Covid moribundus se mnou začal laškovat už asi v pátek, kdy mě bolela hlava tak, že ani várka Valetolů nezabírala. Sváděla jsem to na věk a na počasí. V noci jsem nemohla spát, protože mne bolela ramena tak nesnesitelně, že to budilo a nebyla jsem schopná si najít polohu v posteli, která by tomu alespoň trošku ulevila. V sobotu už jsem se v práci začínala docela litovat a jen tak ze srandy jsem si udělala antigenní test. Dvě čárky!!! To je blbost, pomyslela jsem si, to je tím, že jsou tady ty testy už dlouho. Za hodinu jsem si ale udělala ještě jeden a ... dvě čárky. Možná tou představou, že mám Covid, nebo opravdu Covidem, se mi udělalo hůř a začala jsem se litovat ještě víc. Tož jsem zavolala šéfovi, popřála mu hezkou sobotu a oznámila mu můj zdravotní stav. Šéf se zhrozil a kdo že bude v práci sloužit dál. Nechala jsem se ukecat a odsloužila ještě neděli, aby se mí dva kolegové mohli nějak vystřídat a převzít moje služby. Neděle byla tedy sakra dlouhá, protože k bolesti ramen se přidaly ještě bolesti kyčlí. Hlava naštěstí už tolik nebolela. V neděli večer jsem si dala k večeři dva paraleny a šla se pokusit spát. Ráno další dva paraleny a pokusy dovolat se doktorce. Paraleny na klouby asi zabraly, dá se to vydržet, do nosu, který připomíná vodovodní kohoutek, si stříkám mořskou vodu, oči zatím tolik neslzí, a tak si při pokusech dovolat se pomoci zkouším kreslit dveře do léta. Dveře se sice nepovedly, ale telefonát se uskutečnil a já mohu jen děkovat e-pokroku, protože nejenže lékař pošle na mobil recepis, ale dnes mi stačilo se dovolat, oznámit, že zdechám a byla mi vystavena e-neschopenka, kterou rovnou pošlou zaměstnavateli a kontrola bude za týden telefonicky. Takže jdu chořet. Chudáci kolegové. Ale taky se mě neptali, jestli mi nevadí, když budou v nemocnici se sepsí nebo zlomenou nohou...
Žádné komentáře:
Okomentovat