Classic Revolve Fountain Pen

Jak jsem psala, nemusím mít ta nejdražší a nejkrásnější pera na světě, ale jedno mě zaujalo tak, že jsem po nem zatoužila. Je to pero vyrobené z masivní mosazi, která postupem času může získat jedinečnou patinu. Povrch je pokryt matným lakem, ale jeho hrany jsou vyleštěny, takže u nového pera odhalují zářivé mosazné linie.  Pero je vyráběno v černé, modré, zelené a červené barvě a v přírodní mosazi.  Pozlacené hroty nabízejí v šířce EF, F a M. Pro mne připadal v úvahu pouze hrot EF. A nejlépe v zelené barvě, které ta mosaz podle mne nejvíc sluší.

Český prodejce (mám u něj kód na slevu, heč) za toto pero chtěl raketu, tak jsem váhala a váhala...  a všechna zelená pera byla vyprodána. A pak všechna ostatní. Zbývalo tam jedno jediné - modré. No a já tak dlouho váhala, až si ho koupil jeden známý streamer, kterému jsem to na jeho streamu vyčetla a který mi slíbil, že mi ten svůj tedy prodá. 

A pak jsem se podívala na Ebay. A nestačila jsem zírat - měli je tam sice ve všech barvách, ale dvakrát tak drahé, než u českého prodejce. Já si snad koupím to modré od streamera. A pak jsem tam našla jedno, které se cenou zcela vymykalo. I s dopravou odkudsi z Německa mě vyšlo o opravdu hodně levněji. No a pak už stačilo jen párkrát kliknout...

Je výborné, krásně se s ním píše. Má jen jednu jedinou vadu, kterou jsem ochotná akceptovat. Není zelené...

Ystudio Classic Revolve Fountain pen - hrot EF, made i Tchaj-wan

A protože s jídlem roste chuť, dostala jsem zálusk ještě na omáčky, takže příští články budou o inkoustech a tuších, které mám a které budu mít - dnes jsem si objednala pár krásných barviček. A už se těším, až přijdou a doufám, že mě opustí výčitky svědomí za rohazovačnost. Utěšuji se tím, že to mám místo dovolených, které jsem posledních dvacet let vynechala. 

Hnusná jídla

Mojí Dahou Rodičku se mi konečně podařilo zavést do světa You Tube.  Našla si tam písničky, filmy i seriály, které se jí líbí a nemusí být závisla jen na šílenosti, které nabízí televize. 

Nedávno jsem Drahé Rodičce vyprávěla o švédské laskomině, zvané Surströmming. Neznala to, tak jsem jí na již zmíněném You Tube ukázala, zač je toho loket.

A protože jsme se smály, div jsme si necvrkly, tak jsme se dohodly, že si uděláme vlastní ochutnávku při příležitosti jejích narozenin, které má v červenci a k degustaci této laskominy můžeme použít zahradu... 

Centropen 3770

Plnicí pera jsou krásná a ráda s nimi píšu, ale nemusím mít pero za milion (jedno takové jsem viděla prodávat a bylo hnusné). Jde mi o to, aby se mi pero dobře drželo v ruce, aby mělo tenký hrot, který dobře píše. Moje první opravdové plnicí pero (takové to opravdické, ne ty školní plasťáky) nebylo krásné, ale nikdy se mi se žádným perem nepsalo lépe, než s ním. Jak jsem minule psala, schovalo se neznámo kde a už dlouho ho marně hledám. Od doby pořízení tohoto svého prvního jsem si pořídila už mnoho per, ale nikdy nebylo žádné takové, jako ono. 

Před 3 týdny se mi podařilo na Aukru ulovit pero stejné značky, se stejným zlatým hrotem, jen s trochu jiným designem. A přestože je peru téměř padesát let, píše luxusně - a skoro stejně, jako to moje staré.

Za pár korun jsem na Aukru našla ještě jeden Centropeňácký poklad, sice už nemá zlatý hrot, ale tvar je stejný, pero už bylo používané, ale vypadá naprosto v pořádku a jako bonus byla v originální kazetě ještě propiska, s jakými jsme v sedmdesátých letech psali všichni. Není sice ten typ, který k sadě patřil původně, ale to je to nejmenší, co by mi vadilo. Navíc originální propiska byla kopie Parker Jotter, které miluju a mám jich asi dvacet.

Centropen 3770 - hrot ze stříbrného kovu

Centropen 3770 a Centropen 1371 se zlatým hrotem

S mými přibývajícími roky nostalgie sílí a možná tu a tam kouknu na nějaké aukční weby. Co kdyby náhodou na mne čekal nějaký hezký a levný kousek. Snad jedině za nepoužité mé první pero bych vyšpulila o něco víc...  

Pěšky na Anděl, bez bot domů...

Před několika desítkami let moje pracovní kariéra začala na Smíchově u Arbesa. Na roh Anděla jsme chodili do bufáče na gulášek s rohlíkem. Bylo tam dost celoročně opálených občanů, kteří se tu a tam ožrali jak prasce a dělali hluk a živili se převážě téměř slušnou kapsařinou. 

