PF 2025

Ježení

Ježíšek dnes poslal mého staršího potomečka s vánočním dárkem. A trefil se jak orel. Dostala jsem krásnou kaligrafickou sadu i s dopisními papíry a obálkami, ale hlavně se čtyřmi parádními inkousty (černá, krásná fialová, zlatá a stříbrná) a skleněným kaligrafickým perem. Na to jsem hodně zvědavá. Ježíšku, moc děkuju!

Oslavička Vánoc

Protože Drahý Polovička odjel pracovat kamsi na druhý konec republiky, tak jsme dnes oslavily Vánoce s mojí Drahou Rodičkou. Dřív to nešlo, protože jsem byla v práci a dnes mám první volný den ze dvou... 

Maminka chlebíčky umí a v Plzni dělají to pivo taky dobře...

Oči kočičí

Mít doma rozdělaný olejový obrázek přes půl roku, tak je obohacen přischlými kočičími chlupy, i když se ho snažíte chránit jak to jde. Ale naše tři kočata prostě chlupy mají a s tím nic neudělám. 

Když jsem to začala malovat, tak představa byla úplně jiná, ale v průběhu mnoha měsíců jsem to zapomněla. Příště, než něco takového začnu, si to budu muset někam podrobně rozepsat a rozkreslit. Dnes jsem to nějak dodělala a už to nechám být.

Primabalerína

Nikdo si nedovede představit, jak bylo náročné v ČR sehnat baletní dres pidi velikosti v růžové barvě. Nakonec se jakžtakž povedlo... A přestože to vypadá, že dlouho vydrží, udělal pod stromečkem radost. Nechtěla jsem nakupovat na Temu, ale když jsem na "českém" dresíku viděla cedulku "Made in China", tak příště asi nebudu tak zdlouhavě hledat v ČR a zkusím to rovnou tam...

Král je mrtev...

... tak ať žije král. Kéž bude fungovat alespoň tak dlouho, jako jeho předchůdce.

Ježíšek už ježí

Dnes k nám přijel kurýr s dárkem od Ježíška. Bohužel nikoliv pro nás, ale pro náš zvěřinec. Po dvaceti letech plného používání naše kočky opustilo staré předsíňové škrabadlo, které už opravdu hodně zažilo. Tak dostaly nové a vypadá to, že ani nenadávají, že chtějí zpět to staré, proprděné, ale že tohle je docela vyhovující...

Bacil

Skočil na mne nějaký nehezký bacil a totálně mě vypnul. Já, která mám normálně teplotu kolem 36° a když mi náhodou stoupne na 37,1°, tak už je to téměř delirium. Ve čtvrek jsem měla po práci první den volno a v pohodě jsme ještě s mou rodičkou a našimi zviřátky absolvovaly veterinu. Večer už to nebylo nic moc a od pátku chořím a dokonce jsem měla tři dny (!!!!) teplůtku přes 38°. No hrůza. Oznámila jsem v práci, ať si trhnou nohou, že jsem mimo a že nic přecházet nebudu a že v pondělí vyrazím k doktorovi. 

K doktorovi jsem nakonec nešla, protože Paralen, Bromhexin, třešňovice a postel udělaly svoje a v pondělí nemoc kulminovala a je na ústupu. Do práce se ale zatím nehrnu, užívám si krásné dovolené a dávám si pomalu své fyzično dokupy. Když se podaří a budu doma ještě, když už mi bude dobře, tak budu jedině ráda. 

Zatím se jen tak poflakuju, polehávám, na malování to není, tak si alespoň dělám svůj Bulletík. 

Inkousty Lamy

 Plnicí pera připravena - bohužel jeden starý Parker nevydržel a teče, druhý starý ještě obstojně drží. Nový Waterman a Parker jsou v pohodě. Ale čím je nakrmit? Do starého použitelného Parkera jsem dala vlastní mix - smíchala jsem zbytek červeného a modrého inkoustu - vznikla zajímavá hnědočervená barva, která mi na zvýraznění docela vyhovuje. Ale tu jasně modrou nechci, černá je moc tmavá, co si pamatuju, byla ještě zelená, fialová a tyrkysová... No joooo, ale před čtyřiceti lety!!! 

