Před deseti lety jsem šla naposledy do "mého" divadla jako jeho zaměstnanec. Po tolika letech, které jsem tam prožila, mi bylo docela smutno. Divadlo, zvlášť tohle, byl úplně jiný svět než je ten "venku". Měla jsem to tam moc ráda, ale věci s mění a život jde dál. Pár měsíců mi trvalo, než jsem si zvykla na život normálních smrtelníků a hlavně na normální denní režim. V divadle se živoří dopoledne, přežívá odpoledne, pracuje večer a jásá celou noc. Je normální kolegům volat ve dvě v noci, ale naprosto nemorální jim volat v deset dopoledne.
Roky v divadle byly krásné, ale bylo jich dost. Ráda budu vzpomínat, ale v nejlepším je třeba odejít a nevracet se.
Ovšem jako divák se tam uričtě ještě párkrát objevím. Jen budu na jeviště koukat z té druhé strany.
Žádné komentáře:
Okomentovat