Moje pracovní kariéra se pomalu blíží ke konci a důchod už vidím na horizontu (horizontem rozumíme čáru na obzoru, ke které když se blížíme, tak se vzdaluje - takže podle této poučky jsem už vyfasovala deset let navíc). A pracovní kariéra se tak nějak v kruhu pomalu uzavírá a já skončila na opět na Smíchově - tentokrát se mým působištěm stalo místo s krásným názvem Zlatý Anděl.

S láskou a úctou vzpomínám na pocivé kapsáře ze třičtvrtě minulého století. Teď tam kradou, fetují, močí, kálí a zvrací prapodivné existence všech barev a národností. Dealování návykových látek je na denním pořádku zrovna tak jako rvačky, provokace a válení se ve vlastních výkalech na zemi. Když takovému tvorovi nabídneš jídlo nebo nedejbože práci, hrozí ti v nejlepším případě sprška nadávek do smradlavých mrdek, v horším napadení nožem nebo poplivání. A protože tito tvorové s trvalým bydlištěm na ulicích u Zlatého Anděla mají všichni do jednoho žloutenku a drtivá většina z nich je HIV pozitivní, tak raději občan, znalý prostředí, nenabízí nic a osoby, ležící pomočené v bezvědomí na zemi obejde a když nejdou obejít, tak je překročí jako slupku od banánu. 

Kdo z Anděla není a náhodou se na tomto krásném místě ocitne, žasne nad bezcitností místních a snaží se ležícím troskám pomoci. A dostane flusanec a pohrození nožem - pokud dotyčný zachránce nevyšpulí prachy nebo alespoň lahev chlastu. Pracovat nebo změnit styl svého bezdomoveckého života nechtějí.

Tahle situace trvá roky a nikdo s tím zatím nedokázal nic udělat. Když v samoobsluze chytí jednu takovou lidskou trosku a předají jí PČR, za hodinu je troska zpět, směje se personálu do obličejů a krade vesele dál. Mé sociální cítění k lidem bez domova se za posledních sedm let, které pracuji na Andělu, přiblížilo k nule. Kdo to nezažil, nepochopí... 

Končí mi tři dny volna, ze kterých jsem první prospala a dávala si psychično do použitelného stavu, druhý jsem něco málo uklidila a dnešní, poslední třetí den jsem uvařila a sbírám síly na další dny v této vybrané společnosti...

Jen tak namátkou jsem hodila do Google heslo Anděl Praha Smíchov a z toho jsem náhodně vybrala pár článků... 

26. září 2021 Peklo na Andělu... 

28. dubna 2023 Bezpečnostní situace u Anděla se nezlepšuje ...

10. května 2023 Bezpečno na Andělu?... 

30. července 2024 Strach a hnus na Andělu... 

7. listopad 2024 Hnus, feťáci, chaos. ... 

19. listopad 2024 Narkomanů na Andělu neubývá... 

15. ledna 2025 Pražskou čtvrť terorizují narkomani... 

4. února 2025 Je to tu peklo...

A mnoho a mnoho dalších.

Není se mi co divit, že se v takové práci dostávám na dno svých nejen fyzických, ale i psychických sil. Tož zítra ráno hrrr na ně. Nebo oni hrrr na mne. Kdo ví...  

Poklad od Centropenu

Na stole přede mnou leží malá krabička podivně čtyřúhelníkového tvaru, která byla prodaná v papírnictví na Václaváku 20. června 1978. Téměř před padesáti lety...

Prodáno 20. 6. 1978

Na zadní straně krabičky je dokoce ještě čitelná prodejní cena...

110,- Kčs

 

Uvnitř krabičky leží nikdy nepoužité staré plnicí pero:

Přestože mu je skoro padesát, směle může konkurovat moderním perům

Centropen 1371 - Nádhera...

 

 

Centropen 1371

Tohle pero nikdy nikdo nepoužil. Jestli seberu odvahu do něj nasosat inkoust, budu první. Třeba bude mít radost, že se na stará kolena dočká a konečně se rozeběhne po papíře. Jen se bojím, zda všechno těsní, jak těsnit má. Servis plnicích per není k mání a píst je do pera zasazený na pevno a nedá se použít konvertor. Ale ten hrot - ten je stejný jako u mého prvního pera. A jestli tu odvahu seberu, naplním ho a pero bude fungovat, slibuju mu, že na něj budu dávat pozor a udělám všechno proto, aby nikdy nespadlo, nezašantročilo se a o jeho hrot se budu starat, jako kdyby byl můj vlastní...

Parker

I když už jsem zde o něm psala, tak se budu opakovat, aby to zde bylo kompletní. Od mládí mám slabost na značku Parker a tak musím mít kromě propisek i plnicí pero této značky. A píše se s ním sakra dobře...

Parker IM Monochrome Burgundy

Pera nou nejmová

Nějak mám letos přeperované příspěvky, ale hodím sem všechny. 

Mezi moje pera patří také skupina no-name, do kterých jsem dala jen pár korun a taky za těch pár korun stojí. Hroty nemají špatné a docela dobře se s nimi píše, ale jen je na chvíli odložíš, máš co dělat, aby pero znovu psalo. Asi špatně těsní kryty, ale co s tím nadělám... Štětcová plnicí pera na kaligrafii ale nemají chybu.

No name pera klasická + štětcová kaligrafická

Únor 25