 

Vyrazila jsem do speciálky a jen jsem zírala - mimo jiné i na ceny inkoustů, za ty super chtějí za lahvičku i přes tisíc korun. 

Takže jsem hledala zase něco s příznivější cenou a našla jsem značku inkoustů LAMY. 

Moc se mi líbila modročerná barva, kterou mi příjemná paní v obchodě nechala vyzkoušet a já jsem si hned koupila větší balení. 

Jo - ten papírek, co čouhá z té lahvičky, je něco jako piják, když pero plníme.

Ale chtěla bych ještě jeden inkoust... Zkouším zase Lamy, která naštěstí nenabízí moc barev, no ale vyberte si....

Vybrala jsem si Benitoite-380, který se může použít i jako dokumentní. Ale jo, spotřebuju ho, není špatný, ale nesplnil to, co jsem očekávala, je hodně podobný tomu modročernému, je trošku víc do modra a vůbec není tak šedý, jako na obrázku. Příště zkusím Agáte. Nebo nějakou úplně jinou značku.

Kalendář 24

Jdeme do toho. Nebudu čekat ani na nový měsíc, ani na nový rok. Základní potřeby mám připravené a můžu se vrhnout do Deníku. Že nebudu používat propisky mi bylo jasné od začátku, ale moje inkousty, které jsem měla doma mě moc neuspokojily. Klasický modrý Parker - ale barva jak pro žáky prvních tříd (píše se ještě na základní škole plnicími pery???)

Kdo si hraje...

Kdo si hraje, nezlobí. Já bych si ráda hrála, ale není čas. Malování je pro mě neskutečný relax, ale není na něj čas. Tak jsem pořád přemýšlela nad něčím malým a jednoduchým, které tolik času nezabere a u kterého se neudělá velký bordel. Jedno z mých Potomečků mne přivedlo na nápad Bullet Journalu. 

Já sice nemusím "blokovat" svoje plány, tolik toho nemám, ale zaujala mě myšlenka vlastního diáře-deníku. Jen tak, jak se mi bude líbit a jak mě bude bavit a jak na něj budu mít čas. Co se blokování týká, tak je to pro mě zbytečné - je to jen "do práce", "z práce", "obstarat zvěřinec", "vyprat", "uklidit", "nakoupit" a zase všechno od začátku. Na blokováni nepoužitelné. 

Tak jsem se rozkoukala po internetu a hledala jsem ten praví Bullet. Mám ráda A5 a chtěla jsem, aby měl opravdu silné listy, které něco vydrží, aby byl tečkovaný a aby nestál majlant. Jo, mají krásné, ale devět stovek se mi za něj dávat nechtělo.

Nakonec jsem ho našla tam, kde jsem ho nečekala... u Alzy, kde ho měli za přijatelných 249,- Kč a nemusím platit dopravu. Takové milé české papírnictví, které se tím má živit, chtěli za tentýž produkt o 150,- Kč víc.... 

Tak už ho tedy mám, obsahuje dokonce 2 archy zlatých samolepek (nic moc), plastovou záložku s pravítkem a výseky (to se hodí), dvě stužkové záložky (hned se urvaly), papírovou kapsu v zadní části (využívám), gumičku pro stažení desek a hlavně 136 tečkovaných stran z papíru 160g/m2.

Vytáhla jsem tužky, tuše, pera a inkousty jdu si s tím vyhrát. 

Éšop se špatnou pověstí

Nechci podporovat práci čínských dětí, ale zase nechci dělat blba, který si stejný produkt s totožnou historií výroby koupí na českém trhu za pár stovek, když si to mohu koupit na tom opovrhovaném Temu za 28,- Kč i s dopravou. Čínská děcka to vyrobí tak jako tak a já nemám v zájmu podporovat celou řadu překupníku. Takže jsem si pořídila pár štětečků na akryl a olej.

