Po včerejším boji s travinami jsem se pustila do redukce živého plotu. Rvala jsem se s tím jako lefík. Byla jsem samá breberka a rozličná havěť mi lezla po ksichtě. Hrůza a děs. Jsem duší spíš kavárenský povaleč a osoba fyzické práce se štítící, leč není jiné východisko, než se do tohoto nelítostného sobuboje pustit. Uvidíme, kdo vyhraje, zatím má navrch květena... Ale hlavní je, že mám růžové hrabičky!
Žádné komentáře:
Okomentovat