, kupovat je nebudu. Řádila jsem s nimi celé odpoledne a výsledek je horší, než špatný.
Ale zase budu přeborníkem v hledání slepých uliček...