Mazák Fanda

Náš Fanoušek už je opravud mazák, domácí alfa samec, kterého dokáže zpacifikovat jen naše pubertální Maruška. Každopádně už se chová jako pětiletý dospělák důstojně, ale odmítá si nechat udělat narozeninovou fotku. Tož alespoň takhle, kde kontroluje, zda to dobře uvařím...

Bordelník

Vždycky při vaření jsem měla na lince igelit, noviny nebo nějakou misku na bordýlek, který obsahuje obaly, papírky, slupky a podobný marast. No a konečně jsem si pořídila skládací bordelníček na dvířka linky, který při složení nepřekáží a když se vaří, tak se toho do něj vejde docela dost.

Kočkiéra

Náš zvěřinec se konečně dočkal své malé kočkiéry. Zatím je velmi provizorně vybavená, ale už je v plánu porazit na zahradě náletový strom, který tak nějak vyrostl do obludných rozměrů, ze kterého jim vnitřek kočkiéry vybavíme snad k jejich spokojenosti. Kočkám se venku líbí, někdy je těžké je zahnat večer domů.

Dospělák

Mainské kočky prý dospívají až ve čtyřech letech. Tož Toníčku, vítej v dospělosti! A užívej si jí hodně, hodně let!

Večerní relax

 Relax akvarelem. Na akryl nebo olej není čas...

Milostný život mikrobů

Ani já jsem neodoala a pustila jsem se do psaného hovoru s AI. Je to trošku (trošku dost) suchar, je rychlá jak ďas a v rychlosti psaní se jí nikdo nevyrovná.

Příště se jí musím zeptat, jak s ní udělat hlasový hovor. 

Je neskutečně milá a ochotná i když se ptám na naprosto blbost. Její odpovědi jsou naprosto vyčerpávající: 

-----------------------------------------------------------------------

Alfa: Co si myslíš o milostném životě mikrobů?

AI: Milostný život mikrobů je fascinující téma! I když mikrobi nejsou schopní romantických vztahů v lidském smyslu, jejich reprodukční strategie jsou velmi zajímavé.

Reprodukce mikrobů:

1. Bakterie: Bakterie se většinou rozmnožují asexuálně, což znamená, že se dělí na dvě identické dceřiné buňky. Tento proces se nazývá binární dělení. Některé bakterie mohou také vyměňovat genetický materiál prostřednictvím procesu nazývaného konjugace, což zahrnuje přímý přenos DNA mezi dvěma bakteriemi.

2. Houbové mikroby: U hub, jako jsou kvasinky, může být reprodukce sexuální nebo asexuální. Asexuální reprodukce zahrnuje pučení nebo produkci spór, zatímco sexuální reprodukce zahrnuje fúzi dvou různých pohlavních buněk, což vede k produkci nových, geneticky různorodých jedinců.

3. Protozoa: Tyto jednobuněčné organismy mohou mít složitější cyklus života zahrnující sexuální i asexuální fáze. Například améby se mohou množit asexuálně dělením, ale některé druhy mohou také vykazovat sexuální rozmnožování.

4. Virusy: Viry se nemnoží jako živé organismy; místo toho infikují hostitelské buňky a přinutí je vyrábět nové viry. To není "reprodukce" v tradičním smyslu, ale spíše proces, při kterém virus využívá hostitelskou buňku k šíření.

Celkově je mikrobiální reprodukce často velmi efektivní a adaptivní, což umožňuje mikrobům přežít a přizpůsobit se různým prostředím. I když jejich "milostný život" není romantický, jejich reprodukční strategie jsou klíčové pro jejich přežití a úspěch v přírodě.

 -----------------------------------------------------------------------

Tož tak. Odpověď naprosto vyčerpávající. Snadnější a rychlejší, než se po informacích pídit u strýčka Gúgla. 

Jo - a říká mi Alfičko!

Zátiší

Pokus o zátiší, tentokrát levnými vodovkami. Kdo umí, tak by to s nimi zvládnul levou zadní, mně ale akvarelové barvy hodně pomáhají... ale i tak mě to bavilo.

