Po mnoha letech jsem se pustila do zpracovávání provázků pomocí háčku. Moc mi to nejde, staré krpaté pazoury už taky neposlouchají jako za mlada, navíc z chemlonky se háčkuje víc, než blbě, ale uvidíme, jak to dopadne. Jako trénink jsem umotala pro Drahou Rodičku papučky a už jsem začala to, co jsem původně chtěla. Tak jsem sama zvědavá, jak to dopadne. A jestli to dopadne alespoň částečně, jak si představuju, tak si příště koupím něco snadněji zpracovatelného.
Už ani nechci počítat, kolikrát jsem řekla, že "už jsem zase o rok starší". No, jsem, už devět dní ukrajuju z dalšího roku mého života. Fuj, těch už bylo...
Každopádně na stará kolena jsem se zbláznila a jednoho květnového večera jsem si vymyslela jeden produkt, druhý večer odeslala objednávku a dnes mi přišel balíček. A teď už jsem jen zvědavá, jestli si vzpomenu na desetiletí nepoužívanou činnost a výsledek bude alespoň přibližně takový, jaký bych si přála...
Nebo jak říká moje starší Miminko - zda to, co je v mé mysli, přežije střetnutí s realitou... 
Moje stará kožená kabelka, do které se s přehledem vejde asi deset kilo brambor, dva pecny chleba, 50 vajec a pět litrů mléka pomalu dosluhuje a já se rozhodla, že si koupím batoh, který bude mým zádům přívětivější. Starou kabelu jsem vypucovala a udělala z ní nemocniční zavazadlo - už mi není dvacet a jeden nikdy neví, kdy to s ním sekne.
Batoh jsem vybírala velmi dlouho a velmi pečlivě a nakonec vybrala a objednala. Dnes dorazil. Je skvělej, perfektně se otevírá, vejde se do něj vše, co potřebuju (je na 19 litrů, ale nikdo by to do něj neřekl) a především dobře sedí na zádech. A protože jsem měla narozeniny, moje Drahá Rodička se rozhodla mi ho koupit. Takže touto cestou ještě jednou děkuji.
Říká se, že nešikovný maso musí pryč, což se mi vůbec nelíbí. Podařilo se mi vrazit si cosi ostrého a píchacího do prsíku hned vedle nehtu. Skoro jsem si cvrkla z toho. Už je to pár dní a prstíček mě pořád bolí, i když se ho snažím léčit Betadinem a Framykoinem. Že to není ono je vidět na první pohled ve chvíli, kdy mi je zimička. Mám totiž termolak na nehty, který je v teple světloučký a naopak když mi je chladno, tak se ztmaví. A takhle to vypadá, když mi je chladno... Bolavý prstíček se prozradí na první pohled.
Je nová doba a možná se tak mohou ocucávat i holčičky s holčičkama a chlapečci s chlapečky, ale to je jiná, moderní otázka a já jsem už stará škola a to těchto témat raději nezabrušuji.
Každopádně já letos políbená být nemohla, protože se mi nedostávalo chlapečka - Drahý Polovička byl na druhém konci republiky a v záloze žádného jiného nemám. Tak abych na stará kolena neseschla, tak jsem si nás alespoň do svého Bulletu zkusila namalovat.
Uvidíme, zda to bude stačit...