Mosty

Se skřípěním zubů a s naprostým vyčerpáním se radostně a s rozverným úsměvem plížím do důchodu - dnes jsem mu zase o rok blíž. Mladý a nadějný umělec už ze mě definitivně nikdy nebude, ale kéžby čmárající důchodce ano... 

Akvarelová krabička - zase květiny

Ty zpropadené květiny!!! Opakování prý dělá mistra, ale nevím, jestli to platí i v mém případě...

Alergická Maruška

Naše malá Maruška je nemocná. Loni koncem prázdnin se jí objevilo nějaké bebíčko na čele a tak jsem vyrazila na veterinu, kde mi bylo řečeno, že se porvala s klukama. Bylo mi to divné, protože i když na sebe náš zvěřinec občas syčí, jsou to hodné kočky a takový masakr bych nečekala. Za pár dní se to jakžtakž zahojilo, aby se to na začátku roku objevilo znovu. Že by zase rvačka??? Pár dní jsem počkala a když se to nelepšilo, spíš naopak, vyrazila jsem znovu na veterinu. Tentokrát jsem se objednala přímo k šéfovi veteriny, který je odborník přes kočky. Dobře jsem udělala. Bylo mi sděleno, že je to alergická reakce a Maruška dostala dvě pigára do zadele. Jedno jí nevadilo, u druhého si trošku pískla.

Rána na čele mizela před očima a tak jsem doufala, že už to máme za sebou. Marušce jsou dva roky a celý její život se doma nic nemění. Já s Drahým polovičkou jsme stejní, hygienické potřeby neměníme, prací prášky taky ne, kočky mají stále stejné stelivo i jídlo.

V březnu se jí ten humus na čele objevil znovu. Takže zase cesta na veterinu, další dvě pigára a dopourčení hlídat to a za měsíc přijít znovu. Je možnost udělal alergické testy, které stojí asi 5000,-Kč a rozeznají 35 alergenů. Zatím jsme na testy nedělali, protože Maruška určitě bude mít problém až s tím 36. alergenem. Takže nás teď čeká jednou za 4-6 týdnů na kontrolu a na pigáro. 

No, snad jí to po pubertě přejde...

Akvarelová krabička - plecháčky

Minule jsem se přesvědčila, že ty kytky mi tak strašně nejdou.... Tož jsem to zkusila bez nich. Ale je to takové smutné, možná dám kytkám ještě šanci.

Kytky

Kytky a rozličné předměty vhodné pro zátiší mi nejdou jakoukoliv technikou.

Akvarelová krabička - kopretinky

 Mně je těch krásných papírů tak líto... začnu něčím hodně jednoduchým...

Akvarelová krabička

Loni jsem dostala od mého mladšího miminka plechovou krabičku plnou krásných akvarelových papírů velikosti pohlednice, které mají z druhé strany předtištěné řádky na adresu a obdélníček pro nalepení známky. Celou dobu jsem to měla poblíž svých malovacích předloh a konečně jsem dostala odvahu papíry pomalovat. Asi je tak drahých papírů pro mne škoda, ale ten relax u toho je fakt k nezaplacení, ať už je výsledek jakýkoliv.

Nehezký ošklivá moribundus

Uplynulý měsíc jsem prožila tak trošku nestandardně, protože jsem se dostala do péče lékařů. Nebylo to ani trošku nic příjemného, chvílemi to i docela bolelo a hlavně psychika na onkocentru byla velmi, opravdu velmi stísněná. Oproti ostatním spolupacientům jsem měla zatím velké štěstí a vypadá to, že ten nejhorší verdikt mě minul. Už jsem se dokonce mohla zařadit do pracovního procesu (radši bych už tedy byla v důchodu, ale přestože je mládí dávno pryč, na důchod ještě zdaleka nedosáhnu). Při mé neschopence jsem nesměla nic moc dělat, tak jsem si slibovala, že budu alespoň hodně malovat. Nešlo to. Většinu času uplynulých týdnů jsem prospala a obdenní cesty na převaz mě velmi vyčerpávaly. Za celou dobu vznikl jeden jediný obrázek. Ale moribundí únava byla taková, že to jinak prostě nešlo.

Jeden míní...

Jeden míní, ale čas mění. Alespoň u mne se to tentorkát zase projevilo na celé čáře 

Před několika týdny jsem si načrtla tužkou obrázek a ještě za dobré paměti jsem ho hodila do modré podmalby. 

A jak pak nebyl čas, zapomněla jsem, jak jsem to původně plánovala. Jediné, co si pamatuji je, že to měla být cesta lesem v krásném slunném dni. 

 No a nakonec to vyšlo jako cesta deštivým podzimním odpolednem...

Možná to zkusím příště hodit do léta. Nebo někam jinam... Nebo ne. 

Uvidíme.

Rok Draka

Narodila jsem se v roce Draka a letos, tuším, že právě dnes, opět vstupujeme do dalšího dračího roku.

Zkusila jsem si i dráčka namalovat - takového toho čínského, na mého keltského oblíbence jsem si netroufla. Práce to byla pro mne docela náročná a protože s výsledkem naprosto nejsem spokojená, víckrát už ho kreslit nebudu. Zlaté krajinky...

A které znamení čínského zvěrokruhu jste vy?

Jak to dopadne?

 Poslední týdny jsem měla víc praovního volna (ale toma to moc není znát, protože volno jsem většinou prospala), ale tyto milé dny na nějakou dobu skončily. Kolega, který mne byl schopný alespoň v sobotu zaskočit, skončil v péči chirurgů a jeho návrat se počítá na za týdny... Takže pro mne to znamená méně volna, méně spánku a méně malování. Ale protože trénovat se musí, tak jsem si alespoň načrtla svůj budoucí obrázek. Sama jsem zvědavá, jak to s ním dopadne a jaký ve výsledku bude...

Náušnice

Podědila jsem náušnice po babičce, která je nosila opravdu hodně, hodně let. A já vlastně také, protože babička tady s námi už dlouho není. Starala jsem se o ně co nejlíp jsem uměla a pravidelně, po vzoru babičky, jsem utahovala šroubky zapínání. Ale přesto jsem je neuhlídala. Včera ráno mi babiččin zlatý uzlíček spadl na zem a zapínání jsem nenašla. A hledala jsem opravdu všude, v autě, v práci, v posteli, na gauči a projela jsem celou podlahu i kočičí pelíšky. Kdoví, kde zapínání skončilo, možná jsem málo utáhla a odšroubovalo se samo nebo sešlostí věkem prasklo... Netuším. 

Náušnice po babičce jsem uložila do krabičky s mými ostatními skvosty a koupila jsem si nové, maličké prďolky do uší. Taky na šroubky a taky utahuju. Snad budu utahovat dlouho.

Náhradní šroubky k náušnicím se prodávají, ale ty babiččiny jsou tak staré a atypické a nové se na ně nehodí. Místní zlatník je zkusí sehnat, případně něco vyrobí. Tak uvidíme.

Nakonec to vlastně dobře dopadlo, i když je to smůlička. Mohla jsem ztratit ten uzlíček, zapínání vzadu je snadněji nahraditelné...

Zase zkouším vodu

 

Kouzelný les

Našla jsem prkýnko, které se mi na nic nehodilo a tak jsem ho napatlala akrylem. Prkýnko nebylo z nejvhodnějšího materiálu, protože i když akryl drží skoro na všem, tomuhle podkladu se bránil zuby nehty. I přesto jsem mu metalickou barvou natřela rámeček a dnes, po čtrnácti večerech matlání a třech týdnech schnutí, byl opatřen závěrečným lakem. Předělávat ho nebudu, protože se na ten podklad dělalo fakt blbě. A to mám podbná prkýnka ještě dvě...

Podzimní cesta

Západ slunce

Už dlouho není moc co psát. Chodím do práce, z práce domů, obstarat zvěřinec a trošku byt, vyprat, uvařit, zkusit se vyspat a zase do práce. Pokaždé doufám, že to bude lepší a bude víc času na něco jiného, ale pořád to nevychází. Takže jsem ráda, když doma večer vyšetřím chvíli času a vezmu do ruky štětec...